NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Č. 6942.

Vojenské věci: 1. * Propočtení služební doby vojenských gážistů podle § 7 zák. č. 195/1920 jest ke dni 1. ledna 1920 provésti podle postupových lhůt oné skupiny, do které gážista řečeného dne patřil. Odlišné ustanovení prováděcích směrnic (č. 5. k §§ 6. a 7. téhož zák.) ve věstníku mno z r. 1920 čl. 454 je v rozporu se zákonem. — 2. * Naproti tomu odlišné ustanovená §§ 34 a 35 odst. 2. vl. nař. č. 10/1924, platící pro druhé propočtení (ke dni 1. ledna 1921), je v souhlasu se zásadami zák. č. 222/1920 a tudíž i v souhlasu s čl. 11. a 12. zák. č. 152/1923. (Nález ze dne 3. prosince 1927 č. 25266.)
Věc: Dr. Jaroslav K. (adv. Dr. Viktor Svoboda z Prahy) proti ministerstvu národní obrany o propočtení služební doby.
Výrok: Výrok nař. rozhodnutí o propočtení st-lovy služební doby podle zák. č. 195/1920 a jeho výrok o tom, které propočtení jest pro st-le výhodnějším zrušují se pro nezákonnost. V ostatním zamítá se stížnost jako bezdůvodná.
Důvody: Podle osob. výkazu a nepopřených údajů stížnosti vykonal st-l, narozený 1. března 1884, po absolvování gymnasia a právnické fakulty 23. listopadu 1909 judicielní státní zkoušku a 28. května 1910 státovědeckou státní zkoušku, nastoupil dne 24. června 1910 soudní praxi dle § 2 a) adv. ř., ve které pobyl až do 16. října 1912, načež jako kandidát advokacie vstoupil do adv. kanceláře, kde konal praxi až do vyhlášení války v r. 1914. Dne 3. srpna 1914 nastoupil službu voj. v býv. rak.-uh. armádě. Po té 26. července 1917 vstoupil do čsl. vojska na Rusi, kde konal službu zprvu jako řadový důstojník. Rozkazem z 1. března 1919 byl jmenován přednostou divisního soudu 1. střelecké divise čsl. vojska na Rusi, později pak, když rozkazem z 13. dubna 1919 § 1 byla zřízena v čsl. vojsku na Rusi kategorie důstojníků soudní služby, byl se souhlasem vrch. velitele čsl. vojska v této kategorii jmenován soudcem-majorem. Rozkazem ze 4. října 1919 byl povýšen na podplukovníka soudní služby v pořadí od 1. května 1919. V této hodnosti se vrátil v dubnu 1920 do vlasti, načež byl osobním věstníkem mno z 24. července 1920 ponechán ve službě jako důstojník čsl. armády z povolání v hodnosti podplukovníka soudní služby.
Podle osobního výkazu upraveného dne 27. listopadu 1920 účtárnou zem. voj. velitelství v Praze ve smyslu §§ 5—7 zák. č. 195/20 byla st-lova započítatelná služ. doba ke dni 1. května 1920 vypočtena 24 roky a 2 měsíci a propočtena podle prov. předpisů vydaných k cit. zák. výnosem uveřejněným ve věstníku mno ze 7. srpna 1920 dle postupových lhůt 4. postupové skupiny, i byl st-l zařaděn dnem 1. května 1920 do požitků 7. hodn. třídy 2. plat. stupně s vybývající dobou pro postup do vyšších požitků 2 roků a 2 měsíců, tak že 1. března 1921 měl nárok na 7. hodn. třídy 3. stupně plat.
Podáním z 20. května 1922 žádal st-l intendanci zem. voj. velitelství v Praze, aby mu byly s platností od 1. března 1921 přiřčeny podle 1. postup, skupiny požitky 6. hodn. třídy 1. stupně, poněvadž byl dnem 1. února 1921 jmenován důstojníkem justičním. Přeložení st-le tímto dnem do kategorie justičních důstojníků z povolání stalo se osobním věstníkem mno z roku 1921. Hospodářská správa posádkového velitelství Velké Prahy, jíž intendance žádost k vyřízení postoupila (resp. posádkový velitel) přiznala na to výměrem z 5. července 1922 st-li dnem 1. února 1921 platy 6. hodn. třídy 3. plat. stupně a byly mu tyto platy na dále vypláceny. O tomto výměru nebylo mno zpraveno.
