Č. 4067

Administrativní řízení. — Pozemková reforma: * Poučení připojené k opatření stpú-u podle § 75 náhr. zák., že není proti němu opravných prostředků v řádné cestě instanční, neodporuje zákonu.

(Nález ze dne 29. října 1924 č. 15 821).
Věc: Jan M. v N. a spol. proti státnímu pozemkovému úřadu o zabezpečení zaměstnanců na zabraném majetku.
Výrok: Stížnosti se zamítají jako bezdůvodné.

Důvody: Výměrem z 13. února 1924 nevyhověl žal. úřad stížnosti, již st-lé podali proti rozhodnutí obvodové úřadovny stpú-u v H. o jejich žádosti za peněžité odbytné podle § 75 zák. z 13. července 1922 č. 220 Sb., § 75 a vl. nař. z 21. října 1922, č. 305 Sb., a doložil: »Proti tomuto rozhodnutí není opravných prostředků v řádné cestě instanční. O stížnostech do tohoto výměru, vytýkajících mu nezákonnost a řízení vadnost proto, že žal. úřad k rozhodnutí svému nepřipojil poučení o opravných prostředcích, resp. dal poučení nesprávné, uvážil nss takto: Není zákonného předpisu, jenž by ukládal stpú-u, aby ke svým rozhodnutím a opatřením připojil poučení o opravných prostředcích; připojil-li však poučení takové, jest úřad podle stálé judikatury tohoto tribunálu (srv. nál. Boh. 851 adm.) povinen dáti poučení správné, neboť připojení nesprávného poučení odporuje zásadám dobrého řízení správního, ježto se jím uvádí strana v omyl a tím se zhoršuje její procesní postavení, a bylo by rozhodnuti takové zrušiti pro podstatné vady řízení dle § 6 zák. o ss. Žal. úřad poučení o opravných prostředcích do svého výměru pojal, oznámiv straně, že proti němu není opravného prostředku v řádné cestě instanční. Bylo tudíž zkoumati, dal-li žal. úřad poučení správné čili nic. Opatření (»rozhodnutí«) stpú-u v mezích předpisů § 9 zák. z 16. dubna 1919 č. 215 Sb. a § 75, odst. 1 náhr. zák. z 13. července 1922 č. 220 Sb., ukládajících státu, aby se způsobem tam uvedeným postaral o zaměstnance na velkém majetku pozemkovém, kteří dosavadního zaměstnání na majetku tom pozbyli tím, že zabrané nemovitosti převzal stát k účelům pozemkové reformy, není rozhodnutím v technickém slova smyslu, nýbrž jest pouhým prohlášením stpú-u, učiněným jménem státu jako subjektu majetkoprávního, jemuž jest uloženo zabezpečiti zaměstnance způsobem zákonem upraveným. Poučení o opravných prostředcích, připojené k takovému prohlášení, jest již ovšem »rozhodnutím« v pravém slova smyslu kog- nici tohoto tribunálu podléhajícím. Učinila-li shora uvedené prohlášení o požadavcích zaměstnance obvodová úřadovna stpú-u, přípustná jest dle § 25 vl. nař. z 21. října 1922 č. 305 Sb. stížnost k stpú-u. Podléhá tedy toto opatření na straně státu, pokud stalo se obvodovou úřadovnou, instančnímu přezkoumání stpú-em dle cit. vlád. nař. vydaného v rámci § 8 zák. z 11. června 1919 č. 330 Sb. Dle § 75 cit. náhr. zák. přípustná jest z opatření stpú-u stížnost »k rozhodčí komisi pro zaopatření zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém (vl. nař. 7. prosince 1922 č. 374 Sb.). Tato rozhodčí komise, povolená řešiti shora uvedené soukromoprávní spory mezi stpú-em, v zastoupení státu na straně jedné a zaměstnanci na straně druhé, pověřená tedy kompetencí jinak řádným soudům příslušející, má charakter rozhodčího po rozumu § 599 a 577 a násl. c. ř. s. Opatřením stpú-u jest tedy pochod instanční vyčerpán, rozhodčí komise nepokračuje dále v postupu instančním, vznesení sporu na ni neděje se »opravným prostředkem v technickém slova smyslu, nýbrž jest — jak výše uvedeno — rozhodčím, stojícím mimo řádnou organisaci žal. úřadu, před nímž stpú jest právě tak stranou, jako zaměstnanec sám, a judikujícím na stížnost, které nutno přiznati charakter návrhu vzneseného na rozhodčího, aby zavedl řízení a vydal nález. Za tohoto stavu věci nelze shledati, že by poučení žal. úřadu, že proti jeho rozhodnutí není »v řádné cestě instanční« opravných prostředků, bylo nesprávným, a bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4067. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 695-696.