Čís. 4280.

Přestupek podle § 463 tr. zák. je deliktem soukromožalobním; i tu platí ustanovení prvé věty § 530 tr. zák. o subjektivním promlčení.
Skládá-li se rodina z několika sourozenců a krádež spáchal jeden z nich, jest kterýkoli z ostatních oprávněn žádati za potrestání pro přestupek podle § 463 tr. zák., byl-li však pachatel hlavou rodiny, podle § 525 tr. zák.
(Rozh. ze dne 23. září 1931, Zm II 268/31.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem: Rozsudkem okresního soudu v Hlučíně ze dne 19. května 1931, jímž byl Jan K. uznán vinným přestupkem podle § 463 tr. zák., byl porušen zákon v ustanovení prvé věty § 530 tr. zák.; rozsudek ten se zrušuje a Jan K. se zprošťuje podle § 259 čís. 3 tr. ř. z obžaloby pro onen přestupek, spáchaný prý tím, že odejmul v době od polovice prosince 1928 do polovice ledna 1929 v K. pro svůj užitek z držení a bez přivolení svého bratra Františka K-a, s nímž žil tenkrát ve společné domácnosti, cizí věci movité v ceně asi 500 Kč (peří Františku K-ovi náležející).
Důvody:
Okresní soud v Hlučíně uložil trestním příkazem ze dne 22. dubna 1929 Janu K-ovi pro přestupek krádeže podle § 460 tr. zák., spáchaný tím, že odejmul v době od polovice prosince 1928 do polovice ledna 1929, v K. pro svůj užitek z držení a bez přivolení svého bratra Františka K-a cizí věci movité v ceně asi 500 Kč, a to peří Františku K-ovi patřící, podle § 460 tr. zák. použitím § 266 tr. zák. trest tuhého vězení v trvání 3 dnů, zostřeného 1 postem, a to podmíněně se zkušebnou dobou 1 roku. Později byl nařízen výkon tohoto trestu, načež si odsouzený tento trest odpykal, a to v době od 13. února 1930 do 16. února 1930. Dne 16. dubna 1931 navrhlo státní zastupitelství v Opavě u okresního soudu v Hlučíně podle § 354 tr. ř. obnovu trestního řízení ve prospěch odsouzeného s odůvodněním, že novým šetřením vyšlo najevo, že odsouzený žil v době, kdy spáchal onu krádež, ve společné domácnosti se svým bratrem Františkem K-em, který byl krádeží tou poškozen, tak že čin odsouzeného nezakládá skutkovou podstatu přestupku krádeže podle § 460 tr. zák., nýbrž tvoří skutkovou podstatu přestupku podle § 463 tr. zák., jenž může býti trestán jen na návrh poškozeného. František K., jenž pak byl dne 5. května 1931 okresním soudem v Hlučíně vyslechnut jako svědek, potvrdil, že jeho bratr Jan K. ukradl jemu a jeho sestře Anežce K-ové peří, a kromě toho jemu i svetr a plášť (o krádeži svetru a pláště není v trestním oznámení, na němž se onen trestní příkaz zakládal, zmínky), udal dále, že jeho bratr Jan K. žil v době, kdy se dopustil této krádeže (podle výpovědi svědkovy byly všechny ony věci ukradeny před podáním oznámení, tvořícího základ trestního příkazu) se svědkem a s jeho sestrou Anežkou K-ovou ve společné domácnosti, a prohlásil, že trvá právě tak jako jeho sestra Anežka K-ová na tom, by byl Jan K. za tuto krádež potrestán. Podle záznamu okresního soudu v Hlučíně o líčení a o rozsudku ze dne 19. května 1931 povolil tento soud usnesením při líčení prohlášeným obnovu trestního řízení — usnesení to uzavírá v sobě podle § 358, odst. 1 tr. ř. zrušení onoho trestního příkazu — a vynesl pak ihned rozsudek, jímž byl Jan K. uznán vinným »přestupkem