NPD documents search: Krčmář, Úvod do mezinárodního práva soukromého. Část 1., propedeutická (1906) - Kapitola III. O důvodech formace mezinárodního práva soukromého.

Č. 6772.

Pozemková reforma: 1. Propouštěje vlastníku zabraných nemovitostí půdu podle § 20 příd. zák., nemůže stpú vlastníku uložiti povinnost, převzíti zaměstnance ve smyslu § 75 náhr. zák. — 2. Stpú není kompetentní rozhodovati o tom, jaké důsledky jeho opatření mají v příčině dalšího trvání soukromoprávních a veřejnoprávních břemen na zabraných nemovitostech váznoucích. (Nález ze dne 4. října 1927 č. 20139.)
Prejudikatura: Boh. 6098/26 adm.
Věc: Ferdinand B. v M. proti státnímu pozemkovému úřadu stran propuštění nemovitostí dle § 11 zákona záborového a § 20 zákona přídělového.
Výrok: Nař. rozhodní, pokud jím uloženo bylo st-li převzíti zaměstnance v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze majetku propuštěného ze záboru dle § 20 zák. příd., a bylo vysloveno, že propuštěním půdy dle § 11 zák. záb. a § 20 zák. příd. nenastává nižádný přesun co do soukromoprávních a veřejnoprávních břemen na propuštěných nemovitostech váznoucích, zrušuje se pro nezákonnost.
Důvody: Výměrem z 30. června 1926 propustil stpú st-li dle §u 11 záb. zák. ze záboru 402 ha půdy a prohlásil, že dle §u 20 zák. příd. ponechává mu vedle výměry propuštěné podle §u 11 zák. záb. ještě 21 ha půdy. Při tom vyslovil stpú, že podle ustanovení §u 75, odst. 3 zák z 8. dubna 1920 č. 329 Sb. ve znění zák. ze 13. července 1922 č. 220 Sb., jest žadatel povinen převzíti zaměstnance velkostatku v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze ze záboru propuštěného majetku, jak jeho počet a druh budou mu uloženy stpú-em. Dále prohlásil stpú, že propuštěním půdy dle §u 11 záb. zák. nenastává nižádný přesun co do břemen ať soukromoprávních a veřejnoprávních, jež na nemovitostech ze záboru dle §u 11 záb. zák. propuštěných, ať po zákonu, ať podle knihovního stavu tkvějí.
Stejné prohlášení učinil stpú také ohledně zaměstnanců, a ohledně veřejnoprávních a soukromoprávníích břemen, pokud šlo o půdu propuštěnou dle § 20 zák. příd. V důvodech svého rozhodnutí uvedl stpú, že podle ustanovení §u 75 zák. náhr., odst. 3, přísluší mu právo, aby uložil vlastníku velkostatku, jemuž se půda podle §u 11 zák záb. ze záboru propouští, aby převzal zaměstnance v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze propuštěného majetku. Poněvadž o této otázce dosud nemohlo býti rozhodnuto, ježto řízení v tom směru předsevzaté nebylo ještě ukončeno, nemohl stpú již nyní určiti počet a druh zaměstnanců, jež má žadatel s půdou propuštěnou převzíti a proto bylo rozhodnutí v tom směru vyhrazeno a žadateli byla ona povinnost uložena pouze všeobecně s tím, že rozhodnutí detailní mu bude dodáno dodatečně. Propuštěním půdy ze záboru nenastává nižádný ořesun ať soukromoprávních, ať veřejných břemen, jež na nemovitostech ze záboru dle §u 11 záb. zák. a §u 20 příd. zák. ať po zákonu, ať nodle knihovního stavu tkvějí a bylo tedy rozhodnouti tak, jak svrchu uvedeno.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Žal. úřad, ukládaje st-li povinnost převzíti zaměstnance v počtu a druhu úměrném majetnosti propuštěné st-li dle §u 20 zák. příd., opřel tento svůj výrok o ustanovení §u 75, odst. 3 zák. náhr. Dle tohoto ustanovení může stpú, když rozhoduje o přídělu nebo propuštěni nemovitostí dle §u 11 zák. záb., uložiti vlastníkům zabraného majetku, aby převzali zaměstnance v počtu a druhu úměrném vlastnostem a rozloze přidělovaného nebo propuštěného majetku. Jak ze znění tohoto ustanovení patrno, vztahuje se předpis ten pouze na majetek propuštěný ze záboru dle §u 11 zák. a nelze jej proto beze všeho aplikovati též na půdu pro- puštěnou ze záboru dle §u 20 zákona příd. Stpú může sice i tu vázati propuštění půdy na určité podmínky, avšak cílem jejich může býti pouze ochrana přírodních, historických a uměleckých památek, jejich přístupnost a používání k účelům lidumilným, nikoli však zabezpečení zaměstnanců na zabraném majetku. Zmíněná povinnost vlastníka neplyne ani z toho, že nárokem vlastníka dle § 20 doplněn byl nárok jeho na ponechání půdy přes meze ustanovení §u 11 zák. záb., neboť třebas nárok vlastníka dle §u 20 příd. zák. byl v tomto smyslu doplňkem jeho nároku dle §u 11, přece jde o dva různé nároky a nelze důvodně míti za to, že vše to, co platí o nároku jednom, platí i o nároku druhém, a že zákonodárce — mluvě v §u 75, odst. 3 o nároku vlastníka dle §u 11 zák. záb. — mínil tím též jeho nárok dle §u 20 zák. příd. Proto nař. rozhodnutí, které rozšiřuje povinnost vlastníka k převzetí zaměstnanců i na toto ustanovení, je nezákonné, a bylo je zrušiti (srovn. nál. Boh. 6098/26 adm.)
Pokud jde o výroky, jimiž stpú deklaruje, že propuštěním ze záboru dle §u 11 zák. záb. resp. § 20 zák. příd. nenastává žádný přesun co do soukromoprávních a veřejnoprávních břemen, musil nss především zkoumati, zda jde skutečně o rozhodnutí v technickém slova smyslu. Z toho, že úřad prohlášení ona pojal do enunciátu a v důvodech bez jakékoliv výhrady pro kompetenci úřadů jiných opětně jimi se zabývá, je patrno, že neodmítá rozhodnutí o otázce vlivu propuštění na další trvání soukromoprávních a veřejnoprávních břemen, nýbrž že o ní rozhoduje K tomu však nebyl žal. úřad kompetentním, neboť zákony o poz. reformě nedávají mu všeobecně pravomoc, aby rozhodoval o tom, jaké důsledky mají jeho opatření v příčině dalšího trvání soukromoprávních i veřejnoprávních břemen.
Je proto nař. rozhodnutí i v těchto bodech nezákonné a bylo je proto v bodech těch zrušiti dle §u 7 zák. o ss.

Citace:

č. 6772. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 9/2, s. 276-278.