Authors:
= Váž. civ., 4 (1922)
PDF

Čís. 2042.


Doznání odpůrce ohrožené strany, že nemůže platiti, nejsa s to, prodal zboží, a že ho věřitelé upomínají, není osvědčením nebezpečí ve smyslu § 379, odstavec druhý, ex. ř.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1922. R 1 1277/22.)
Soud prvé stolice povolil prozatímní opatření ku zajištění peněžité pohledávky, rekurní soud návrh zamítl. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
K povolení prozatímního opatření ku zajištění peněžitých pohledávek vyžaduje se dle § 379 odstavec druhý ex. ř., aby tu bylo ohrožení nároku navrhovatelova určitou činností odpůrcovou, která by pravděpodobně mohla dobytí pohledávky navrhovatelovy podstatně ztížiti nebo zmařiti. Doznání odpůrcovo před svědky, že jest v zoufalé finanční a hospodářské tísni, že nemůže platiti, nejsa s to, prodati zboží, že ho věřitelé upomínají, hrozíce mu žalobami, poukazuje sice na absolutní zhoršení celkového majetkového stavu dlužníkova, avšak nedoličuje nijaké jeho positivní činnosti, která by dobytí nároku navrhovatelova přímo ohrožovala. Nevyhovuje tudíž návrh na povolení prozatímního opatření jasnému zákonnému požadavku § 379 odstavec druhý ex. ř.
Citace:
č. 15327. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 728-730.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).