Čís. 1401.

Předražování (zákon ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n.).
Při posouzení přiměřeností požadované ceny (§ 7 lich. zák.) dlužno zpravidla vycházeti z nabývacích nákladů pachatelových, leč že by byl pachatel nabyl věci nad anebo pod pravou skutečnou cenou předmětu potřeby, o nějž jde.
(Rozh. ze dne 5. prosince 1923, Kr II 775/22.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při krajském soudě v Novém Jičíně ze dne 6. července 1922, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným přestupkem dle §u 7 (1) zákona ze dne 17. října 1919, čís. 568 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek a sprostil obžalovaného dle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro onen přestupek.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá výrok prvé stolice, odsuzující stěžovatele pro přestupek §u 7 zákona o válečné lichvě, z důvodu čís. 9 písm. a) §u 281 tr. ř., dovozujíc, že tu není skutkové podstaty tohoto přestupku po stránce subjektivní, jelikož stěžovatel nebyl si toho vědom, že cena, jím požadovaná, jest zřejmě přemrštěnou. Stížnosti nelze upříti důvodnosti. Cenou zřejmě přemrštěnou rozumí § 7 zákona o válečné lichvě cenu, která převyšuje součet nákladů výroby, režijních nákladů řádného obchodu a mírných zisků výrobce a legitimních obchodníků. Výrazem tohoto součtu jsou zpravidla — pokud jde o úkon řádného obchodu neb o prodej osobou, jež si zboží opatřila bez úmyslu dalšího zcizení — nabývací náklady pachatelovy a sluší tudíž otázku přiměřenosti nebo přemrštěnosti ceny posuzovati z pravidla a v prvé řadě dle těchto nákladů pachatelových. Než od této zásady možno a dlužno se odchýliti a vrátiti se k měřítku onoho součtu, kdykoliv jsou tu poukazy, že pachatel nabyl věci nad anebo pod touto pravou skutečnou cenou předmětu potřeby, o který jde. Důsledkem toho sluší vyloučiti pachatelovo vědomí o zřejmé přemrštěnosti ceny, jím požadované, měl-li za to, že jeho cena nabývací je nižší, než pravá cena zboží, a cena jím požadovaná rovná se onomu součtu. Rozhodovací důvody prvé stolice zjišťují, že stěžovatel — odevzdávaje tabák H-ové k rozprodání po 1 Kč 60 h za balíček — učinil tak, by se ho zbavil, za přiměřenou podle jeho názoru cenu, že obžalovaný slýchal a vídával v trafikách, že takový balíček byl čítán odběratelům i po dvou korunách, že jako nekuřák nevěděl o úředně stanovené a nepřekročitelné ceně 40 h a že se domníval, že mu jako vojákovi je čítán balíček levněji, t. j. po 40 h jen proto, že je považován za součástku žoldu. Takto zjištěným omylem obžalovaného, že jeho nabývací náklady (40 h za balíček) jsou menší než cena, za kterou se toto zboží prodává v obchodě legitimním (po 2 K), jest vyloučeno vědomí jeho, že cena jím požadovaná převyšuje součet nákladů výroby, režijních nákladů řádného obchodu a mírných zisku výrobce a legitimních obchodníků a tím též vědomí, že jeho prodejní cena je zřejmě přemrštěna. Pro nedostatek této subjektivní složky nenaplňuje zjištěné jednání stěžovatelovo skutkové podstaty přestupku §u 7 čís. 1 zákona o válečné lichvě.

Citace:

č. 1401. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 567-568.