Čís. 17529.

Nebyl-li rozsudek o rozvodu jednomu z manželů řádně doručen,
ježto byl náhradně doručen druhému manželi, nemůže býti podkladem pro usnesení o rozluce manželství podle § 17 rozl. zák.
(Rozh. ze dne 20. prosince 1939, R I 223/39.)
Srov. čís. 12412 Sb. n. s.
K žalobě navrhovatelky Marie Š. bylo její manželství pravoplatně rozvedeno z viny jejího manžela Milana Š. Kontumační rozsudek v onom sporu o rozvod byl doručen Milánu Š. náhradně podle, § 102 c. ř. s. do rukou navrhovatelky, která nyní žádá, aby bylo její manželství podle §17 rozl. zákona prohlášeno za rozloučené. Této žádosti nižší soudy vyhověly. Nejvyšší soud ji zamítl.
Důvody:
První podmínkou, by manželství podle § 17 rozl. zák. mohlo býti cestou nespornou soudem rozloučeno, jest, by rozsudek vyslovující rozvod, byl pravoplatným, co zkoumati musí v rozlukovém sporu nesporný soudce. V souženém případě, jak jde ze spisů o sporu rozvodovém, byl rozsudek pro zmeškání o rozvodu manželství doručen vzdálenému Mila- novi Š. — tehdy žalovanému — do rukou jeho žalující manželky. Podle výslovného ustanovení posl. odstavce § 103 c. ř. s. jest neplatné náhradné doručení příslušníkům rodiny, když tyto osoby jsou účastny právní rozepře jako odpůrcové osoby, které má bytí doručeno. Nebyl-li však rozsudek o rozvodu vzdálenému Milanovi Š. řádně doručen, nestal se proti němu podle § 416 c. ř. s. účinným a proto nemůže býti ani podkladem pro usnesení o rozluce manželství podle § 17 cit. zák. (srov. č. 12412 Sb. n. s.). Bylo proto rozhodnouti jak se stalo.

Citace:

čís. 17529. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 750-751.