Při novém propočtení služ. doby podle zák. č. 152/23 a § 35 vl. nař. č. 10/1924 bylo st-li hospodářskou správou voj. vězení v Praze dne 9. března 1925 ke dni 1. lednu 1921 započteno a v 1. postup. skupině propočteno 15 roků, 6 měsíců a 29 dní, i byl st-l důsledkem toho zařaděn dnem 1. ledna 1921 do platu 6. hodn. třídy 1. plat. stupnice s vybývající dobou 2 roků a 2 dnů i přiznán mu dnem 1. ledna 1922 druhý stupeň a dnem 1. ledna 1925 třetí stupeň 6. hodn. třídy.
Podáním z 5. března 1926 žádal st-l, aby mu bylo povoleno zařadění podle propočtení prvního jakožto příznivějšího.
Nař. rozhodnutím vyřídilo mno tuto žádost takto: »Propočtením služ. doby podle zák. č. 195/1920 dosáhl plukovník justiční služby Dr. Jaroslav K. ke dni 1. ledna 1920 započítatelných 24 r., 10 měs., 1 den ve 4. post. skupině, takže byl zařaděn do 2. plat. stupně 7. hodn. třídy s vybývající dobou 2 roků, 10 měs. a s tímto platem mohl býti se zřetelem k věcnému věstníku 1920 č. 42, čl. 454 k §§ 6 a 7, odst. 5 přeřaděn do 1. post. skupiny. V této skupině mohl dosáhnouti až k 1. březnu 1920 platů 6/1. Propočtením služ. doby podle zák. č. 152/1923 a vl. nař. 10/1924 dosáhl jmenovaný k 1. lednu 1921 započítatelné doby 15 r., 6 měs., 29 dní v 1. post. skupině a to počínaje 9. hodn. třídou, zkrácenou o 2 r., 5 měs., 2 dny, takže byl zařaděn k uvedenému termínu do 1. plat. stupně 6. hodn. třídy s vybývající dobou 2 roků, 2 dnů a 1. ledna 1922 postoupil do 2. stupně 6. hodn. třídy. Nelze tudíž tvrditi, že by bylo nové započtení služ. doby pro jmenovaného nevýhodným. Jeho žádost z 5. března 1926, aby mu byla ponechána výhoda podle odst. 182 věc. věstníku 1924 č. 32 čl. 283 je tudíž bezvýznamná.«
Stížnost namítá, že jak podle zák. č. 195/1920 (propočtení prvé ke dni 1. ledna 1920), tak i podle zák. č. 152/1923 (propočtení druhé ke dni 1. ledna 1921) má býti služební doba důstojníkova — bez rozdílu, jde-li o legionáře či nikoli — propočtena celá podle lhůt časového postupu ve skupině, do které důstojník dne 1. ledna 1920, resp. 1921 náležel, třeba před tím nějaký čas svým vzděláním neb oborem služby do ní nepatřil, — že ustanovení prov. předp. z r. 1920 (bod 5 k §§ 6 a 7 zák. č. 195/1920, věstník 1920 č. 42 čl. 454) resp. ustanovení § 35 vl. nař. č. 10/1924, pokud stanoví z právě uvedené zásady výjimku v neprospěch legionářů, odporují zákonu a jsou proto neplatná, pročež jest neplatným i nař. rozhodnutí na jich základě vydané; neboť st-l, byv již r. 1919 zařaděn v čsl. vojsku na Rusi do kategorie důstojníků soudní služby, patřil 1. ledna 1920 do postupové skupiny 1. —
1. Pokud jde o propočtení prvé (ke dni 1. ledna 1920), jsou rozhodna pouze ustanovení zák. z 19. března 1920 č. 195 Sb. V § 5 stanoví zákon tento lhůty časového postupu, a to různé dle toho, do které ze 6 skupin tam uvedených voj. gážista patří. V § 6 stanoví, že gážisté, kteří v den účinnosti tohoto zák. (1. ledna 1920) v činné službě byli, zařadí do platové stupnice stanovené v § 1, podle služ. let, započítatelných pro postup do vyšších požitků a určuje na to, která léta jsou započítatelná. V § 7 stanoví, že podle zásad, vyknutých v § 6, se vypočítá celková služ. doba (mimo léta válečná) a porovná se s dobou, ve které podle postupových stupnic, stanovených v § 5, lze dosáhnouti té hodn. třídy, v níž gážista právě jest.
