NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 2

Č. 4983.

Zajištění bytů. — Policejní ptávo trestní (Slovensko):* Předpisem § 19 zák. č. 225/1922 nebyl na Slovensku omezen instanční postup v přestupkových věcech podle § 18 cit. zákona, stanovený v §§ 177 a násl. uh. pol. trest. řádu č. 65000/1909.
(Nález ze dne 6. října 1925 č. 9480/24.)
Věc: František Sch. v Košicích proti župnímu úřadu v Košicích o přestupek § 13 zák. č. 87 z r. 1923.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: - - - -
Rozsudkem polic, ředitelství v Košicích byl st-l uznán vinným přestupkem § 13 zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb., spáchaným tím, že pro jiného zajištěný byt svévolně zaujal a jej v době úřadem určené nevyprázdnil a byl odsouzen dle § 18 cit. zák. k peněžité pokutě 5000 K, v případě nedobytnosti do vězení v trvání 250 dnů. Současně vysloveno, že jest povinen dle cit. § 18 byt, o nějž tu jde, do 48 hodin vyprázdniti.
Odvolání st-lovo bylo žal. úřadem zamítnuto, rozsudek I. stolice v plném znění potvrzen a st-l poučen, že toto rozhodnutí jest dle § 19 zákona č. 225 z r. 1922 konečným a naříkatelným jedině před nss.
Maje rozhodnouti o tížnosti, uvážil nss toto:
Dle § 5 zák. o ss jest přípustná stížnost k tomuto tribunálu jen tehdy, byla-li sporná záležitost přípustným postupem admin. stolic konečně vyřízena. Dle § 18 zákona č. 225/22 trestají se přestupky dle cit. zákona a úředních nařízení podle něho vydaných politickým úřadem okresním, případně státním policejním úřadem. Omezení postupu instančního v tomto předpisu není a dlužno tudíž míti za to, že po této stránce platí všeobecné normy právní v této příčině vydané. Dle § 177 uher. policej. řádu (nař. č. 65000 z r. 1909), jest proti rozsudku první stolice připustno zpravidla odvolání do dvou instancí, leda že by šlo o výjimku stanovenou v § 178 cit. nařízení, t. j., že se rozsudky obou prvních stolic kryjí co do otázky viny, a trest vyslovený II. stolicí nepřesahuje pokutu 30 K.
V daném případě sice jak I., tak i II. stolice zodpověděla souhlasně otázku viny st-lovy v jeho neprospěch, leč rozsudkem II. stolice byl odsouzen k pokutě 5000 K resp. vězení v trvání 250 dnů. Proto nešlo v daném případě o výjimku stanovenou § 178 polic. ř., a st-li stála ještě otevřena cesta ke III. stolici. Stížnost podanou k nss-u již do rozhodnutí stolice II. bylo by tudíž odmítnouti jako nepřípustnou. Leč rozhodnutím II. stolice, jež označilo tento rozsudek jako konečný a výslovně poučilo st-le, že mu přísluší toliko stížnost na nss, byl st-l uveden po této stránce v omyl a stížnost k nss skutečně podal. Vadným postupem žal. úřadu právě vytčeným byl tudíž st-l podstatně zkrácen v závažném směru v procesním právu účinné obrany zákonem mu zaručené, pročež nutno postup ten kvalifikovati jako podstatnou vadu řízení správního, jakou má na mysli § 6 cit. zák. o ss.
Ovšem domníval se žal. úřad dle obsahu právního poučení již zmíněného, že jest dle § 19 konečnou instancí v trestních věcech dle § 18 zákona č. 225/1922, leč neprávem. Cit. předpis stanoví, že v obcích s právem municipálním vykonává působnost dle cit. zákona příslušející obcím magistrát, že nadřízenou vrchností jest župan a že župan rozhoduje s platností konečnou. Dle doslovu a souvislosti těchto ustanovení nelze pochybovati o tom, že tu jest stanoven postup instanci správních toliko ve věcech, které dle zákona č. 225 z r. 1922 spadají do kompetence obcí pro případ, že tu jde o obec s právem municipálním, kteréžto ustanovení a jeho účel jest ve zřejmém souladu s předpisem 2. odst. § 17 cit. zák. V daném případě však nejde o věc spadající clo kompetence obce, nýbrž o přestupek náležející před státní okresní úřauy správní, případně policejní, a nelze tu již proto předpisu § 19 užíti. Spočívá tudíž svrchu naznačený vadný postup žal. úřadu na mylném výkladu § 19 zák. č. 225/1922. V důsledku toho bylo nař. rozhodnutí zrušiti z důvodu § 7 zák: o ss, aniž bylo lze po věcné stránce zkoumati, zdali bylo proti st-li zakročení podle § 18 resp. 13 zák. č. 225 z r. 1922 vůbec odůvodněno.

Citace:

č. 4983. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 7/2, s. 272-273.