Authors:
= Váž. civ., 2 (1920)
PDF

Čís. 665.


Nedostaví-li se, ač řádně byl uvědomen, jeden z manželů ke smiřovacímu pokusu, nelze povoliti dobrovolný rozvod manželství.
(Rozh. ze dne 14. září 1920, R II 243/20.) Ve sporu o rozluku manželství dohodly se manželé na dobrovolném rozvodu od stolu a lože. Ku třetímu ze smiřovacích pokusů, jež konány byly u příslušného okresního soudu, se manžel nedostavil. Když pak téhož dne odpoledne dostavil se k okresnímu soudu za účelem výslechu v trestní věci, předsevzal s ním soudce třetí smírčí pokus, manžel pak bez udání důvodů odepřel podpis protokolu. Po té učinil manžel u sborového soudu, u něhož veden byl rozlukový spor, prohlášení, že béře svůj návrh na povolení dobrovolného rozvodu dodatečně zpět. Sborový soud prvé stolice povolil dobrovolný rozvod a nevzal uvedené prohlášení na vědomí. Rekursní soud nevyhověl stížnosti manželově. Důvody:
Stěžovatel neučinil výslovně projevu v ten smysl, že odvolává souhlas s dobrovolným rozvodem, nýbrž prostě se choval odmítavě, nejprve se nedostaviv a potom nepodepsav protokolu. Z tohoto odmítavého chování nelze však vyvoditi mlčky projevený dodatečný nesouhlas s návrhem na povolení dobrovolného rozvodu. Vždyť smírčí pokusy nejsou určeny k tomu, aby po třikráte bylo zjišťováno, že souhlas s dobrovolným rozvodem ještě trvá, nýbrž naopak smírčí pokusy mají za účel, přiměti rozváděné manžele rozumnou domluvou k tomu, aby se smířili a setrvali v manželském společenství. Odmítavé chování při takovém smírčím pokusu ať už tím, že žalovaný manžel se nedostaví, nebo že protokol bez udání důvodů nepodepíše, nemůže se tedy rozumně vyložiti jinak, než že manžel nesouhlasí s manželským spolužitím, že nechce se smířiti, že tudíž trvá na rozvedení svazku, který je mu nesnesitelným.
Nejvyšší soud nepovolil dobrovolného rozvodu.
Důvody:
Povolení dobrovolného rozvodu manželství musí předcházeti tři smiřovací pokusy dle § 104 obč. zák. Tyto smiřovací pokusy mohou dle povahy věci býti předsevzaty, ač-li nemají klesnouti na pouhou bezvýznamnou formalitu, za současné přítomnosti obou manželů, neboť jen v tom případě mohou míti účinek zákonem zamýšlený, poněvadž pouze tím způsobem lze docíliti smíření se obou manželů, což jest pravým účelem pokusů těch. Od požadavku současné přítomnosti obou manželů lze upustiti jen výjimečně v případech, kdy zvláštní okolnosti (na př. nezvěstnost nebo duševní choroba jednoho z obou žadatelů) odchylku od všeobecného pravidla odůvodňují. Jestliže jeden z manželů, ač řádně uvědoměn, ke smiřovacímu pokusu se nedostaví, nelze dobrovolného rozvodu manželství povoliti. Usnesením prvého soudu a napadeným potvrzujícím usnesením rekursního soudu, jakož i postupem příslušného okresního soudu při třetím pokusu smiřovacím byly zásady tyto porušeny. Jak ze správy okresního soudu na jevo jde, nedostavil se manžel ke třetímu smiřovacímu pokusu ustanovenému na den 4. března 1920 na 9. hod. dopol. Okresní soud měl tuto skutečnost prostě zjistiti, čehož však neučinil, nýbrž na místě toho předsevzal s manželem samotným, jenž uvedeného dne odpoledne se dostavil k soudu, aby byl v trestní věci jako obviněný vyslechnut, smiřovací pokus; dotyčný protokol obsahuje záznam, že se manžel dostavil avšak podpis protokolu bez udání důvodu odepřel. Aniž by bylo třeba zkoumati, proč manžel podpis protokolu odepřel, a jaký význam toto odepření podpisu má, jest zřejmo, že smiřovací pokus s ním samotným předsevzatý, když závažného důvodu k tomu nebylo, aby smiřovací pokus s každým z manželů zvláště byl předsevzat, se příčí ustanovení zákona, to tím více, když tento dodatečný pokus smiřovací vůbec ani proveden býti nesměl, ježto manžel ke společnému pokusu smiřovacímu, ač řádně o něm vyrozuměn, se nebyl dostavil. Řízení soudní jest tedy v té příčině protizákonné, a jest i usnesení na něm se zakládající jak soudu krajského tak i soudu rekursního zřejmě protizákonné. Vůči odůvodnění rekursního soudu, jenž nedostavení se jednoho z manželů ke smiřovacímu pokusu vykládá v ten způsob, že jest za to míti, že nedostavivší se manžel nesouhlasí s manželským spolužitím, že se nechce smířiti, nýbrž že trvá na rozvedení manželského svazku, a že tedy soud právem shledal že i třetí pokus smírčí neměl výsledku, dlužno uvésti, že zákon předpisuje jako předpoklad povolení dobrovolného rozvodu provedení resp. předsevzetí tří smiřovacích pokusů, a že, nedostaví-li se jeden z manželů ke smiřovacímu pokusu, nelze přirozeně mluviti o předsevzetí pokusu smiřovacího. Tím padá samozřejmě úvaha o výkladu nedostavení se toho kterého manžela.
Citace:
č. 665. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 527-529.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).