NPD documents search: Právník, 64 (1925) - Smlouvy nájemní ujednané pod rozvazovací podmínkou

Smlouvy nájemní ujednané pod rozvazovací podmínkou jest s hlediska zákona o ochraně nájemníků pokládati za uzavřeny na určitou dobu a podléhají zákonu o ochraně nájemníků. Příspěvek k §u 2. zákona o ochraně nájemníků.

Žalující banka B. v P. podala žádost o svolení k výpovědi nájemníkům v jejím domě v P. a výpověď byla připuštěna právoplatným usnesením soudu II. stolice dne 8. listopadu 1923. Než usnesení toto nabylo právní moci, svolila žalující banka k tomu, aby jedna z nájemnic E. E. směla postoupiti najatý krám v domě banky Josefu Č—u pod podmínkou, že bude-li právoplatně výpověď dána i nájemnici E. E. bude platiti i pro nového nájemce Josefa Č., nač Josef Č. přistoupil.
Dle oné právoplatné výpovědi měla E. E. vykliditi krám nejdéle v termínu květnovém 1924.
V prosinci 1923 zažalovala banka onoho nového nájemníka Josefa Č. na vyklizení ke dni 1. května 1924. Soud prvé stolice rozsudkem ze dne 26. února 1924 žalobu zamítl.
Odvolací soud k odvolání žalující banky žalobu zamítl pro tentokráte vycházeje ze stanoviska, že lhůta k vyklizení spadá až ke dni 1. května 1924 a lhůta nedospěla ani v den rozsudku (§ 406 c. ř. s.).
Nejvyšší soud obnovil rozsudek stolice prvé.
Důvodу: Názor odvolacího soudu, že žalobní žádost je jako předčasnou zamítnouti jen pro tentokráte, poněvadž lhůta vyklizovací nedospěla ani v den rozsudku, byl by správným, kdyby nešlo o smluvní poměr podrobený zákonu o ochraně nájemníků. Než o takový poměr tu jde. Přiznává totiž žalující strana výslovně, že spornou místnost pronajala pod rozvazovací podmínkou, že výpověď daná E. E—é, bude-li soudem schválena, má platiti i pro žalovaného. Smlouvy nájemní ujednané pod rozvazovací podmínkou jest s hlediska zákona o ochraně nájemníků pokládati, jak nejvyšší soud vyřkl a blíže odůvodnil již ve svém rozhodnutí ze dne 6. prosince 1921 č. j. Rv 841/21 čís. 1331 úřední sbírky, za uzavřeny na určitou dobu a podléhají zákonu o ochraně nájemníků. Rozlišují se totiž od jiných smluv ujednaných na určitou dobu jen v tom, že jejich čas není určen jmenovitou dobou, nýbrž nějakou budoucí událostí, o které se neví, kdy nastane, pokud se týče zdali nastane vůbec. Najal-li kdo byt na dobu až do určité události, která možná nastane teprve v neznámé budoucnosti nebo snad vůbec nenastane, má v duchu zákona o ochraně nájemníků a podle jeho účelu zajisté aspoň stejný, ne-li lepší nárok na dobrodiní ochrany podle tohoto zákona nežli ten, kdo byt najal na př. na jedno čtvrtletí. Pro tohoto zákon na ochranu nájemníků platí (§ 29 zák. o ochr. náj.), musí proto platiti i pro onoho. Žalobkyně se proto může domáhati zrušení nájemného poměru se žalovaným — když ani netvrdí, že by tu byly jiné důvody ke zrušení bez výpovědi — jen výpovědí podle §§ 1 a 4 citovaného zákona a nemohla by tudíž ani tehdy, i kdyby doba, na kterou nájemní smlouvu ujednala, byla splněním rozvazovací podmínky v čas rozsudku stolice I. dospěla, žalovat na vyklizení pro její uplynutí. Slušelo proto obnoviti rozsudek stolice prvé.
Rozhodnutí nejvyššího soudu ze dne 6. listopadu 1924 čj. Rv I 1042/24. Dr. Grešl.

Citace:

Smlouvy nájemní ujednané pod rozvazovací podmínkou. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1925, svazek/ročník 64, číslo/sešit 6, s. 208-209.