krádeže mezi sourozenci podle § 463 tr. zák., spáchaným, jak vylíčeno v trestním oznámení«, tedy tím, že odejmul v době od polovice prosince 1928 do polovice ledna 1929 v K. pro svůj užitek z držení a bez přivolení svého bratra Františka K-a, s nímž žil tenkrát ve společné domácnosti, cizí věci movité v ceně asi 500 Kč, a to peří Františku K-ovi patřící, — a za to odsouzen podle § 460 tr. zák. do tuhého vězení na 3 dny s 1 postem, a to bezpodmínečně, při čemž bylo zároveň vysloveno, že tento trest jest odpykán vazbou od 13. února 1930 do 16. února 1930. Po vynesení tohoto rozsudku prohlásili veřejný obžalobce a odsouzený, že se zříkají opravných prostředků. Že by se byl někdo onoho líčení zúčastnil jako soukromý obžalobce, ze záznamu nevyplývá; zda byl František K. k tomuto líčení obeslán jako soukromý obžalobce, není ze spisů zřejmo.
Přestupek podle § 463 tr. zák. je deliktem soukromožalobním; neboť § 463 tr. zák. ustanovuje, že tento přestupek může býti trestán jen, zažádala-li o to hlava rodiny. Rodina, v níž byla krádež tu v úvahu přicházející spáchána, skládala se podle spisů jen z řečených tří sourozenců. Otázkou, zda lze z údaje v trestním oznámení, že přednostou společné domácnosti řečených tří sourozenců je Anežka K-ová, dovozovati, že ona byla hlavou této rodiny, netřeba se obírati. Jisto jest, že k podání žádosti o potrestání Jana K-a za krádež, pro niž byl citovaným rozsudkem odsouzen, mohli býti oprávněni jen František K. nebo Anežka K-ová. Byl-li Jan K. sám hlavou rodiny, byl František K. oprávněn žádati jeho potrestání pro přestupek podle § 525 tr. zák. (Dekr. dv. kanc. ze dne 8. října 1846, čís. 989 sb. j. z.). Nebyl-li však Jan K. hlavou rodiny, mohli býti hlavou rodiny, oprávněnou podati soukromou obžalobu proti Janu K-ovi pro přestupek podle § 463 tr. zák. jen František K. nebo Anežka K-ová. Podle prvé věty § 530 tr. zák. není v případech, v nichž trestní soud smí přečin nebo přestupek stíhati jen k žádosti zúčastněné osoby (soukromého obžalobce), ten, kdo je po zákonu oprávněn tuto žádost podati, již k tomu oprávněn, nežaloval-li po šest neděl od doby, co o trestném činu nabyl vědomosti. František K. a Anežka K-ová učinili podle spisů již dne 16. března 1929 na četnické stanici v K. oznámení o oné Janem K-em spáchané krádeži peří, takže je zřejmo, že již tenkráte o tomto trestném činu svého bratra věděli. V žalobní lhůtě šesti neděl, první větou § 530 tr. zák. stanovené, nebylo však ani Františkem K-em ani Anežkou K-ovou u soudu o potrestání Jana K-a za tuto krádež zažádáno. František K. podal, jak uvedeno, u soudu žádost o potrestání Jana K-a za tuto krádež teprve dne 5. května 1931, při čemž, jak bylo již poznamenáno, prohlásil, že na potrestání Jana K-a pro tuto krádež trvá, t. j. potrestání Jana K-a pro tuto krádež žádá i Anežka K-ová. Odsoudil-li okresní soud v Hlučíně přes to Jana K-a pro přestupek podle § 463 tr. zák., porušil svým rozsudkem zákon, a to v ustanovení prvé věty § 530 tr. zák. Bylo proto na návrh generální prokuratury podle § 33 odst. 2 tr. ř. uznati podle § 292 tr. ř. právem, jak se stalo.

Citace:

Čís. 4280. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1932, svazek/ročník 13, s. 485-487.