NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14650.

Dlužník domáhající se oposiční žalobou uznání, že nárok vymáhajícího věřitele byl zrušen nebo zanikl, musí dokázati, že vyrovnání soudem právoplatně potvrzené bylo splněno úplně a včas.
Domáhá-li se dlužník zrušení exekuce, nelze rozhodovati o tom, zda pravoplatným potvrzeními vyrovnání byl nárok vymáhajícího věřitele zastaven.
(Rozh. ze dne 26. října 1935, Rv I 1714/35).
Žalobce vznesl v žalobě námitky proti exekuci povolené dne 8. května 1933 jen z toho důvodu, že vymáhaný nárok žalovaného z rozsudku krajského soudu v Č. ze dne 9. listopadu 1932 byl přijatým vyrovnáním zrušen. Nižší soudy uznaly podle žaloby jen, pokud exekučně vymáhaný nárok byl skutečně zaplacen, jinak žalobu zamítly.
Nejvyšší soud uložili odvolacímu soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Pouhým přijetím vyrovnacího návrhu (byť i pravoplatně potvrzeného) nezaniká ani nárok vyrovnacího věřitele, ani účinnost jeho exekučního titulu z doby před zahájením vyrovnacího řízení (srov. rozh. čís. 7144 sb. n. s.), nýbrž podle § 60 odst. (1) vyr. ř. čís. 64/31 sb. z. a n. zaniká část nároku vyrovnacího věřitele převyšující vyrovnací kvótu jen tehdy, bylo-li vyrovnání soudem pravoplatně potvrzené úplně a včas splněno a neobživí-li původní nárok podle § 67 vyr. ř. Žádá-li tudíž dlužník, aby bylo uznáno, že nárok vyrovnacího věřitele byl zrušen anebo zanikl, musil by předpoklady ty tvrditi a dokázati. To však žalobce v žalobě tvrditi ani nemohl, poněvadž v době podání žaloby dne 19. června 1933 byla splatna jen první splátka vyrovnací kvóty k 15. květnu 1933. I kdyby tato první splátka byla bývala včas a plně zaplacena, nebyly by tím splněny předpoklady § 60 odst. (1) vyr. ř., ano nebylo jisto, zda pozdější splátky budou včas a úplně zaplaceny a zda nárok vyrovnacího věřitele podle § 67 vyr. ř. neobživné. Za sporu dospěly až do vynesení rozsudku první stolice další splátky 2. až 7. To jsou skutečnosti, které nejsou vyloučeny podle § 35 odstavec 3 ex. ř., poněvadž je žalobce dříve v době podání žaloby — uplatniti nemohl, a nevadí také, že okolnosti ty vznikly až po povolení exekuce (srov. rozhodnutí čís. 2483 sb. n. s.). Jest proto podle obdoby § 406 c. ř. s. k nim přihlíželi (rozhodnutí čís. 285 a 1617 sb. n. s.). Rozsudek první stolice byl vydán ovšem dne 16. února 1935, kdy dospěla i poslední, osmá splátka k 5. lednu 1935, ale ve sporu, v němž bylo poslední ústní jednání v první stolici konáno dne 11. prosince 1934, nebylo vůbec tvrzeno, že i tato poslední osmá splátka byla zaplacena. Ke skutečnosti ve sporu nepřednesené nemohl procesní soud přihlíželi a ani dovolací soud nemůže uvažovali o tom, zda poslední (osmá) splátka byla zaplacena včas a úplně. Nejsou proto splněny předpoklady § 60 odstavec (1) vyr. ř. (§ 67) pro zrušení nebo zánik vymáhané pohledávky, i kdyby žalobní návrh zněl tak, že nárok žalovaného jest zrušen nebo zanikl včasným a úplným splněním pravoplatně potvrzeného vyrovnání. Potvrzeným (pravoplatným) vyrovnáním se nárok vymáhajícího věřitele jen zastavuje, což lze ovšem uplatňovali rovněž oposiční žalobou dle § 35 ex. ř. (srov. rozhodnutí čís. 9453, 10197 sb. n. s.). O stavení nároku a prohlášení exekuce za nepřípustnou z tohoto důvodu však žalobce nežádal a ani v dovolání o to nežádá, nýbrž trvá na původním návrhu žalobním na zrušení nároku. Nejde tu ani o »méně« podle § 405 c. ř. s., než bylo žalováno, nýbrž jde o něco jiného, poněvadž právní účinky zrušení nároku jsou zcela jiné, nežli účinky stavení nároku. Právem se proto nižší soudy zabývaly jen otázkou, zda placenými a do rozsudku první stolice dospělými splátkami byl aspoň z části zrušen vymáhaný nárok, ano v tomto směru jde o méně, než bylo žádáno (§ 405 c. ř. s.). A tu vytýká důvodně dovolatel, že odvolací soud nepřezkoumal zjištění prvého soudu, zda a pokud byly zaplaceny splátky 5. až 7., do vydání rozsudku prvé stolice splatné. Z tohoto důvodu bylo rozsudek druhé stolice zrušiti, neboť teprve po zjištění těchto okolností bude lze seznati, do jaké části byl vymáhaný nárok zrušen, při čemž nebude rozhodným, zda splátky byly placeny včas a úplně.

Citace:

Čís. 14650. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 751-752.