NPD documents search: Váž. civ., 9 (1927), sv. 1

Čís. 1987.

Jen příspěvky, jež zaměstnavatel srazil svým zaměstnancům pro nemocenskou pokladnu ze mzdy, jsou statkem jemu »svěřeným« ve smyslu §u 183 tr. zák., nikoliv ony, ohledně nichž prohlásil, že je bude platiti ze svého.
(Rozh. ze dne 14. května 1925, Zm II 74/25.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku zemského trestního soudu v Brně ze dne 16. ledna 1925, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem zpronevěry podle §§ů 183, 184 tr. zák., zrušil napadený rozsudek ve výroku, jímž byl stěžovatel uznán vinným zpronevěrou peníze, převyšujícího 586 Kč 72 h, obžalovaného sprostil podle §u 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby, že v době od 26. února 1921 do 9. března 1923 v B. dle zákona o nemocenském pojištění dělníků čís. 268/19 sb. z. a n. svěřených mu 3921 Kč 91 h za sebou zadržel a si přivlastnil.
Důvody:
Zmateční stížnost napadá rozsudek jen potud, pokud obžalovaný uznán byl vinným i zpronevěřením částky 586 Kč 72 h převyšující, a následkem toho vyměřen mu byl trest dle vyšší sazby §u 184 tr. zák., případně §u 1 zákona čís. 471/21 sb. z. a n., domáhajíc se v tom směru sproštění a výměry trestu na tomto změněném podkladě. Uplatňuje tím zmatek podle §u 281 čís. 9 a) tr. ř. Dovolává-li se zároveň zmatku §u 281 čís. 11 tr. ř., jest v té příčině ovšem formálně pochybena, poněvadž změna trestní sazby podmíněna jest dle vlastních jejich vývodů jen částečným sproštěním, tedy nutným důsledkem případného vyhovění zmatku čís. 9 a) §u 281 tr. ř. Ve směru tom jest však stížnost odůvodněna. Rozsudek odvozuje »svěření« jako zákonný předpoklad zpronevěry z předpisu článku XII. zákona o nemocenském pojištění, čís. 268/1919 sb. z. a n., dle něhož příspěvky, jež zaměstnavatel srazil zaměstnancům ze mzdy nebo služného, jsou statkem, zaměstnavateli svěřeným. Rozsudek sám zjišťuje sice výslovně, že z částky 4508 Kč 63 h, jež okresní nemocenská pokladna vykázala jako nedoplatek obžalovaného z podílů jeho zaměstnanců, strhl obžalovaný zaměstnancům ze mzdy jen částku 586 Kč 72 h, kdežto ve příčině přebytku říkal dělníkům, že dotyčné příspěvky zaplatí za ně ze svého. Soud však uvádí v důvodech, že to nečiní rozdílu, ježto obžalovaný jest dle zákona povinen na dělníka připadající částku příspěvku jemu srážeti a nečiní-li tak, nýbrž ujedná-li s dělníkem, že bude platiti celé pojistné sám ze svého, pak samočinně zvyšuje se mzda dělníka o tuto na dělníka připadající částku pojistného a zůstává tedy i tato částka opět dle zákona svěřeným statkem. Než tyto vývody nelze uznati správnými. Prohlášení zaměstnavatelovo, že i na zaměstnance připadající část příspěvku do nemocenské pokladny bude platiti ze svého, jest — i když motivem bylo, aby dělníky v pracovním poměru udržel — aktem liberality, jemuž zcela libovolně soud podkládá význam, že jím zaměstnavatel zvyšuje mzdu dělníka, by s ní současně hned stejnou částku jako příspěvek dělníka na nemocenskou pokladnu srážel. Zaměstnavatel zřekl se prohlášením svým toliko vůči dělníku svého práva, by mu jeho podíl na nemocenském příspěvku ze mzdy srážel, vzav i tuto částku, která dle zákona zatěžuje dělníka, na sebe. Jestliže tedy zákon výslovně prohlašuje jen příspěvky, jež zaměstnavatel srazil zaměstnancům ze mzdy, za statek zaměstnavateli svěřený, nelze vztahovati předpis ten i na částky, v příčině jichž zaměstnavatel prohlásil, že je dobrovolně vezme na sebe a že je dělníkům ze mzdy nebude sráželi, jak by k tomu po zákonu byl oprávněn. Částky ty nebyly proto zaměstnavateli nijak svěřeny, on jest ovšem, i pokud se jich týče, dlužníkem vůči nemocenské pokladně, jich nezaplacení činí ho však jen civilně odpovědným; o zadržení nebo přivlastnění si jich jako věci svěřené, jímž podmíněna jest trestní zodpovědnost pro zpronevěru, nemůže býti řeči.

Citace:

č. 1987. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 286-287.