Č. 9531.

Vojenské věci: Bývalý gážista v záloze rak.-uherské armády, převzatý do čsl. armády jako gážista v záloze, nemůže při pozdějším pensionování na základě později provedené superarbitrace uplatňovati nárok na odpočivné požitky se zpětnou platností hned ode dne zranění.
(Nález ze dne 3. prosince 1931 č. 202/30.)
Prejudikatura: Boh. A 4877/25, 5425/26, 6431/27.
Věc: Ludvík B. v Nitře proti ministerstvu národní obrany o vojenské zaopatřovací požitky.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-l jako bývalý nadporučík honvédského pěšího pluku č. 14 v záloze žádal podáním z 15. března 1921 u okr. doplňovacího velitelství v Nitře o superarbitraci, poněvadž se stal následkem těžkého zranění nezpůsobilým k vojenské službě. Zároveň podal přihlášku o přijetí do čsl. armády, do níž byl přijat ve své hodnosti osobním věstníkem mno č. 134/1921. Výnosem z 11. května 1921 nařídilo mno superarbitraci st-lovu, která byla provedena v Bratislavě dne 7. února 1922. Superarbitrační komise podala posudek, že st-l utrpěl válečným zraněním trvalou těžkou poruchu funkcí pravé dolní končetiny, která se však nerovná ztrátě končetiny a že jest k řadové službě nezpůsobilý, ke kancelářské službě v zápolí schopen; schopnost k přiměřenému občanskému povolání že jest snížena o 33%; superarbitrační komise navrhla přiznání přídavku za zranění 400 Kč. Mno pak výnosem z 29. srpna 1922 rozhodlo, aby st-l byl dnem 1. srpna 1922 přeložen do kategorie důstojníků mimo službu jako k řadové službě nezpůsobilý, kancelářské služby v zápolí schopen. Zároveň vyslovilo, že se zřetelem k ustanovení § 40 zák. č. 158/1875 ř. z. nelze mu přiznati nárok na přídavek za zranění.
Podáním z 5. listopadu 1928 žádal st-l, aby mu byly přiznány zaopatřovací požitky a přídavky za zranění se zpětným účinkem od listopadu 1918. Mno vyšetřivši st-lovy příjmy za předchozí léta, odvolavši se na výsledek superarbitrace ze 7. února 1922 a zrušivši přeložení st-le do kategorie důstojníků mimo službu (provedené shora cit. výnosem z 29. srpna 1922), přeložilo st-le nař. rozhodnutím dnem 1. března 1922 v záloze do skupiny s výslužným a přiznalo mu zaopatřovací požitky od 1. března 1922 poukazem na to, že superarbitrace, kterou byla zjištěna st-lova nezpůsobilost k občanskému povolání, jež odůvodňuje nárok na vojenské zaopatřovací platy (výslužné) byla vykonána teprve 7. února 1922 a poukazem na ustanovení §§ 7 a 21 uher. zák. čl. 51: 1875 odůvodnilo mno, proč zamítá jeho žádost o přiznání zaopatřovacích požitků již od listopadu 1918. O stížnosti nss uvážil:
St-l jako býv. nadporučík v záloze, převzatý do čsl. armády v dosavadní hodnosti, uplatňoval nárok na zaopatřovací požitky pouze v důsledků svých služeb v býv. armádě. Bylo jej tedy ve smyslu § 97 odst. 2 zák. č. 76/22 posuzovati podle zákonů a nařízení býv. monarchie, platných v den 28. října 1918. V té době platil na území státu uherského zák. čl. 51: 1875, který v § 6 přiznává gážistům záložním nárok na výslužné, byla-li jejich neschopnost k vojenské službě způsobena válečnými útrapami nebo zraněním, těžkým poškozením či trvalou poruchou zdraví ve smyslu § 4 lit. b), c) utrpěnou před nepřítelem či v míru v bezprostředním výkonu vojenské služby a byla-li neschopnost ta zjištěna podle § 7 superarbitrační komisí. Počátek pense stanoví se v § 21 od toho dne, kterého bylo podle vojenského věstníku provedeno přeložení na odpočinek. Byl-li tedy st-l superarbitrován dne 7. února 1922 a do výslužby přeložen dnem 1. března téhož roku, přísluší mu zaopatřovací požitky podle zákona teprve od. tohoto dne. To také vysloveno nař. rozhodnutím.
St-l však vytýkaje rozhodnutí tomu nezákonnost namítá, že mu příslušejí zaopatřovací požitky také za dobu od 1. prosince 1918 do 1. března 1922 proto, že jeho zranění nastalo 2. května 1915 a neschopnost k službě jím způsobená že dosud trvá, že dostal plat do 1. prosince 1918 a proto že mu patří od té doby pense, ježto není zákonného podkladu, aby pensijní nároky byly obmezeny jen na určitý čas. Paragraf 7 zák. čl. 51: 1875 neobsahuje nic o tom, že by počátek pense závisel na tom, kdy se koná superarbitrace, a § 21 že stanoví pouze, že počátek pense počítá se od toho dne, který jest uveden ve věstníku; uveřejnění v tomto že se však provede podle nař. rozhodnutí a tomu se právě vytýká nezákonnost.
Stanovisko st-lovo jest nesprávné. Vždyť § 21 cit. zák. nestanoví pouze, že počátek pense počítá se ode dne, který jest uveden ve věstníku, ale počátek pense určuje se dnem, kterým byl gážista přeložen do výslužby. Toto přeložení může býti provedeno pouze na základě zjištěné nezpůsobilosti k vojenské službě (§ 6). Stanoví-li § 7, že zjištění provádí u vojenských osob superarbitrační komise, není tím dán — jak st-l za to má — jen kompetenční předpis, nýbrž jak naznačuje nadpis tohoto §: konstatování neschopnosti ke službě«, jest tím zároveň určen způsob, jak se zjištění provádí a obsahuje proto § 7 i odkaz na předpisy o superabitračním řízení (služební kniha A 42). Musí-li neschopnost ke službě býti dříve zjištěna superarbitrací, jest jen přirozeným z povahy věci vyplývajícím důsledkem, že gážista nemá nároku na přeložení do výslužby dřívějším dnem, než tato neschopnost byla zjištěna.
St-l nedovolává se žádného zákonného ustanovení, podle něhož by mu příslušel nárok na pensijní požitky od dřívějšího dne, než stanoví § 21 zák. čl. 51: 1875, zejména ode dne zranění, nebo ode dne, kdy přestaly mu býti vypláceny aktivní požitky. Že by snad měl nárok na pensijní požitky z důvodu, že byl již pensionován před převratem, stížnost rovněž netvrdí.
Z uvedeného vyplývá, že býv. gážista v záloze rak.-uher. armády převzatý do čsl. armády jako gážista v záloze, nemůže při pozdějším pensionování na základě později provedené superarbitrace uplatňovati nárok na odpočivné požitky se zpětnou platností hned ode dne poranění (Boh. A 4877/25).
Přiznal-li tedy žal. úřad st-li nař. rozhodnutím zaopatřovací požitky od 1. března 1922, tedy od prvního dne měsíce následujícího po superarbitraci ze 7. února 1922, nelze v tom spatřovati nezákonnost (srv. nál. Boh. A 5425/26 a 6431/27).

Citace:

Č. 9531. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1931, svazek/ročník 13/2, s. 423-425.