Č. 2373.

Samospráva obecní. — Veřejní zaměstnanci. —
Legionáři: * Místa obecních strážníků bezpečnosti náležejí do
oboru míst podle § 4 lit. a) zákona č. 462/19 legionářům vyhrazených.
(Nález ze dne 19. května 1923 č. 2898).
Věc: Frant. B. v Č. T. proti ministerstvu vnitra o obsazení místa městského policejního strážníka. Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: St-1 byl usnesením ob. zast. v Č. T. ze 4. října 1922 ustanoven městským strážníkem, ač se o toto místo na základě konkursu ucházeli též dva legionáři. Ke stížnosti jednoho z nich prohlásilo min. vnitra nař. opatřením toto obsazení za neplatné a nařídilo propuštění st-le z místa toho, což stížnost naříká pro nezákonnost, a dovozuje, že místo městského strážníka nelze pokládati dle § 4 lit. a) zákona ze 24. července 1919 č. 462 Sb. za místo vyhrazené legionářům, ani za místo, na které dle § 5, odst. 2 legionáři mají přednost, že tudíž obec byla oprávněna místo zadati volně a ministerstvo nemělo příčiny postupovati dle § 14 cit. zákona.
Žal. úřad zařaďuje dle odvodního spisu městkého strážníka mezi dohlížitele konajícího službu dozorčí, ke které není třeba zvláštní odborné kvalifikace.
Nss neshledal, že posouzení místa městského strážníka jako místa dohlížitelského dle § 4, odst. 1 lit. a) cit. zákona nesouhlasí se zákonem — neboť, když ustanovení to vyhrazuje legionářům všechna místa sluhů a dohlížitelů (dozorců) u státních úřadů, trestnic a jiných ústavů, na které stát nese celý náklad nebo část nákladu — dále taková místa ve službách zemských, okresních a obecních úřadů a fondů veřejných — tu nezbývá pochybnosti, že tendence zákona jest, umístiti pokud možno největší počet legionářů ve službách veřejných a to ohledně odborně nekvalifikovaných legionářů v nižší státní a veřejné službě a že legionářům měla býti vyhrazena taková místa — nechť jsou pojmenována jakkoliv.
Vypsání konkursu vyžadujícího pouze povšechné vzdělání, stáří do 32 roků, fysickou způsobilost a zachovalost, svědčí tomu, že tu nešlo o místo zvláště kvalifikované, nýbrž o místo v nižší službě — nikoliv o místo úřednické, manipulační a kancelářské ani o místo úřednickým místům v § 5, odst. 2 na roveň postavené.
Když dle těchto úvah šlo o místo podle § 4 lit. a) legionářům vyhrazené a místo to přes to, že se o ně ucházeli legionáři, bylo propůjčeno nelegionáři, nelze seznati nezákonnost v tom, že min. vnitra dle § 14 zák. prohlásilo obsazení místa toho za neplatné a nařídilo, aby ten, kdo místo obdržel, byl propuštěn.
Stížnost jeví se tudíž neodůvodněnou, pročež byla zamítnuta.

Citace:

č. 2373. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 82-83.