Čís. 4325.

Jen škody, způsobené v mezích vodoprávních oprávnění, spadají pod § 40 vod. zák., nespadá sem však nárok na náhradu škody, ježto neoprávněným vpuštěním otravných chemických odpadků do vody byly otráveny ryby.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1924, Rv I 899/24.)
Rybářský klub v P. domáhal se na žalované akciové společnosti náhrady škody, již utrpěl tím, že následkem vpuštění otravných chemických odpadků do vody byly otráveny ryby. Žalobní nárok byl co do důvodu uznán po právu soudy všech tří stolic. Nejvyšší soud uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Uplatňovaný dovolací důvod zmatečnosti odvolacího rozsudku dle §u 503 čís. 1 a 477 čís. 6 c. ř. s. není oprávněným. Jde o náhradu škody, způsobené trestným neb aspoň protiprávním vpuštěním otravných chemických odpadků do řeky v místech, kde žalující spolek jako pachtýř rybolovu měl ryby, které polekaly a zhynuly. Odvolací soud správně vystihl, že škoda povstala vybočením z vodoprávního oprávnění žalované, t. j. vybočením z mezí vodoprávním oprávněním jí vytčených a tedy bezprávným jednáním mimo meze vodoprávním oprávněním vytčené. Jen škody způsobené v mezích oprávnění vodoprávních spadají pod ustanovení §u 40 vodního zákona, poněvadž jen v tom případě jde o ochranu zájmů veřejných. V případě, o který jde, je však příčinou škody bezprávný čin žalované, vybočující z vodoprávního oprávnění, který pro poškozeného zakládá soukromoprávní nárok na náhradu způsobené škody, jenž již dle všeobecného ustanovení §u 1338 obč. zák. patří před řádný soud. S tím srovnává se i princip ustanovení §u 75 vod. zák. (srovnej rozhodnutí sb. n. s. čís. 24). S tím je v souhlase i výnos býv. min. orby ze dne 27. července 1876, čís. 6639 cit. v pozn. 1 k § 40 Manzova vydání vodního práva pro Čechy z roku 1885, kterého se i dovolatelka dovolává, že náhradní nároky k rybolovu oprávněných pro utrpěná poškození je projednávati před politickým úřadem jenom tehdy, když jsou uplatňovány z podnětu vodoprávních práv užívacích, jež spadají pod vodní zákon a dle něho byla propůjčena, kde tedy opět veřejné zájmy vodoprávní úpravy jsou zdůrazněny. Z téhož principu vychází patrně i výnos býv. min. orby v dorozumění s min. sprav. ze dne 24. července 1884, čís. 12796/83 cit. v témže vydání u §u 72 pozn. 9., že politické úřady jsou povolány k rozhodování o náhradách škody vůbec jen výminečně a obmezuje se jich judikatura zvláště i v záležitostech vodoprávních na likvidní nároky na náhradu škody. O trestný, bezprávný čin, vybočující z vodoprávních oprávnění opírá též žalující spolek svůj žalobní soukromoprávní náhradní nárok, byť též v ustanovení vodního práva kotvící. Pořad práva je tedy přípustným.

Citace:

č. 4325. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 551-552.