Čís. 13760.

Při zrušení rozsudku podle § 496 čís. 2 c. ř. s. musí se řízení před procesním soudem obmeziti na ty části rozsudku, jež jsou stiženy vadami, a to i tehdy, projednávána-li věc po zrušení rozsudku jiným soudcem u soudu prvé stolice.
(Rozh. ze dne 14. září 1934, Rv II 842/32.)
Ve sporu o zaplacení 1793 Kč byl původní rozsudek prvého soudu odvolacím soudem podle § 496 čís. 2 c. ř. s. zrušen a prvému soudu bylo uloženo, by dále jednal a znovu rozhodl. V dalším řízení u prvého soudu namítl žalovaný započtením vzájemnou pohledávku 1975 Kč. Procesní soud prvé stolice pak uznal žalobní nárok po právu, uznal však po právu i vzájemnou pohledávku namítanou žalovaným, a důsledkem toho žalobu zamítl. Odvolací soud uznal žalovaného povinným zaplatiti žalobci zažalovanou pohledávku 1793 Kč. Důvody: Usnesením odvolacího soudu ze dne 19. června 1932 byl rozsudek první stolice, vydaný v této věci, zrušen podle § 496 čís. 2 c. ř. s., protože řízení zůstalo neúplným a trpělo podstatnými vadami, které zabránily, by byla rozepře důkladně vysvětlena a řádně posouzena. Při zrušení rozsudku podle § 496 čís. 2 c. ř. s. jsou podle § 496 c. ř. s. vyloučeny nové nároky a nové námitky. První soud význam zrušujícího usnesení odvolacího soudu nesprávně posoudil a tím i nesprávně posoudil věc po stránce právní, zabývaje se novou námitkou započtení, která ve zrušeném řízení vůbec nebyla uplatněna. Jest lhostejno, zda pohledávka započtením namítaná jest po právu čili nic, v tomto řízení k ní dle § 496 c. ř. s. přihlížeti nelze a poněvadž první soud uznal, že žalovaný nárok jest po právu a proti této části rozsudku opravný prostředek podán není, bylo rozhodnuto podle žalobní žádosti a rozsudek prvního soudu v ten smysl změněn.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolatel nepopírá, že se v případě zrušení rozsudku podle § 496 čís. 2 c. ř. s. musí obmeziti řízení před procesním soudem na ty části rozsudku soudu prvního, které jsou vadami stiženy, nýbrž vyslovuje jen názor, že to neplatí tehdy, byla-li projednána věc po zrušení rozsudku jiným soudcem u soudu první stolice, a poukazuje při tom k ustanovení §§ 138 a 476 c. ř. s. Než neprávem, an § 138 c. ř. s. jedná jen o odročení roku v prvé stolici, nikoli o řízení zahájeném po zrušení rozsudku odvolacím soudem. A ustanovení § 476 c. ř. s. se vztahuje jen na případ, kde rozsudek byl zrušen pro nepříslušnost soudu první stolice. O žádný z těchto případů nejde, ano se nepokračuje podle § 496 odstavec druhý c. ř. s. v plném rozsahu ve sporu, jakž tomu v případech §§ 138 a 476 c. ř. s., a že by při změně v osobě soudce došlo přes doslov § 496 odstavec druhý c. ř. s. k pokračování v plném rozsahu sporu, nelze z onoho přesného ustanovení vyvoditi.

Citace:

č. 13760. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 77-78.