Čís. 15400.

Splátkové obchody.
K § 7 zákona čís. 76/35 Sb. z. a n.
Nepřednesl-li žalovaný kupující ve sporu ze splátkového obchodu, že jest nezaměstnaným, nelze přihlížeti z úřadu k jeho nezaměstnanosti jako k okolnosti vylučující uplatňování výhrady o ztrátě lhůt prodávajícím.
(Rozh. ze dne 17. září 1936, R I 935/36.)
Žalující firma prodala žalovaným zboží vyhradivši si k němu právo vlastnické až do úplného zaplacení kupní ceny; bylo smluveno, že kupní cena bude zaplacena ve splátkách pod ztrátou lhůt. Poněvadž podle tvrzení žalující firmy ten případ nastal, domáhá se žalující firma zrušení kupní smlouvy vrácení prodaného zboží a náhrady škody. Prvý soud uznal podle žaloby. Odvolací soud vyhověl odvolání žalovaných a zrušil rozsudek prvního soudu, ježto první soud nevzal na přetřes otázku nezaměstnanosti žalovaných, ač podle § 7 splátkového zákona čís. 76/35 Sb. z. a n. prodávající nemůže uplatniti výhradu ztráty lhůt po dobu prokázané nezaměstnanosti kupujícího.
Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Žalovaní nevznesli v odvolání námitku, že jsou nezaměstnaní a nelze takovou námitku ani logicky vyčisti z vývodů jejich odvolání. Odvolací soud, který přezkoumává rozsudek prvního soudu jen v mezích uplatňovaných odvolacích návrhů a důvodů a nemůže hleděti k okolnostem v odvolání neuplatněným (§§ 462 a 467 čís. 3 c. ř. s.), neměl proto vůbec příčiny ani možnosti, by se zmíněnou otázkou obíral a nemohl tudíž ani zrušiti rozsudek prvního soudu jen z toho důvodu, že soud první stolice tuto otázku nevzal na přetřes. Názor odvolacího soudu, že jde o okolnost, k níž jest hleděti z úřadu, nemá opory v zákoně. Předpis § 7, odst. 1, posl. věta zák. čís. 76/35 Sb. z. a n., že prokázaná nezaměstnanost kupujícího vylučuje uplatňování výhrady ztráty lhůt prodávajícím, jest ovšem rázu kogentního a všechna ujednání, která se v neprospěch kupujícího odchylují od tohoto ustanovení, jsou neplatná (§ 16 zák.). Ale z toho nelze dovozovati, že soud musí k nezaměstnanosti kupujícího hleděti z úřadu, když se jí kupující nedovolává. Zákon stanoví takovou povinnost soudu jen výjimečně, a to v § 12, odst. 2 v příčině nepříslušnosti soudu. Z toho plyne úsudkem z opaku, že v případě § 7, odst. 1, poslední věta zákona, má platiti pravidlo, t. j. zásada projednací. Soud může proto k nezaměstnanosti kupujícího přihlížeti jen, když se jí kupující dovolává. Důvod, z něhož odvolací soud rozsudek prvního soudu zrušil, tudíž neobstojí.

Citace:

č. 15400. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 824-825.