NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 4822.

Žalobou podle §u 258 ex. ř. nelze uplatňovati vlastnické právo k věci (vlastnické právo k věcem, za jichž dodání přísluší pohledávka, zabavená v exekuci proti dlužníku jako pohledávka dlužníkova).
(Rozh. ze dne 18. března 1925, Rv I 144/25)
Žalované firmě byla povolena exekuce proti Antonínu K-ovi zabavením a přikázáním k vybrání pohledávky více méně 5000 Kč, příslušející mu proti firmě V. z prodeje kůží na jeho účet. Žalobkyně tvrdíc v žalobě, že Antonínu K-ovi dodávala dobytek, při čemž výslovně bylo ujednáno, že kůže z prodaných dobytčat zůstanou vlastnictvím žalobkyně až do úplného zaplacení kupní ceny, že Antonín K. dluží z tohoto obchodního spojení ještě přes 5000 Kč, že žalobkyně byla vlastnicí kůží, družstvem na účet Antonína К-a prodaných a že jí proto přísluší právo na výsadní uspokojení ze zabavené pohledávky, domáhala se proti žalované firmě zjištění, že jí přísluší nárok na přednostní uspokojení její pohledávky více méně 5000 Kč proti Antonínu K-ovi z pohledávky více méně 5000 Kč Antonína К-a proti firmě V. Oba nižší soudy žalobu zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Nesprávné právní posouzení spatřuje odvolatelka v názoru prvého soudu, že žaloba jest pochybena, opírajíc se o § 258 ex. ř. Názor prvého soudu není nesprávným, nýbrž jest zcela zákonem odůvodněn. V žalobě označuje žalobkyně sama žalobní nárok jakožto nárok dle §u 258 ex. ř. Tomu svědčí též žalobní návrh, směřující к tomu, že žalobkyni přísluší právo přednostního uspokojení z pohledávky Antonína К-a proti firmě V. Žaloba dle §u 258 ex. ř. má povahu žaloby určovací dle §u 228 c. ř. s. Účelem jejím jest, by každému, kdo nemá piáva odporu proti zabavení, jemuž však náleželo na zabaveném předmětu právo zástavní nebo přednostní a jenž domáhá se přednostního uspokojení z výtěžku, — byla dána možnost ještě před splatností pohledávky žalobou dle §u 228 c. ř. s. uplatniti toto právo proti ostatním zástavním věřitelům. Žaloba dle §u 258 ex. ř. předpokládá tedy, že exekucí proti žalobcovu dlužníku byla zasažena nějaká věc, že tento předmět zástavního práva snad byl již zpeněžen a že třetí osoba, nesúčastněná přímo na exekuci snaží se uskutečniti své vůči zástavním věřitelům lepší právo na uspokojení. Již z toho vyplývá, že žaloba dle §u 258 ex. ř. jest v tortito případě pochybena, ježto žalobkyně nemá ani zástavního ani přednostního práva k nároku, zabavenému v exekuci proti Antonínu K-ovi.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalobu, jíž se žalobkyně ve smyslu §u 258 ex. ř. domáhá zjištění svého domnělého práva vůči žalované, zamítly nižší soudy právem již na základě vlastního přednesu žalobkyně. Dovolání odkazuje se na správné důvody napadeného rozsudku a podotýká se k jeho vývodům toto. S hlediska dovolacího důvodu nesprávného posouzení věci ve smyslu §u 503 čís. 4 c. ř. s. učiněná výtka, že odvolací soud mylně má za to, že žaloba podle §u 258 ex. ř. přísluší pouze zástavnímu věřiteli, odporuje spisům, jelikož odvolací soud v plném souladu se zákonem mluví o právu zástavním a výsadním. Jinak je na omylu dovolání, tvrdíc, že právem výsadním ve smyslu §u 258 ex. ř. je i právu vlastnické. Dovolání nesprávně pojímá tyto právní pojmy, přehlížejíc, že vlastník zabavené věci na exekučním řízení nesúčastněný, chce-li uchrániti své právo vlastnické, musí exekuci odporovati podle §u 37 ex. ř., kdežto třetí osoby, nejsoucí majiteli zabavených věcí a mající к nim jen právo zástavní nebo jiné právo výsadní, musí výkon exekuce trpěti a mohou toliko žalobou podle §u 258 ex. ř. uplatňovati své právo na výsadní uspokojení z výtěžku, t, j. samozřejmě z výtěžku docíleného výkonem této exekuce. Není-li však právo vlastnické žalobkyni dle jejího tvrzení příslušející právem výsadním, nebylo třeba zjišťovati, zda shora uvedený skutkový přednes žalobkyně je pravdivým, neboť, i kdyby žalobkyně byla vlastnicí kůží, o které jde, a kdyby se i připustilo, že zpeněžením těchto kůží družstvem nastoupil utržený peníz na místo kůží, pokud se týče, že žalobkyně proto, že kůže byly jejím vlastnictvím, stala se dokonce i vlastnicí zabavené pohledávky, co by ovšem při bližším přezkumu neobstálo, neplynulo by z toho, že žalobkyni přísluší к zabavené pohledávce, která jedině je předmětem exekuce, výsadní právo, jehož zjištění svou žalobou neprávem se domáhá.

Citace:

č. 4822. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 560-562.