Čís. 15800.

Předpisy vlád. nař. č. 250/1935 Sb. z. a n. nemají vlivu na práva prodatele na vydání věci a odškodné za užívání vyplývající ze sjednané výhrady vlastnictví až do úplného zaplaceni kupní ceny.
(Rozh. ze dne 5. února 1937, R I 25/37.)
Prvý soud zamítl žalobu o vrácení secího stroje, prodaného žalovanému s výhradou práva vlastnického do úplného zaplacení kupní ceny, proto, že žalovaný požívá platebních úlev podle vládního nařízení č. 250/1935 Sb. z. a n., takže ztráta lhůt v placení kupní ceny nenastala a nemůže tedy žalující uplatňovali ani odstup od smlouvy, ani výhradu vlastnickou. Odvolací soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí: Důvody: Jest lišiti mezi tím, zda prodávající žádá zaplacení zboží, či zda užívá práva, které si vyhradil smluvně od smlouvy ustoupiti a domáhali se prodané věci z důvodu vyhrazeného práva vlastnického. V případě prvém by kupci příslušelo příročí, předpokládajíc, že se ria něho vztahují předpisy vládního nařízení č. 250/1935 Sb. z. a n. V případě druhém však nebylo na právu, plynoucím prodateli z výhrady vlastnického práva od smlouvy odstoupiti a žádali prodanou věc, vládním nařízením č. 250/1935 Sb. z. a n. nic změněno. Výhrada slouží jistotě prodávajícího, který prodává na splátky nebo dlouhodobé placení, a může-li se již dlužník odvolávati na platební úlevy podle řečeného vládního nařízení, nemůže tím zmařili smluvní jistotu prodávajícího. Kdyby byla ztráta lhůt učiněna závislou na platebních lhůtách (splátkách) stanovených vládním nařízením č. 250/1935 a 251/1935 Sb. z. a n., byla by ilusorní zajišťovací opatření, která si prodávající podle § 2 splátkového zákona smí vymíniti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Podle stavu souzené rozepře jest se obírali vývody rekursu toliko s hlediska vládního nařízení ze dne 21. prosince 1935 č. 250 Sb. z. a n., ježto nižší soudy řešily věc výhradně podle předpisů tohoto vládního nařízení, nezabývajíce se věcně ostatní spornou látkou. Žalobkyně uplatňovala v žalobě nárok na vrácení secího stroje s jetelovým přístrojem, prodaného s výhradou vlastnictví, a na zaplacení náhrady za odškodnění, obé následkem prodlení žalovaného v placení kupní cepy. Co do nároku na vrácení prodaných předmětů nelze z ustanovení uvedeného vládního nařízení dovodili, že by jím bylo něco změněno na právním poměru, o který jde. Avšak ani rozhodování ve sporu o dalším žalobním nároku na zaplacení náhrady 1500 Kč s přísl. není dotčeno řečeným vládním nařízením, jak plyne jednak z toho, co bylo uvedeno o nároku předchozím, a dále z toho, že ustanovení tohoto vládního nařízení o úlevách při splácení pohledávek nemají vlivu na sporné řízení; dlužník nemůže za sporu s účinkem namítati, že mu tyto úlevy příslušejí. V tom směru se rekurent pro stručnost odkazuje na rozhodnuti nejvyššího soudu, uveřejněná pod č. 15501, 15547 Sb. n. s.

Citace:

Čís. 15800. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 145-146.