NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 14064.

Provésti rozvrh výtěžku za věci prodané v exekuci (§ 327, čtvrtý odstavec, ex. ř.) a učiniti opatření o tom, co se má státi s výtěžkem docíleným v nesporném řízení podle čl. 310 obch. zák., náleží soudu, jenž výtěžek prodejem získal.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1934, Nd I 495/34.)
Nejvyšší soud se usnesl v exekuční věci vymáhající věřitelky firmy J. a spol nást. v Praze proti povinným Dr. Janu R-ovi a Julii R-ové prý v B. na Moravě pro 5000 Kč a 7000 Kč, a v exekuční věci Karla V-a v Praze proti těmže dlužníkům pro 1705 Kč 10 h a konečně v nesporné věci navrhovatelky firmy Karel H. a spol. v Praze proti těmže dlužníkům o veřejný prodej podle čl. 310 obch. zák. pro 23196 Kč k návrhu okresního soudu exekučního v Praze, aby byl podle § 47 j. n. rozhodnut jeho záporný spor o příslušnost s okresním soudem civilním pro Brno-město k provedení rozvrhového řízení, že příslušným jest okresní soud civilní pro Brno-město.
Důvody:
Předesílá se pro přehlednost stručně tento děj, jak vychází najevo z předložených spisů: 1. Firmě J. a spol. nást. v Praze povoleny byly a) usneseními krajského soudu obchodního v Praze ze dne 6. srpna 1931 pro pohledávku 7000 Kč, b) usnesením okresního soudu obchodního v Praze ze dne 7. srpna 1931 pro pohledávku 5000 Kč — zajišťovací exekuce zabavením nároku dlužníků na vydání věcí movitých (stěhovacích svršků) uložených u zasílatelské firmy B. v Brně a o výkon, byl dožádán okresní soud exekuční v Praze. Usnesením okresního soudu exekučního v Praze ze dne 24. září 1931 pro 5000 Kč a ze dne 28. listopadu 1931 pro 7000 Kč povoleny byly firmě J. a spol. nást. přeměny zajišťovacích exekucí v exekuce uhražovací, dále přikázání zabaveného nároku k vybrání a konečně prodejové řízení v příčině movitých věcí, jež měly býti firmou B. v Brně vydány. Okresní soud exekuční v Praze dožádal v obou případech podle § 327 třetí odstavec ex. ř. okresní soud civilní pro Brno-město za provedení řízení prodejového a rozvrhového a toto dožádání pak ještě několikráte opakoval, když provedení naráželo na obtíže. Okresní soud civilní v Brně-městě dal v protokolu ze dne 22. června 1932 sepsati pod pol. 1—45 věci vydané firmou B. a dal provésti jejich veřejnou dražbu na dvakrát, nejdříve dne 18. listopadu 1933 v příčině položek 1—43 a pak dne 19. září 1934 také v příčině položek 44—45 a poukázal výtěžky depositnímu oddělení Městské spořitelny pražské v Praze. 2. Před tím již povolil okresní soud exekuční v Praze usnesením ze dne 2. srpna 1931 Karlu V-ovi v Praze proti těmto dlužníkům pro 1705 Kč exekuci zabavením téhož nároku na vydání movitých věcí a uvedl v povolujícím usnesení, že o přikázání zabaveného nároku k vybrání bude rozhodnuto po právní moci zabavení. Že se tak stalo, není ze spisů viděti. 3. Dříve, než byl exekuční prodej vykonán, povolil krajský soud obchodní v Praze usnesením ze dne 22. září 1933 zasílatelské firmě Karel H. v Praze proti těmže dlužníkům pro 23196 Kč veřejný prodej techže movitých věcí (stěhovacích svršků) podle čl. 310 obch. zák. a dožádal o výkon přímo okresní soud civilní v Brně-město. Krajský soud upozornil při tom na exekuce, o nichž byla svrchu řeč, a to jak okresní soud civilní v Brně-město, tak okresní soud exekuční v Praze. Toto dožádání došlo k okresnímu soudu civilnímu v Brně-město dne 24. září 1933, tedy ještě před provedením exekučních prodejů. 4. Když mělo dojiti k opatření ve příčině docílených výtěžků, odmítl je učiniti okresní soud civilní v Brně-městě, odkázav k tomu, že šlo o prodej podle čl. 310 obch. zák. a že prý tudíž má rozvrh provésti okresní soud exekuční v Praze, v jehož sídle jest uložen i výtěžek. Opatření odmítl však učiniti i okresní soud exekuční v Praze, odkázav k předpisu § 327 odst. 3 ex. ř.
Z vylíčeného děje jest vyvoditi příslušnost okresního soudu civilního v Brně-městě, ať již by šlo o rozvrh výtěžku za věci v exekuci prodané (§ 327 čtvrtý odstavec ex. ř.), neb o opatření v příčině výtěžku docíleného v řízení nesporném podle čl. 310 obch. zák. V onom směru ustanovuje § 327 třetí odstavec ex. ř. způsobem nařizovacím (»hat«), že i řízení rozvrhovací má provésti okresní soud, v jehož obvodu byly věci prodány. V druhém směru jde při povolení, i při výkonu prodeje podle čl. 310 obch. zák., § 47 úv. zák. k obch. zák., čl. XIII. čís. 9 úv. zák. k ex. ř. a § 385 jed. ř. — o řízení nesporné (judikát nejv. s. ve Vídni uveřejněný pod čís. 591 úř. sb. a 2298 A. Cl. a rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně čís. 3811, 6078, 7664 a j. sb. n. s.). Podle § 385 jed. ř. má takový prodej provésti exekuční oddělení okresního soudu, v jehož obvodu věci jsou. Tím se však nestává věc věcí exekuční, nýbrž zůstává věcí nespornou, takže v té příčině chybí jakýkoli důvod příslušnosti pro okresní soud exekuční v Praze. Je zřejmé a vyplývá to z přirozené povahy věci, že opatření o tom, co se má státi s výtěžkem, náleží soudu, jenž výtěžek prodejem získal. Platí to v tomto případě tím spíše, že souběžně bylo vedeno také exekuční řízení a že podle spisů nebylo rozeznáváno, zda jde o prodej exekuční, či o prodej v řízení mimosporném. Otázky z toho vyplývající netýkají se již sporu o příslušnost. Okolnost, že výtěžky jsou u Městské spořitelny v Praze, nehraje v otázce příslušnosti žádné role, a to ani s hlediska účelnosti, ježto může uloženými částkami disponovati právě tak lehce soud brněnský jako pražský.

Citace:

Čís. 14064. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/2, s. 541-543.