NPD documents search: Váž. tr., 5 (1923)

Č. 9671.

Zaměstnanci veřejní. — Učitelstvo (Slovensko): Nárok na odpočivné požitky podle §§ 8 a 9 vl. nař. č. 226/23 mají jen ty býv. uherské státní osoby učitelské na Slovensku, které — nehledíc k ostatním podmínkám — včas účinnosti tohoto nař. službu vykonávaly.
(Nález ze dne 12. února 1932 č. 18813/31)
Prejudikatura: Boh. A 7358/28 a j.
Věc: Berta B. v Bratislavě (adv. Dr. Fr. Wien-Claudi z Prahy) proti ministerstvu školství a národní osvěty o pensi. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lka, vdova po Dru Desideru V., býv. profesoru na král. uherské universitě v Bratislavě, uplatňovala na základě vl. nař. z 29. listopadu 1923, č. 226 Sb. nárok na pensi svého chotě od 31. července 1920 až do jeho smrti, t. j. 7. února 1921, a od jeho úmrtí nárok na pensi vdovskou. Žádost odůvodnila poukazem na služební dobu svého chotě, jenž sloužil od roku 1884 jako assistent na universitě v Budapešti, od roku 1890 jako ředitel babické školy v Bratislavě, a od roku 1924 jako řádný profesor a správce kliniky na tamější universitě, dále tím, že od roku 1890 působil na Slov., a byl do Bratislavy příslušný. Po převratu byl jmenovaný propuštěn v základě § 2 zák. č. 64/18 výnosem min. pro Slov. z 25. července 1919 a odkázán se svými nároky na vládu maďarskou. Dne 26. června 1920 zažádal za pensionování, zemřel však 7. února 1921, dříve než o této žádosti bylo rozhodnuto.
Shora zmíněné žádosti st-lčině nevyhovělo min. školství nař. výnosem s tímto odůvodněním: »Ustanovení § 8 cit. vl. nař. o úpravě poměru učitelských osob na státních vyučovacích ústavech býv. státu uherského na Slov. váže, obdobně jako to učinil zák. 268/20 ve příčině osob, jichž poměry upravil, nárok státních osob učitelských na poskytnutí zaopatřovacích požitků na předpoklad, že jde o takové osoby, které v čas účinnosti tohoto vládního nařízení t. j. dne 13. prosince 1923 (§ 10) vykonávaly službu. Váš zesnulý manžel byl rozhodnutím min. pro Slov. z 25. července 1919 pravoplatně podle § 2 zák. č. 64/18 propuštěn ze školské služby na území republiky Čsl. jako universitní profesor maďarskou vládou ustanovený a vládou čsl. nepřevzatý. Při tom odkázán byl s platovými a pensijními nároky na vládu maďarskou v Budapešti. I kdyby se byl tudíž dožil účinnosti vl. nař. č. 226/23, nebyl by mu příslušel zákonný nárok na nějaké zaopatřovací požitky, poněvadž v důsledku svého propuštění ze služeb čsl. republiky již dne 25. července 1919, nebyl by byl v den 13. prosince 1923 (v den účinnosti cit. vl. nař.) ve školské službě republiky sčl. Není proto odůvodněn Váš nárok na doplatek pensijních požitků po Vašem manželi. Pokud se týče druhého bodu Vaší žádosti, se podotýká, že podmínkou přiznání zaopatřovacích požitků vdově jest podle platných předpisů skutečnost, že manžel vdovin měl nárok sám na pensijní požitky. Poněvadž z toho, co shora řečeno, plyne, že Váš manžel by nebyl takového nároku měl, nelze Vám povoliti podle vl. nař. č. 226/23 zákonné zaopatřovací požitky vdovské, které jsou odvozeným požitkem na nároku manželově na pensi závislým«.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvažoval nss takto:
Manžel st-lčin byl nesporně státním zaměstnancem býv. státu uherského, jak nss ustáleně judikuje, není republika čsl. universálním sukcesorem býv. státu uherského a nebyl služební poměr mezi býv. státními zaměstnanci býv. státu uherského a tímto státem, pouhou skutečností převratu resp. vzniku státu čsl. přeměněn ve služební poměr ke státu čsl.. třebas ten který zaměstnanec konal svoji službu na území, které nyní tvoří součást státu čsl. Státním zaměstnancem státu čsl. mohl se naopak manžel st-lčin státi jenom positivním projevem vůle čsl. státu resp. podle zákonů čsl. o tom vydaných. Že by manžel st-lčin byl býval aktem čsl. státu ustanoven zaměstnancem čsl. státu ať v poměru aktivním ať pensijním, ze spisů neplyne a stížnost ani netvrdí. Věc lze tudíž posouditi jedině podle zák. č. 269/20, kterým se upravují poměry úředníků a zřízenců u státních úřadů a ústavů bývalého státu uherského, pokud se týče podle vl. nař. č. 226/23, kterým v základě § 10 cit. zák. byly upraveny poměry učitelských osob na státních vyučovacích, vzdělávacích a vychovávacích ústavech býv. státu uher. na Slov. a Podk. Rusi. Na těchto předpisech spočívá též nař. rozhodnutí.
