Jahrbücher für Dogmatik, sv. 42. — Hölder: Die Anfechtung der Ehe wegen Irrthumes über die Person. Vykládaje příslušná ustanovení obč. zák. něm., podává H. některé poznámky všeobecné důležitosti. 1. Dochází zevrubným výkladem k výsledku, že t. zv. Savignyho (»nepravý«) error in corpore a in persona jest omylem v pohnutce, a že tedy t. zv. error qualitatis in personam redundans je skutečně error qualitatis. Neboť okolnost, že někoho pokládám za kohos jiného, neznamená než, že jemu jisté vlastnosti připisuji, kterých nemá. Jde jen o různý druh vlastností. Vlastnosti totiž věcí, praví H. jsou buď takové, které je od jiných rozlišují (Individualisirungsmerkmale, a o takové jde při error in corpore a in persona), anebo takové, o kterých to neplatí. Než právě prvé mohou často pro individualitu věci neb osoby býti zcela lhostejný. Zakládá se tudíž na omylu mínění, že omylný předpoklad takové vlastnosti má vyšší význam, než omylný předpoklad vlastnosti jiné. — 2. Případy t. zv. zmatení i případy omylů klade H., pokud jde o úvahu civilně politickou, na roveň, vytýkaje, že rozdíl mezi nimi leží jen v tom, že při prvém je důvodem rozdílu mezi skutkem chtěným a učiněným vada fysická, při druhém vada psychická. V obou případech došlo k jinému skutku, než k onomu, jenž v době pojatého záměru jednajícímu na mysli tanul, a nečiní pro právní význam této různosti rozdílu, že on zakládá se v případě druhém na vadě určující pojetí záměru, v prvém na vadě pozdější (sběhší se při projevu záměru). — Zitelman: Verhältnis der örtlichen und der zeitlichen Anwendungsnormen zu einander (189—204). Pojednává o otázce sporné v německé literatuře, dlužno-li na právní poměry nastalé před tím, než německý občanský zákonník nabyl platnosti, použiti kollisních norem starého či nového práva. Při rozhodnutí svém řídí se touto úvahou. Naskytne-li se soudci případ, ve kterém vystupuje na př. cizinec, musí tímto způsobem postupovati, by rozhodné právo zjistil: 1. Musí se tázati, jakého práva použiti má, zda domácího či cizího (tu je mu lhostejno, zdali snad doma nebo v cizině nastala změna positivního práva). 2. Aby tuto otázku řešiti mohl, musí se obrátiti k zásadám vlastního práva o místních mezích zákona (k normám kollisním). 3. Stala li se však změna v těchto kollisních normách ve spojení s ostatním materielním právem, předstupuje před otázku, jsou-li proň rozhodný staré či nové kollisní normy. Na to odpovídá Zitelman všeobecnou úvahou (str. 201—204): Nové kollisní normy budou jen na ony právní poměry použity, které, kdyby dle domácího práva měly býti posuzovány, podle nového práva domácího posuzovány být by musily; v ostatních případech platí normy staré. 4. Je-li předchozí otázka rozhodnuta, má tím soudce zjištěno, použije-li ve svém případě norem cizího či domácího práva. 5. Je-li výsledkem těchto úvah, že případ dlužno posuzovati dle domácího práva, rozhodují o tom má-li nového či starého práva domácího býti použito, normy nového práva o časových mezích zákona. Tím soudce definitivně zjistil normu materielní proň rozhodnou. — Je patrno, že úvaha není ani pro nás, vzdor cogentní povaze norem processních, bezvýznamnou.
Krčmář.