NPD documents search: Váž. tr., 1-2 (1919-20)

Čís. 294.

Amnestie předchozího odsouzení pro přestupek předražování dle zákona ze dne 28. května 1919, čís. sb. z. a n. není překážkou, by čin ten kvalifikoval delší čin trestný jako přečin dle § 20 čís. 2 a) cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z.
(Rozh. ze dne 4. listopadu 1920, Kr I. 287/20.)
Nejvysší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku lichevního soudu při zemském trestním soudě v Praze ze dne 3. března 1920, jímž stěžovatel uznán byl vinným přečiny podle § 23 čís. 4 a § 20 čís. 2 lit. a) cís. nař. ze dne 24. března 1917, čís. 131 ř. z., mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost obrací se též proti kvalifikaci předražování za přečin, tvrdíc, že, ježto zákonem o lidových soudech cenových byly veškeré přestupky předražování amnestovaný, není též přípustné, opírati kvalifikaci předražování jako přečin o předchozí potrestání pro nepatrný přestupek předražování, spáchaný v době před 28. říjnem 1918. Tím uplatňuje zmateční stížnost věcně důvod § 281 čís. 10 tr. ř. Než neprávem. Neboť zákon ze dne 28. května 1919, čís. 299 sb. z. a n., nestanoví v § 13 odčinění odsouzení, nýbrž jen beztrestnost za podmínek tamtéž uvedených, i tu ovšem jen tehdá, nebyl-li trest již vykonán. Nemůže se proto stěžovatel této amnestie proti kvalifikaci předražování na přečin z důvodu § 20, 2 a) cís. nař. s úspěchem dovolávati.

Citace:

Čís. 294. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1-2, s. 404-405.