č. 3807.


Honební právo: I. Veřejné komunikace a vodní toky souvislost honebního obvodu sice nepřerušují, ale také nesjednávají. — II. Přikázání honební enklávy může se státi teprve počínajíc 1. únorem, který následuje po přikázání.
(Nález ze dne 24. června 1924 č. 11 393).
Prejudikatura: Boh. 32 adm. a jiné.
Věc: Honební výbor městské obce V. (adv. Dr. Arn. Schwarz z Prahy) proti zemskému správnímu výboru v Praze o honební enklávu.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro nezákonnost, pokud byly enklávy přikázánys účinkem ode dněl.února 1923; jinak se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Osk v M. přikázala rozhodnutím z 27. června 1923 inž. F. M., vlastníku panství W., ve smyslu § 5 česk. zák. hon. k vykonávání práva myslivosti parcely, ležící v obci W., jichž přikázání se domáhal žádostí z 26. ledna 1923 a z 27. ledna 1923 (mimo parcely č. k. . . . uvedené v žádosti z 26. ledna 1923) na dobu 6 let, ode dne 1. února 1924 počínaje do 31. ledna 1920. Z tohoto rozhodnutí odvolal se honební výbor ve W., jenž dosud na přikázaných pozemcích vykonával právo myslivosti, a inž. F. M., tento jen potud, pokud bylo přidělení parcel stanoveno dnem 1. února 1924. Zsv zamítl nař. rozhodnutím odvolání honebního společenstva, vyhověl odvolání inž. F. M. a ustanovil, že přikázání enklávy nabývá účinku ode dne 1. února 1923.
O stížnosti podané honebním výborem ve W. uvážil nss toto: - -
Ve stížnosti se vytýká toliko:
1. vadnost řízení,
2. nesprávné posouzení honebně-právní souvislosti pozemků č. k. 717 a 340, kterou žal. úřad popřel,
3. nesprávné posouzení souvislosti pozemků 787/1 a 787/2, žal. úřadem rovněž popřené, a
4. nezákonnost výroku, kterým byly pozemky osadníků inž. M. jako enkláva přikázány již od 1. února 1923.
ad 1. - - -
ad 2. Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že není zjednána spojitost společenské honitby s územím, jehož majitel samostatné honitby požaduje jako enklávy, zejména že spojitost tato není zjednána parcelami č. k. 717 a 340, poněvadž obě tyto parcely neleží naproti sobě po obou stranách okresního mostu, nýbrž s jednoho pozemku na druhý možno se dostati jen překročí-li se most uhlopříčnou.
Naproti tomu vytýká stížnost, že s parcely č. k. 717, patřící k honitbě společenské, lze se dostati na parcelu č. k. 340, náležející k pozemkům požadovaným jako enkláva, přes okresní silnici č. k. 1824, pak přes okresní most směrem podélné jeho osy a veřejnou cestou č. k. 341/1.
Námitka ta ... . není odůvodněna. Nss již nál. Boh. 32 adm. vyslovil ve shodě s ustálenou judikaturou starší právní náhled, že veřejné komunikace a vodní toky souvislost honebního obvodu sice nepřerušují, ale také nezjednávají. Dle tohoto právního náhledu je tedy souvislost ve smyslu § 2 hon. zák. dána jen tehdy, leží-li pozemky honební po obou stranách statku veřejného, takže s jednoho pozemku na druhý lze se dostati pouhým překročením komunikace (vody veřejné atd.) kolmo napříč.
Stížnost však sama uvádí, že spojení mezi pozemkem č. k. 717 a pozemkem č. k. 340 sprostředkuje veřejná komunikace jen v podélné své ose. Je tedy námitka tato bezdůvodná.
ad 3. - - -
ad 4. Pokud stížnost vytýká, že přikázaná enkláva neměla býti přikázána již ode dne 1. února 1923, nýbrž teprve počátkem honebního roku přikázání následujícího, bylo jí dáti za pravdu.
Dle § 5 česk. hon. zák. se výkon práva myslivosti na enklávách držiteli sousední honitby přikazuje (odst. 2) a přikázání provádí okr. výbor (odst. 3). Majitel sousední honitby má sice, jsou-li dány podmínky § 5, právní nárok, aby mu výkon myslivosti byl okr. výborem přikázán, právo myslivosti na pozemcích enklávních vzniká však terirve přikázáním, tedy konstitutivním správním aktem. Konstitutivní akt nemůže však již dle své povahy působiti do minulosti. Dle § 17 hon. zák. má však enkláva býti přikázána na dobu 6 za sebou jdoucích let, počínajících 1. únorem a končících 31. ldneem. Může tedy přikázání en- klávy, jak tento soud již vyslovil v cit. nál. Boh. 32, státi se teprve od počátku nejbližšího honebního roku, t. j. počínajíc dnem 1. února přikázání enklávy následujícího.
Osk přikázala enklávu rozhodnutím z 27. června 1923, zsv pak rozhodl dne 12. září 1923. Nejbližší příští termín, kterým honební období dle zákona smí se počítati, jest tedy 1. únor 1924. Mohlo se tedy přikázání po právu státi teprve počínajíc dnem 1. února 1924.
Nař. rozhodnutí, které vyslovilo, že přikázání má nabýti účinku dnem 1. února 1923, ježto žádosti za přikázání byly podány dne 26. a 27. ledna 1923, nelze proto srovnati se zákonem a bylo tuto část naříkaného rozhodnutí zrušiti dle § 7 zák. o ss, jinak však stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Citace:
č. 3807. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 201-203.