NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 14356.

Týká-li se zažalovaná pohledávka podniku vedeného nadále pod firmou zemřelého zůstavitele na účet pozůstalosti, není závady, by nebyla žalována pozůstalost jako kupec pod touto firmou.
(Rozh. ze dne 8. května 1935, Rv I 737/33.)
Srov. čís. 10373.
Proti žalobě na zaplacení kupní ceny namítla žalovaná firma Šimon M., že nemůže býti vůbec žalována, poněvadž jediný její majitel Šimon M. zemřel před podáním žaloby a že tedy měla býti žalována jeho pozůstalost a žaloba doručena k rukám přihlásivších se dědiců. Procesní soud uznal podle žaloby. Odvolací soud nevyhověl odvolání a k výtkám žalované firmy, že rozsudek je zmatečný podle § 477 čís. 4 a 5 c. ř. s. uvedl: Firma kupce jest jméno, pod kterým obchod provozuje. Netvoří sice samostatného právního podmětu vedle nebo mimo něho, není právnickou osobou, avšak kupec může pod firmou žalovati a býti žalován a žalovaná firma má procesní způsobilost. Neprávem vytýká odvolání, že žaloba nebyla řádně doručena z toho důvodu, že měla býti doručena dědici Rudolfu M-ovi do vlastních rukou a nikoliv Maxu Z-ovi, který po dobu projednání pozůstalosti byl k zastupování firmy oprávněn. V daném případu jest pod firmou žalována pozůstalost po Šimonu M-ovi. Žaloba byla podána dne 14. dubna 1932 a od 8. března do 16. června 1932 byl kurátorem pozůstalosti ředitel továrny Max Z., který podnik pod firmou Šimon M. provozovaný vedl a zastupoval a nikoliv Rudolf M. Žalovaná netvrdila že se v době podání žaloby Rudolf M. jako dědic k pozůstalosti přihlásil a k zastupování jejímu byl oprávněn. Žalovaná firma také právním zástupcem plnou mocí vykázaným celý spor provedla. Z toho vyplývá, že tu uplatňovaných zmatečností rozsudku a řízení jemu předcházejícího podle § 477 čís. 4 a 5 c. ř. s. a § 7 c. ř. s. není.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Podnik vedený pod firmou Šimon M. se vede po úmrtí majitele Šimona M-a dále pod touto firmou na účet pozůstalosti. Žalobkyně byla by zajisté oprávněna podati žalobu na pozůstalost po Šimonu M-ovi, není však nijak závadné, když se pozůstalost žaluje pod jménem firmy, když se zažalovaná pohledávka týká podniku vedeného pod touto firmou na účet pozůstalosti. Firma jako taková nemůže býti sice žalována, ale žalován může býti kupec pod svou firmou a tímto kupcem jest zde pozůstalost (srov. rozh. čís. 10373 sb. n. s.). Jako zástupce pozůstalosti byl zapsán dne 8. března 1932 do obchodního rejstříku ředitel podniku Max Z., a ježto byla tomuto žaloba doručena, nelze mluviti o zmatečností dovolatelkou vytýkané.

Citace:

Čís. 14356. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 393-394.