NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 3907.

Právní poučení předsedovo, že ke zločinu vraždy stačí eventuální zlý úmysl, bez upozornění, že otázka ta je sporná, jest nesprávným ve smyslu § 344 čís. 8 tr. ř.
(Rozh. ze dne 2. července 1930, Zm II 99/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po neveřejném ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku porotního soudu v Opavě ze dne 14. února 1930, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák., zločinem zprznění podle § 128 tr. zák. a přečinem proti veřejnému pokoji a řádu podle § 306 tr. zák., zrušil výrok porotců, pokud jím bylo přisvědčeno k první hlavní otázce a k první otázce dodatkové, jakož i na tomto výroku spočívající část rozsudku porotního soudu, jíž byl obžalovaný uznán vinným zločinem vraždy podle §§ 134, 135 čís. 4 tr. zák. spolu s výrokem o trestu a s výroky souvislými jako zmatečné a věc přikázal do příštího porotního zasedání krajského soudu v Opavě, by byla v rozsahu zrušení znovu projednána a o ní rozhodnuto, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost byla shledána důvodnou, pokud vytýká zmatečnost podle § 344 čís. 8 tr. ř. Formální předpoklad pro uplatňování tohoto zmatku jest tu, neboť právní poučení, jež předseda dal porotcům, je protokolováno. Podle příslušného zápisu poučil předseda porotce mimo jiné i v ten smysl, že ke zločinu vraždy stačí eventuální zlý úmysl. Učinil tento výrok se vší určitostí a bez jakékoliv výhrady, ač otázka je (najmě v nauce) velmi sporná a v poslední době odpovídáno k ní s podrobným odůvodněním záporně (pro: Herbst I/59, Lammasch — Grundriss — 4 vydání str. 66; Lammasch — Rittler str. 212, Altmann — Jakob I/357, Milota, Učebnice 23/2, Finger 2. vydání 11/27; — proti: Finger 1914 (3. vydání) 11/19, Stooss 1913 (2. vydání) 260, Löffler Schuldformen 1907 str. 191). V praksi obírá se řečenou otázkou podrobněji jen rozhodnutí vídeňského zrušovacího soudu ze dne 17. května 1912, Kr II 141/12, odpovídající k ní kladně (srov. však Löfflerovy poznámky k rozhodnutí čís. 348 ö. R.) a jen mimochodem a bez dalšího odůvodnění rozhodnutí Now. sb. č. 2968. Rozpory v právním nazírání na tuto otázku nesměl předseda porotcům zamlčeti, chtěl-li je správně poučiti. (Mayer, Kommentar zur Strafprozessordnung § 325 pozn. 48, 50, § 344 pozn. 164, Mitterbacher, Strafprozessordnung 1882 str. 551, Lowe, Strafprocessordnung für das Deutsche Reich, 9. vydání 1898 str. 705 pozn. 4 a). Přes to tak učiniv, poučil předseda porotce ne snad jen neúplně (což by podle ustálené judikatury nezakládalo zmatečnost podle § 344 čís. 8 tr. ř. — sb. min. spr. č. 225/22, sb. Now. č. 1250, Kr II 534/22), nýbrž nesprávně. Jestiť právní poučení nesprávné, byli-li porotci po právní stránce v podstatném směru uvedeni v omyl. Tomu je tak i v souzeném případě, an předseda vyložil pojem zlého úmyslu, potřebného ke zločinu vraždy, tedy podstatnou náležitost subjektivní stránky tak, že se porotci (neprávem) musili domnívati, že je obecně uznáváno a nepochybno, že vražda může býti spáchána za všech okolností, i eventuálním zlým úmyslem, že tedy v nich byla vzbuzena mylná představa o tom, jak nauka posuzuje možnost a dostačitelnost eventuálního zlého úmyslu při zločinu vraždy. Tento omyl, tato mylná představa mohly míti v zápětí, že porotci, kteří by se jinak, při správném poučení, vzhledem ke zvláštním okolnostem souzeného případu snad byli rozpakovali, dáti kladnou odpověď k otázce na vraždu, neváhali k ní přisvědčiti. Proto bylo vyhověti zmateční stížnosti již s hlediska § 344 čís. 8 tr. ř. a uznati podle § 348 tr. ř., jak se stalo.

Citace:

Čís. 119. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 731-735.