Authors:
= Váž. civ., 9 (1927), sv. 2
PDF
— Čís. 7412 —

Čís. 7411.


Průtah exekuce, způsobený jejím odkladem, není o sobě důvodem, by byl odklad učiněn závislým na zřízení jistoty dlužníkem.
(Rozh. ze dne 15. října 1927, R I 894/27.)
Soud prvé stolice povolil odklad exekuce dražbou nemovitosti. Rekursní soud k rekursu vymáhajícího věřitele povolil odklad exekuce jen, když dlužník složí na soudě 10 000 Kč k zajištění nároku vymáhajícího věřitele. Důvody: jsou tu sice zákonné podmínky pro odklad exekuce, však jen tak, že povinná strana zřídí podle § 44 ex. ř. přiměřenou jistotu 10 000 Kč, jelikož podle poměrů tohoto případu, jmenovitě z průtahu exekuce, vznikajícího odložením, jest vidno, že exekuční nárok vymáhající strany jest ohrožen.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu dlužníka obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Rekursní soud má za to, že z průtahu exekuce, vznikajícího odložením, jest vidno, že exekuční nárok vymáhajícího strany jest ohrožen. Než průtah exekuce jest samozřejmým, pojmově nezbytným následkem každého odkladu exekuce, nemůže tedy býti důvodem, by v tom neb v onom případě odklad byl učiněn závislým na zřízení jistoty. Tento důvod pro zřízení jistoty by dopadal na všechny případy odkladu a nemůže proto býti podnětem pro mimořádné opatření, jímž jest uložení jistoty. Předpokladem jejím jest, by odklad exekuce mohl ohroziti uspokojení vymáhajícího věřitele. Ohrožení to musí býti podle okolností případu zřejmé anebo musí býti vymáhajícím věřitelem tvrzeno a podle potřeby osvědčeno. V souzeném případě nelze seznati z průběhu věci, že uspokojení nároku vymáhajícího věřitele, by spoluvlastnictví k společné nemovitosti bylo zrušeno veřejnou dražbou, jest žádaným odkladem dražby nějak ohroženo. Vymáhající věřitel sám to ve svém vyjádření ze dne 27. května 1927 o původním návrhu odpůrcově vůbec netvrdil a ve svém rekursu se možného nebezpečí z odkladu exekuce dotýká jen zcela mimochodem otázkou, zda »má povolením odkladu — Čís. 7412 —
snad povinné straně býti umožněno, by celý inventář prodala, když bylo uznáno, že tvoří příslušenství nemovitosti, jak již dosud činila, aniž by vymáhající straně bylo možno, nějak tomu zabrániti?« Tímto obratem vymáhající věřitel tvrdí jen zcela povšechně, ale nijak nedoličuje určitými jednotlivostmi a skutečnostmi a tedy ani z daleka neosvědčuje, že tu jest ohrožení předpokládané v § 44 druhý odstavec ex. ř. Rekursní soud neměl proto podle zákona příčiny, by povolený odklad exekuce učinil závislým na zřízení jistoty dlužníkem.
Citace:
č. 7349. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/2, s. 160-165.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).