Podle § 2 vl. nař. 226/23 byly učitelské osoby, ustanovené na státních školách a ústavech vyučovacích, vzdělávacích a vychovávacích býv. státu uherského na území Slov. a Podk. Rusi, které chtěly býti trvale ustanoveny na čsl. státních škodách a ústavech, povinny podati do 60 dnů ode dne účinnosti cit. nařízení žádost za trvalé ustanovení, a to i tehdy, když nebyly ve svém postavení ministrem pro Slov. prozatimně potvrzeny a když službu skutečně nevykonávaly (odst. 2 § 2). Leč tu stanoví se toliko co nejšířeji okruh býv. uherských zaměstnanců, kteří se podle vl. nař. č. 226/23 mohou ucházeti o ustanovení ve službě čsl., není tím však řečeno, že také všechny tyto osoby, které žádost podle § 2 podaly, musily býti do státní služby čsl. přijaty, resp. pensionovány. Naopak trvalé ustanovení takovýchto žadatelů v aktivní službě čsl. je podle § 5 cit. nař. ponecháno volné úvaze příslušného úřadu, jich dání na odpočinek pak je vázáno na podmínky uvedené v §§ 8 a 9 cit. nař.
Nař. rozhodnutí nevytýká, že st-lčin manžel se podle § 2 cit. nař. nepřihlásil, nýbrž zamítnutí nároku na pensi pro něho, pokud se týče pro jeho vdovu odůvodňuje žal. úřad tím, že v době účinnosti cit. nař. nevykonával službu, jak to požaduje § 8 tohoto nař. jako předpoklad pro pensionování. Jde proto stížnost mimo obsah nař. rozhodnutí, pokud dovozuje, že manžel st-lčin, ač byl propuštěn ze služby podle § 2 zák. č. 64/18, byl oprávněn k žádosti podle § 2 vl. nař. 226/23, a že žádost ta byla, ovšem až po jeho smrti zatím nastalé, podána prostřednictvím jeho vdovy ve lhůtě tam stanovené.
Jednou z podmínek pro pensionování státem čsl. podle § 8 vl. nař. č. 226/23 je však, aby dotyčný žadatel vykonával službu v čas účinnosti tohoto nařízení; právě proto, že u st-lčina manžela tato podmínka splněna nebyla, zamítl žal. úřad žádost st-lčinu. Stížnost proti tomu tvrdí, že názor ten se nesrovnává s ustanovením odst. 2. § 2, v němž je výslovně prohlášeno za lhostejné, zda zaměstnanci, kteří jsou oprávněni žádati o trvalé ustanovení, skutečně službu konají, anebo zda jsou mimo službu. Z toho dovozuje stížnost, že jsou-li zaměstnanci, ač skutečně službu nekonají, oprávněni žádati, aby byli trvale ustanovení, mají tím více právo požadovati přiznání pense (argumento a majore ad minus). To tím spíše vzhledem k § 9 cit. nař., který lze — jak stížnost tvrdí — vykládati jen tak, že osoby, jež byly býv. maďarským státem ustanoveny, avšak nebyly čsl. státem převzaty, mají nárok na výslužné bez ohledu na to, zda v době účinnosti vl. nař. 226/23 službu konaly nebo ne.