Výslovného ustanovení o tom, podle které ze skupin v § 5 uvedených jest propočtení provésti v případu, kdy gážista patřil v některé době před 1. lednem 1920 do jiné skupiny, než ve které byl 1. ledna 1920, zákon sice nemá, přes to však se řešení otázky této podává již ze zákona samého, neboť stanovil-li zák. v § 7 odst. 1, že pro porovnání tam uvedené jest rozhodnou pouze hodn. třída, ve které gážista právě (t. j. 1. ledna 1920) jest, aniž při tom na rozdíl od zák. z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. rozlišuje mezi postup, skupinami, jichž se jednotlivá započítatelná období týkají, a aniž stanoví, v jakém poměru by bylo čítati doby, jež při propočtení vybývající v určité dřívější skupině gážistově, jde z toho, že celá započítatelná doba, ztrávená do 1. ledna 1920, musí býti aplikována na ony lhůty časového postupu, které dle § 5 platí pro skupinu, ve které gážista dne 1. ledna 1920 právě jest, resp. do které by byl patřil, kdyby dotyčné skupiny byly již dříve bývaly zavedeny, a že tedy nemůže býti aplikována na lhůty platné pro skupiny jiné, ať vyšší neb nižší.
Stanoví-li prov. předpisy z r. 1920 v č. 5 k §§ 6 a 7 zák. č. 195/1920 v této příčině, že se všichni důstojníci legionáři zařadí při propočítání služ. let napřed do postupové skupiny 4. (řadová služba) a že se jim má podle toho určiti příslušný platový stupeň, s nímž se pak přeřadí do té skupiny, do níž dne 1. ledna 1920 náležejí, ačkoli zákon v této příčině mezi důstojníky legionáři a nelegionáři nerozeznává, jsou tyto prováděcí předpisy v rozporu se zákonem. Jest tudíž nezákonným také nař. rozhodnutí, jež se jich dovolává, neboť skutečnost, že st-l patřil dne 1. ledna 1920 do 1. postupové skupiny ve smyslu § 5 zák. č. 195/ 1920, žal. úřad nepopírá, nýbrž naopak z ní vychází, uváděje, že st-l mohl v této 1. skupině dosáhnouti platu 6. hodn. třídy 1. stupně dne 1. března 1920.
Bylo tedy v tomto směru zrušiti nař. rozhodnutí podle § 7 zák. o ss.
2. Propočtení druhé, ke dni 1. ledna 1921, bylo normováno článkem 11. zák. ze 4. července 1923 č. 152 Sb., jenž zmocnil vládu, aby pro- vedla propočítání to v mezích zákona z 9. dubna 1920 č. 222 Sb. o propočítání služ. doby státních zaměstnanců a prov. předpisů k němu vydaných.
Zák. č. 222/1920 stanoví v § 1 na rozdíl od ustanovení § 7 zák. č. 195/1920, že se započítatelná celková služ. doba propočte stát. zaměstnancům podle lhůt časového postupu, stanovených pro skupinu, jíž se to týče, a vl. nař. č. 666/20 stanoví v § 2 č. 1. odst. 1, že při přestupu individuelním, t. j. na základě jmenování neb induviduelního převzetí do jiné skupiny jest službu v jednotlivých skupinách propočítati odděleně podle lhůt platných pro příslušnou skupinu.
Nař. vl. z 20. prosince 1923 č. 10 Sb. ex 1924, jímž se zák. č. 152 1923 provádí, přidrželo se této zásady i jest tedy v souhlasu a nikoli v rozporu se zákonem, t. j. s čl. 11. zák. č. 152/1923, neboť stanoví v § 34 v podstatě totéž, co § 2 vl. nař. č. 666/1920, a v § 35, že důstojníkům legionářům, patřícím do 1. skupiny se propočte ve skupině 4. pouze doba započítatelná podle čl. 6. zák. č. 152/1923 (t. j. doba od dokonaného 20. roku věku až do nastoupení služby v čsl. legiích, resp. těm, kteří byli za války povoláni do zbraně ještě před dovršením 20. roku věku, služební doba ode dne nastoupení voj. služby) — a i tato doba pouze až do nastoupení voj. služby za války, — kdežto doba další že se jim propočte ve skupině 1. Nemá tedy stížnost pravdu, označuje-li toto ustanovení § 35, odst. 2 jako výjimku danou v neprospěch důstojníků legionářů. Pokud stížnost namítá, že podle tohoto ustanovení by legionář, jenž již v býv. armádě rak.-uh. dříve sloužil jako voj. soudce nebo lékař, měl předválečnou voj. službu propočtenu pouze ve skupině 4., přehlíží ustanovení § 35, odst. 3, jenž stanoví opak.
Stížnost, jež proti výroku nař. rozhodnutí o propočtení dle zák. č. 152/1923 jiných námitek neuplatňuje, jest tedy v tomto směru bezdůvodná.

Citace:

č. 6942. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 574-578.