Pocta podaná prof. dr. L. Heyrovskému k sedmdesátým narozeninám dne 14. listopadu 1922 jeho ctiteli a žáky. Praha: Bursík a Kohout, 1922, 356 s. (Vyšlo jako zvláštní svazek Sborníku věd právních a státních, 22 (1922)).
Authors: Veselý, František Xaver
= Všeobecný slovník právní, sv. 2
PDF

Kapitoly

.
I. Pojem.
Kanovníci stanovení společně při jednom chrámu tvoří korporaci, jež nazývá se kapitolou. Rozeznáváme pak kapitoly kathedrální při kostelích biskupských a kapitoly kollegiátní při ostatních chrámech. Název kapitola pochází od capitulum t. j. úryvek, část z řehole, jež bývala druhdy shromážděným klerikům, kanovníkům předčítána, a odtud pak přešlo jméno to na celou korporaci.
II. Organisace.
V dřívějších dobách stál v čele kapitoly buď probošt (praepositus), jemuž bývala svěřena obyčejně správa jmění kapitolního, aneb děkan, který opět řídil bohoslužbu při kostele kathedrálním. Kromě toho byl tu primicerius č. kantor, který řídil pobožnosť chorovou, sacrista, jenž měl dozor nad kostelním náčiním atd. Později přešla většina těchto úřadů v hodnosti titulární. Nyní rozeznáváme pouze dvě kategorie míst kapitolních: hodnosti (dignitates neb praelaturae) a prosté kanonikáty. Hodnostáři čili preláti mají zvláštní insignie své hodnosti, některým pak z nich přísluší jako zvláštní privilej právo nositi mitru či infuli (infulovaní preláti). Co se týká nynější organisace kapitol, zakládá se tato nikoliv na právu obecném, nýbrž na zvláštních ustanoveních papežských a statutech, takže bez mála v každé kapitole co do ústrojí panují jiné poměry. To platí jak o počtu prelatur, tak o počtu kanovnických míst skutečných či sídelních a čestných; tak ku př. je při pražské metropolitní kapitole 12 kanovníků, z nichž 4 jsou dignitáty. Biskupské kathedrální kapitoly mívají obyčejně jen 6 kanonikátův. Sněm tridentský žádá, aby v každé kapitole kathedrální zřízeny byly dva kanonikáty, totiž poenitenciarius a theologus. Úkolem poenitenciáře jest, aby zastupoval biskupa, co se týká přisluhování svátosti pokání; theolog má pak duchovenstvu kathedrálnímu předčítati a vykládati písmo a přednášeti o naukách theologických. Předpis tridentský nebyl ovšem všude proveden, ale papežové i v novějších dobách naléhají při každé příležitosti na jeho uskutečnění.
III. Práva.
Kapitoly jsou samosprávné korporace, jež své vnitřní záležitosti a své jmění spravují dle svých vlastních stanov. Mají-li založeny býti nové stanovy, žádá se nyní dle konkordátů a různých provinciálních synod, aby byly dříve biskupem příslušným schváleny. § 44 zák. ze dne 7. května 1874 vyhražuje státu právo dohledu nad správou jmění kapitolního.
Zvláštní důležitosti mají kathedrální kapitoly biskupské, jež pomáhají biskupu jak ve výkonech bohoslužebných, tak i ve správě diecése. Biskup totiž povinen jest určité záležitosti, jež právo kanovnické přesně vypočítává, vznésti na kapitolu a to s dvojím účinkem: někdy totiž nález kapitoly biskupa víže (consensus), jindy má jen povahu poradní (consilium) a je vůli jeho zůstaveno, chce-li se jím fiditi či nic. V naší době, kdy veškerou správu diecése vlastně vedou kapitoly, nemají tato ustanovení valného praktického významu. IV. Vikář kapitulní.
Uprázdní-li se biskupská stolice, jest kapitola povinna uvázati se bezprostředně po uprázdnění ve správu diecése do 8 dní a z voliti do 8 dnů administrátora pro správu majetku (oekonomus) a kapitolního vikáře pro vykonávání ostatních s úřadem biskupským spojených povinností. Kapitolní vikář má býti nejméně 25 let stár a má míti dostatečnou znalost církevního práva. Nalezá-li se v kapitole kandidát vyhovující dotčeným podmínkám, má jej kapitola zvoliti přede všemi jinými; není-li ale takového v kapitole, může zvoliti někoho mimo kapitolu. Okamžikem, kdy kapitolní vikář je ustanoven, přechází jurisdikční moc biskupská s kapitoly na vikáře. Kapitolní vikář není však plnomocníkem kapitoly, nýbrž vykonává pravomoc mocí práva vlastního; proto také nemůže kapitola ustanovujíc vikáře obmeziti moc jeho ani co do rozsahu ani co do času. Obor působnosti kapitolního vikáře, nebo kapitoly, pokud vikáře nezvolila, objímá všechna jurisdikční práva biskupská vyjma ta, jež zákon výslovně vyjímá aneb konečně, která vykonával biskup na základě papežské delegace.
Citace:
KALLAB, Jaroslav. Příspěvek k nauce o fikcích v právní vědě. Pocta podaná prof. dr. L. Heyrovskému k sedmdesátým narozeninám dne 14. listopadu 1922 jeho ctiteli a žáky. Praha: Bursík a Kohout, 1922, s. 13-23.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).