Čís. 14263.

Je-li oprávněná osoba nesvéprávná, jest k návrhu podle § 9 vyživ. zák. oprávněn jen poručenský úřad.
Poručník není oprávněn k návrhu na stíhání nemanželského otce podle § 8 vyživ. zák.
(Rozh. ze dne 23. března 1935, R I 279/35.)
Prvý soud udělil poručníku nezl. nemanželského dítěte poručenské schválení k podání návrhu na stíhání nemanželského otce dítěte podle § 8 alimentačního zákona. Rekursní soud k rekursu nemanželského otce potvrdil usnesení prvého soudu.
Nejvyšší soud vyhověl dovolacímu rekursu nemanželského otce, zrušil usnesení nižších soudů a zamítl návrh poručníkův, by mu bylo uděleno poručenským soudem svolení k podání návrhu podle § 8 alim. zákona.
Důvody:
Podle ustanovení druhého odstavce § 46 zákona ze dne 19. června 1931 čís. 100 sb. z. a n. může býti, bylo-li usnesení soudu první stolice vyšším soudem potvrzeno, podán rekurs k nejvyššímu soudu jen pro nezákonnost, zřejmý rozpor se spisy nebo zmatečnost. Z doslovu dovolacího rekursu podaného nemanželským otcem nezletilé M. H. proti potvrzujícímu usnesení rekursního soudu vyplývá, že se stěžovatel domáhá zrušení napadeného usnesení jako nezákomného, poněvadž udělení poručenského schválení k podání návrhu na stíhání jeho po rozumu § 8 zákona ze dne 16. prosince 1930 čís. 4 z roku 1931 sb. z. a n. odporuje ustanovení zákona. Dovolací rekurs jest opodstatněn. Podle ustanovení § 9 právě zmíněného zákona stíhá se trestný čin uvedený v § 8 veřejnou obžalobou, ale jen na návrh. K návrhu je oprávněna Osoba, která má právo na výživu nebo zaopatření. Není-li oprávněná osoba svéprávná, je místo ní oprávněn k návrhu poručenský (opatrovnický) soud (úřad). Podle materiálií k § 9 dotčeného zákona nesmí se trestní pravomoc státu státi nástrojem okamžitého rozmaru nebo msty, nýbrž musí zůstati nejkrajnějším prostředkem k vynucení oprávněných nároků. U osob nesvéprávných lze toho docíliti nejlépe tím, když právo návrhu bude svěřeno poručenskému (opatrovnickému) soudu (úřadu), jehož povinností bude zajisté i tu, aby přihlížel více k budoucímu dobru a zájmům svého chráněnce, než k okamžitému vzplanutí hněvu zákonného zástupce. V souzeném případě jest oprávněnou osobou nemanželská dcera stěžovatele M. H., narozená dne 11. května 1922, tudíž nesvéprávná. Platí tu tedy omezení zákonem stanovené, že k návrhu na stíhání nemanželského) otce podle § 8 zák. čís. 4 z roku 1931 sb. z. a n. jest legitimován jediné poručenský soud.

Citace:

č. 14263. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 271-272.