O námitkách těchto uvážil nss toto:
Požadavek výkonu služby v čas účinnosti vl. nař. č. 226/23 je v úvodě § 8 výslovně stanoven jako jedna z podmínek pro pensionování podle § 8, tvrzený rozpor s §em 2 tu není z důvodu již shora uvedeného, poněvadž v obou těchto paragrafech jde o různou věc: v § 2 o předpoklady pro podání žádosti za ustanovení, v § 8 o předpoklady pro přiznání pense.
Požadavek výkonu služby v čas účinnosti vl. nař. č. 226/23, platí však také pro osoby, na které dopadá ustanovení § 9 odst. 1 cit. nařízení; neboť praví-li se tu, že »ustanovení § 8 tohoto nař. platí i pro učitelské osoby, které byly na školách a ústavech v § 1 tohoto nař. uvedených ustanoveny orgány býv. státu uherského«, nutno — jelikož není tu nijakého omezení —, za to míti, že na učitelské osoby, které § 9 má na mysli, vztahuje se celý obsah § 8, tedy i podmínka tam stanovená pro přiznání odpočivného, že totiž tyto osoby v čas účinnosti tohoto nařízení službu vykonávají, což je nezbytným předpokladem nároku na odpočivné podle § 8, jak nss ustáleně judikuje (srov. Boh. A 7358/28).
Že by předpis 1. odstavce § 9 za tohoto výkladu neměl smyslu, nelze uznati, poněvadž vedle osob zmíněných v § 9 odst. 1, tedy osob ustanovených ještě orgány býv. státu uherského, mohly působiti a skutečně také působily při školách etc. na Slov. i osoby ustanovené orgány jiných států, tak zejména orgány státu čsl., odlišnými od úřadů uvedených v § 5 cit. nař., a v době přechodné a v území hraničním také od orgánů států jiných na příklad státu rumunského. Má tedy naopak předpis 1. odst. § 9 právě ten smysl, že všeobecné podmínky stanovené v § 8 platí také pro osoby, ustanovené orgány býv. státu uherského.
Je nesporno, že ohledně zemřelého chotě st-lčina uvedená podmínka není splněna, a nedostává se tudíž vyžadovaného předpokladu pro přiznání odpočivného, na které by mu proto nebyl příslušel právní nárok, ani kdyby se byl dožil počátku účinnosti nař. 226/23. Nemá-li však nároku na zaopatřovací požitky učitelská osoba sama, nemají takových nároků ani její pozůstalí, jejichž nároky jsou — jak stížnost sama uznává —, podmíněny existencí nároku osoby, od níž pozůstalí nárok svůj odvozují, Z toho, že manžel st-Ičin pro nesplnění shora uvedené podmínky § 8 resp. 9 nemá resp. by neměl nárok na pensi od čsl. státu, nelze ovšem vyvozovati, že ona podmínka u něho neplatí, neboť znění §§ 8 a 9 je zcela striktní; že za tohoto stavu věci st-lčin manžel resp. st-lka zůstává bez nároku na pensi od čsl. státu, nestačí ovšem podle toho, co řečeno v úvodě, k založení takového nároku.
K positivní úpravě pensijních nároků býv. uherských státních zaměstnanců obdobné, jaká byla stran býv. zaměstnanců rakouských provedena zákonem č. 159/26 resp. úmluvami č. 194 a 195/26, dosud nedošlo. —
Nss nemohl tudíž shledati, že by rozhodnutí žal. úřadu, kterým rok st-lkou vznesený byl zamítnut, nemělo opory v zákonných předpisech.

Citace:

č. 9671. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické nakladatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 381-384.