NPD documents search: Váž. civ., 8 (1926), sv. 2

Čís. 3069.

Rozsah pojmů »násilné vztažení ruky« (§ 81 tr. zák.), »násilí« (§ 98 a) tr. zák.), »skutečné ublížení« (§ 190 tr. zák.) a »urážka skutkem« (§ 312 tr. zák.) je stejný; kteroukoliv z těchto známek míní zákon porušení tělesné nedotknutelnosti jiné osoby, jakékoliv jednání, které směřuje přímo nebo nepřímo proti samotnému tělu osoby, ha niž se ruka vztahuje, jíž se činí násilí neb ubližuje nebo která se uráží.
Není rozdílu mezi skutkovými podstatami § 312 a 81 tr. zák., pokud jde o urážku skutkem pokud se týče o skutečné násilné vztažení ruky po stránce objektivní. Rozdíl tvoří jen stránka subjektivní. Kdežto pro § 312 tr. zák. stačí vědomí, že se skutkem porušuje vážnost vrchnostenské osoby, vyžaduje § 81 tr. zák. zlý úmysl zmařiti násilným vztažením ruky úřední nebo služební výkon oné osoby.
(Rozh. ze dne 2. února 1928, Zm I 624/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 13. září 1927, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem veřejného násilí podle § 81 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Z vývodů, jimiž se stížnost dovolává zmatečního důvodu čís. 10. § 281 tr. ř. nelze bezpečně seznati, zda stížnost nepopírá správnost kvalifikace skutku v rozsudku jedině z důvodu, že tu nebylo zlého úmyslu § 81 tr. zák. V případě tom nebyl by důvod čís. 10 dolíčen po zákonu. Rozhodovací důvody vyslovují ve vylíčení děje, který vzal soud za zjištěný, že stěžovatel chytil U-a za ruku, v níž držel peněženky, zřejmě za tím účelem, by jich podržení a provedení kapesního zájmu zmařil, pokud se týče — jak na jiném místě rozsudku uvedeno — by mu vyrval peněženky. Stížnost nepopírá, že se úmysl těmito výroky zjištěný rovná zlému úmyslu zločinem podle § 81 tr. zák. předpokládanému, snaží se však poukazem na určité části výpovědí svědků U-a a B-y dokázati, že tu takového úmyslu nebylo. Dokazováním nesprávnosti rozsudečného zjištění vybočuje však stížnost z úvah o právním významu zjištěného děje, na něž se zákonné provádění hmotněprávních zmatků omezuje, takže jimi není zmatek čís. 10 dolíčen. V oněch poukazech stížnosti nelze shledati ani důvodnou výtku neúplnosti. Že stěžovatel sám vydal U-ovi (na jeho žádost) dvě peněženky, rozsudek beztak zjišťuje a vypořádává se s významem této okolnosti pro závěr o účelu pozdějšího závadného skutku náležitě slovy »potom, rozmysliv si patrně věc«. Seznání svědka B-y, že neviděl, zda je chtěl obžalovaný násilně U-ovi vyrvati, nemělo pro uvedený závěr významu, ježto svědek dodal »protože se to stalo v rohu« a sám' tím naznačil neúplnost svých postřehů. Je-li však námitce, že jednání stěžovatelovo nebylo rázu násilného a proto by mohlo nanejvýše zakládat! skutkovou podstatu přestupku § 312 tr. zák., rozuměti tak, že se jednání stěžovatelovu nedostává intensity pojmem násilného vztažení ruky předpokládané, je stížnost na omylu. Rozsah pojmů »násilné vztažení ruky« (§ 81), »násilí« (§ 98 a), »skutečné ublížení« (§ 190) a »urážka skutkem« (§ 312) je stejný; kteroukoliv z těchto známek míní zákon porušení tělesné nedotknutelnosti jiné osoby, jakékoliv jednání, které směřuje přímo nebo nepřímo proti samotnému tělu osoby, na niž se ruka vztahuje, jíž se činí násilí neb ubližuje nebo která se uráží. Proto není rozdílu mezi skutkovými podstatami § 312 a § 81 tr. zák., pokud jde o urážku skutkem,, pokud se týče o skutečné násilné vztažení ruky po stránce objektivní. Rozdíl tvoří naopak jen stránka subjektivní. Kdežto pro § 312 tr. zák. stačí vědomí, že se skutkem porušuje vážnost vrchnostenské osoby, vyžaduje § 81 tr. zák. zlý úmysl zmařiti násilným vztažením ruky úřední nebo služební výkon vrchnostenské osoby. Úmysl ten je zjištěn a vymyká se proto skutek z rámce pouhého přestupku § 312 tr. zák. Bezdůvodnou zmateční stížnost bylo proto zavrhnouti.

Citace:

Čís. 3069. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 106-107.