NPD documents search: Boh. adm., 7 (1925), sv. 2

Č. 4868.

Státní občanství. — Vojenské věci: Má přijetí místa ve vojenském archivu cizího státu bývalým rak.-uh. voj. gážistou za následek ztrátu čsl. státního občanství a nároku na čsl zaopatřovací požitky?
(Nález ze dne 5. září 1925 č. 10515).
Věc: Antonín W. ve L. proti ministerstvu národní obrany o nárok na zaopatřovací požitky.
Výrok: Nař. rozhodnutí zrušuje se pro vady řízení.
Důvody: St-l sloužil v bývalé armádě rak.-uh. jako gážista, posléze jako podplukovník a byl v r. 1913 přeložen do výslužby. Po převratu byly mu vojenské zaopatřovací požitky vypláceny státem polským, když byl st-l, jak udal, získal domovskou příslušnost ve Lvově k tomu cíli požadovanou.
Jeho žádost o přiznání vojenských zaopatřovacích požitků ve smyslu § 5 zák. z 19. března 1920 č. 194 Sb. zamítlo mno nař. rozhodnutím z důvodu, že po rozumu § 4 odst. 3 úst. listiny, není čsl. státním příslušníkem, poněvadž nabyl polského státního občanství tím, že jak sám v žádosti uvedl, přijal jako vojenský pensista dne 25. dubna 1920 místo IX. hodn. třídy u polského vojenského archivu ve Lvově a je až do konce června 1924 zastával, kteroužto skutečnost, totiž přijetí veřejného úřadu nebo vojenské služby ve státu polském, uznává čl. 4 : 5 polského zákona z 20. ledna 1920 č. 44 za řádný titul nabytí polského státního občanství, není-li učiněno opatření opačné.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss toto:
§ 4, odst. 3 úst. listiny stanoví že příslušník cizího státu nemůže býti zároveň příslušníkem čsl. republiky. Jest tedy rozhodnou pouze okolnost, nabyl-li st-l skutečně polského státního občanství.
Otázku tuto zodpověděl žal. úřad kladně, vycházeje z předpokladu, že st-l přijal veřejný úřad resp. vojenskou službu ve státě polském. Toto své zjištění opřel úřad pouze o podání z 27. srpna 1924, jímž st-l žádal o přiznání zaopatřovacích požitků, a v němž uvedl, že přijal u vojenského archivu ve Lvově služební místo s požitky nesystemisovaného úředníka IX. hod. třídy, dodávaje, že polské min. vnitra rozhodlo, že není polským státním občanem a že proto polské min. vojenství jeho nárok na vojenské zaopatřovací požitky výnosem z 15. července 1924 popřelo. Mimo to udal st-l, že v polském vojsku nikdy služeb nekonal.
Propůjčení služebního místa ve vojenském archivu s požitky nesystemisovaného úředníka nemusí však býti totožné s propůjčením veřejného úřadu nebo se službou vojenskou, mohouc zakládati po případě jen smluvní poměr soukromoprávní resp. služební poměr prozatímní.
Nemá tedy zjištění, že st-l nabyl polského státního občanství, dostatečné opory ve spisech.
Nezjistil-li pak žal. úřad, zda odpovídá skutečnosti tvrzení st-le, že mu bylo polské státní občanství příslušným k tomu úřadem státu polského odepřeno resp. nezaujal-li k tomuto tvrzení stanoviska vůbec, založil i v tomto směru nař. rozhodnutí na řízení neúplném i bylo je zrušiti dle § 6 zák. o ss.

Citace:

č. 4868. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 61-62.