Čís. 2339.Ochrana republiky (zákon ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n.). »Účely« ve třetím odstavci jest míněno »vyzrazení« podle prvého i »vyzvídání« podle druhého odstavce čís. 2 §u 6 zákona. Spolčení a vejití ve styk jest uskutečněno již tím, že smluví se třebas jen dvě osoby na společném plánu. (Rozh. ze dne 8. dubna 1926, Zm I 718/25.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti státního zastupitelství do rozsudku zemského trestního soudu v Praze ze dne 22. srpna 1925, pokud jím byli obžalovaní Jan V. a Josef D. podle §u 259 čís. 3 tr. ř. sproštěni z obžaloby pro zločin podle §u 6 čís. 2 odst. třetí zák. ze dne 19. března 1923, čís. 50 sb. z. a n., zrušil napadený rozsudek jako zmatečný a věc vrátil nalézacímu soudu, by ji v rozsahu zrušení znova projednal a o ní rozhodl, mimo jiné z těchto důvodů: Rozsudek jest stižen zmatkem podle čís. 9 a) §u 281 tr. ř., pokud vyslovil názor, že pro posouzení otázky viny obžalovaných Josefa D-a a Jana V-y musí býti zjištěno, že tajné předměty skutečně opatřili nebo měli v úmyslu je opatřiti. Názor ten je právně mylným. Tohoto zjištění bylo by třeba, kdyby obžaloba zněla na skutkovou podstatu zločinu podle §u 6 čís. 2 odst. prvý případně druhý zákona na ochranu republiky. Ke skutkové podstatě zločinu podle §u 6 čís. 2 odst. třetí zákona však stačí zjištění, že obžalovaný se s někým spolčil anebo vešel ve styk s cizím činitelem, by skutečnost, opatření nebo předmět, jež mají zůstati utajeny pro obranu republiky, vyzradil cizí moci přímo aneb nepřímo, nebo aby vyzvídal takovou skutečnost, opatření anebo předmět, aby je vyzradil přímo anebo nepřímo cizí moci. Spolčení a vejití ve styk, pojmy to zahrnující také pouhé přípravné jednání, je uskutečněno již tím, že se smluví třeba jen dvě osoby na společném plánu.