NPD documents search: Všehrd, 16 (1935) - ZE SBÍRKY ZÁKONŮ A NAŘÍZENÍ.

Čís. 8299.

Kratší lhůty § 575, prvý odstavec, c. ř. s. neplatí, domáháno-li se vrácení bytu, ježto jest užíván bezdůvodně, ano skončilo právo k doživotnímu jeho užívání jako služebnost bytu.
Nejde o právo nájemní, nýbrž o právo věcné, podobné doživotnímu výměnku, bylo-li právo oprávněného k »doživotnímu právu bydlení« vtěleno v pozemkové knize.
(Rozh. ze dne 13. září 1928, Rv I 963/28.)
V domě žalobkyně příslušel Marii U-ové doživotní výměnek k bytu a ke krámu za nezvýšitelnou úplatu. Po smrti Marie U-ové užívala krámu žalovaná dědička Marie U-ová, již žalovala žalobkyně o vyklizení. Žalobě bylo vyhověno soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Především jest uvážiti, zda dovolání a dovolací odpověď byly podány včas, zda se nejedná o spor o vyklizení bytu z důvodu nájmu ve smyslu § 575 c. ř. s. Žalovaná sice namítá, že má byt z důvodů nájmu jako dědička Marie U-ové, která byla nájemnicí a v jejímž poměru nájemním ona pokračuje podle § 1116 a) obč. zák. Ale povahu sporu neurčuje námitka, nýbrž důvod žalobní. Tímto jest, že žalovaná užívá bytu bezdůvodně proto, že skončilo právo Marie U-ové k doživotnímu užívání jako služebnost bytu. Nejde tedy o vrácení věci najaté, nýbrž o vrácení věci užívané prý bezdůvodně od počátku se strany žalované. Proto ve sporném případě neplatí ustanovení § 575 c. ř. s. o kratších lhůtách pro dovolání a pro dovolací odpověď.
S hlediska dovolacího důvodu nesprávného právního posouzení věci namítá dovolatelka, že Marie U-ová, jejíž jest dědičkou, užívala sporných místností jako žalobkynina nájemkyně a že toto právo podle § 6 zák. o ochr. nájemců na ni přešlo. Tento názor odporuje zřejmě doslovu a smyslu soudního smíru ze dne 4. prosince 1919, jímž se žalobkyně výslovně zavázala, že k zajištění práva Marie U-ové, jež je označeno jako »doživotní právo bydlení«, dává v zástavu své nemovitosti ve smíru blíže označené a jímž svolila ku vtělení tohoto »doživotního práva bydlení« v dotyčných vložkách knihovních. Z použití výrazu »doživotní právo bydlení« a ze vtělení tohoto práva v pozemkové knize, jakož i z další okolnosti, že podle výpovědi žalobkyně samé bylo úmyslem stran při uzavírání smíru zajistiti Marii U-ové jaksi doživotní výměnek, by mohla bytu a krámu s příslušenstvím doživotně užívati, plyne, že strany nechtěly Marii U-ové zříditi jen právo nájemní, nýbrž právo věcné, podobné doživotnímu výměnku, jež podle § 529 obč. zák. končí smrtí oprávněné osoby. Žalovaná se nemůže proto odvolávati na to, že jako dědička pokračuje v právu Marie U-ové, neboť toto právo její smrtí uhaslo a na žalovanou nepřešlo. Žalovaná užívá sporných místností bez právního důvodu a nižší soudy právem žalobě o vyklizení vyhověly.

Citace:

Pražská ročenka rozhodnutí ve věcech civilních. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1928, svazek/ročník 67, číslo/sešit 9, s. 311-311.