NPD documents search: Váž. civ., 15 (1933), sv. 2

Čís. 13137.

O nároku dcery, domáhající se na otci splnění slibu, že ji dá podle stavu přiměřenou výbavu kromě věna, jest rozhodovati sporem.
(Rozh. ze dne 21. prosince 1933, R II 505/33.)
Dcera navrhla proti otci, by jí byla soudem určena výbava, a odůvodňovala návrh tím, že ještě před sňatkem otec žadatelky slíbil i žadatelce i jejímu choti, že své dceři (žadatelce) kromě věna zřídí podle stavu přiměřenou výbavu. Soud prvé stolice odkázal navrhovatelku s její žádostí na pořad práva. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Usnesení rekursního soudu, kterým bylo potvrzeno usnesení prvého soudu, napadá stěžovatelka podle § 46 (2) zák. č. 100/31 pro nezákonnost a zmatečnost. Navrhovatelka žádala, jak na prvé stránce svého písemného advokátem sepsaného podání uvádí, »aby jí soudem byla určena výbava«, a v podání tvrdí, že otec ještě před sňatkem jí a jejímu choti slíbil, že jí zřídí podle stavu přiměřenou výbavu kromě věna, že do úplné výbavy scházejí jí ještě předměty, jež vypočítává, že otec slib nesplnil a dosud výbavu jí nezřídil, a navrhuje, aby byl její otec uznán povinným zříditi a vydati jí výbavu záležející v předmětech, jež znova vypočítává, v ceně 10000 Kč. Správně seznaly nižší soudy, že nejde tu o určení věna podle § 1221 obč. zák., neboť v návrhu není ani zmínky o tom, že navrhovatelka podle § 1220 obč. zák. nemajíc vlastní jmění, má nárok na přiměřené věno proti svému otci a že otec se dovolává své nemohoucnosti zříditi jí slušné věno, nýbrž navrhovatelka uvádí, že otec slíbil jí podle stavu přiměřenou výbavu kromě věna, že jí scházejí do úplné výbavy ještě určité věci a žádá, by otec byl uznán povinným tyto věci jí vydati. O takovém návrhu ovšem nemůže soud rozhodovati v řízení nesporném, nárok ten se neopírá o zákonnou povinnost otcovu podle § 1220 a 1221 obč. zák., nýbrž o tvrzený slib otcův, a správně rozhodly nižší soudy, že o tomto nároku jest rozhodnouti sporem. Vždyť dcera ani nemá proti rodičům vedle nároku na věno ještě zvláštní nárok na výbavu (viz rozh. čís. 4675 sb. n. s.). Výbava není věnem. Není proto napadené usnesení nezákonným, ani zmatečným podle § 41 (2) d. zák. čís. 100/31.

Citace:

Čís. 13137. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/2, s. 685-686.