Čís. 6939.

Bylo-li umluveno zaplacení dluhu v cizí měně, jest věřitel oprávněn domáhati se zaplacení pouze v této a nikoliv v tuzemské měně; jen dlužníku jest ponecháno, by zaplatil dluh, splatný v tuzemsku, v tuzemské měně podle hodnoty v době splatnosti. — Čís. 6939 —
563
Z nepozastavení vyšších než zákonných úroků ve faktuře nelze souditi na to, že dlužník s nimi souhlasil.
(Rozh. ze dne 29. března 1927, Rv 1 1585/26.)
Žalovaná koupila od žalobkyně (tuzemské firmy) zboží za dolary. Žalobě o zaplacení kupní ceny v Kč jakož i 8% úroků z kupní ceny vyjádřené v dolarech procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud zamítl žalobu, pokud požadovala nedoplatek kupní ceny v Kč, úroky z tohoto nedoplatku, jakož i ohledně 2% úroků z kupní ceny vyjádřené v dolarech. Důvody: S procesním soudem nelze souhlasiti, že lze odvolatelku odsouditi к placení v korunách československých. Mezi stranami není sporu o tom, že kupní cena za zboží, o· které ve sporu jde, byla umluvena v dolarech a v těch že bylo i odpůrkyni placeno. Smlouvou tou jsou obě strany vázány a odpůrkyně nemůže na odvolatelce žádati nic jiného než vyrovnání kupní ceny ve smluvené měně (§ 1413 obč. zák.). Poněvadž jde o obchod, je odvolatelka ovšem oprávněna, platiti i ve měně československé podle hodnoty dolaru v době splatnosti, právo to však přísluší pouze kupiteli, nikoliv však i prodateli (čl. 336 obch. zák.). Poněvadž žaloba má za předmět placení ve měně, jež umluvena nebyla, nemělo býti žalobě vyhověno, a stalo-li se tak přece, dostalo se tím věci nesprávného posouzení po stránce právní. V tom směru je odvolání oprávněno a bylo mu zcela vyhověno. Pokud se týče úroků, jež požaduje odpůrkyně z kupní ceny v dolarech vyjádřené, nebylo odvolání vzhledem к tomu, co svrchu uvedeno, zásadně vyhověno, odpůrkyni však přiznány pouze zákonné úroky 6% podle čl. 287 obch. zák., poněvadž ani netvrdila, že byly 8% úroky výslovně umluveny a z nepozastavení 8% úroků ve faktuře nelze vyčisti ještě tichý souhlas odvolatelky s touto výší úroků (čl. 279 obch. zák.). Splátky v dolarech konané, jak jsou uvedeny v napadeném rozsudku, jsou podle udání odvolatelčina správné.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalobkyně.
Důvody:
Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (čís. 4 §u 503 c. ř. s.), avšak neprávem. Dle zjištění odvolacího soudu byla kupní cena za zboží, jež žalobkyně žalované dodala, umluvena v dolarech. Právem proto dospěl odvolací soud k úsudku, že podle §u 1413 obč. zák. jest žalobkyně oprávněna, žádati zaplacení kupní ceny pouze v dolarech a nikoliv ve měně československé, a že pouze dlužníku, žalované, jest na vůli zůstaveno podle čl. 336 druhý odstavec obch. zák., by splatila svůj dluh, jenž je podle zjištění soudů nižších stolic splatným v místě sídla žalující firmy, v měně československé dle hodnoty v době splatnosti (facultas alternativa). Poněvadž jde o obchod, přichází zde v úvahu ustanovení čl. 336 prvý odstavec — Čís. 6940 —
564
obch. zák. a nikoliv ustanovení §u 905 obč. zák. Avšak také dle tohoto místa zákonného není vyloučeno, by strany smlouvou neujednaly placení v měně cizí, poněvadž jde o normu dispositivní. Z ustanovení druhého odstavce čl. 336 obch. zák. (»so kann der Betrag nach dem Werte zur Verfallszeit in der Landesmünze gezahlt werden«) dlužno vyvozovati, že pouze dlužník jest oprávněn platiti v měně zemské, nikoliv však také věřitel oprávněn žádati zaplacení v této měně. Dovolatelka má pouze právo, žádati zaplacení v měně ujednané — tudíž v dolarech, a žalovaná může býti pouze odsouzena k zaplacení dluhu v dolarech. Z okolnosti, že nebylo výslovně vymíněno efektivní placení v dolarech, vyplývá podle čl. 336 druhý odstavec pouze, že žalovaná jest oprávněna platiti v československé měně, nikoliv však také, že dovolatelka může žádati zaplacení v této měně. Utrpí-li snad dovolatelka pro prodlení žalované strany škodu poklesem dolaru po splatnosti dluhu, zůstane jí podle §u 1333 obč. zák. vyhrazeno, by se domáhala na žalované náhrady této škody. Pouhá možnost takové škody ji však neopravňuje žádati zaplacení dluhu v měně československé. Pokud jde o úroky, dlužno rovněž přisvědčiti soudu odvolacímu, že dovolatelce příslušejí pouze zákonité úroky 6%, poněvadž netvrdila, že byly ujednány úroky vyšší. Z nepozastavení 8% úroků ve faktuře nelze vyvozovati tichý souhlas žalované s požadovanou výší úroků, neboť výjimečného ustanovení §u 88 j. n. nelze obdobně užiti na jiné doložky fakturní, Doložka tato byla by jen tehdy závazná, kdyby dovolatelka byla dokázala, že byla žalovanou schválena buď výslovně neb alespoň mlčky (konkludentním činem podle §u 863 obč. zák.).

Citace:

Čís. 6939. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 588-590.