Čís. 4382.

Oddělení pozůstalostního jmění jest po případě nutno i před podáním dědických přihlášek. V tomto období jest zapečetění pozůstalosti a správu dle §u 812 obč. zák. provésti zvláštním správcem.
(Rozh. ze dne 19. listopadu 1924, R I 920/24).
Pozůstalostní soud nevyhověl návrhu věřitele, by zřízen byl zvláštní správce odděleného pozůstalostního jmění. Rekursní soud potvrdil napadené usnesení. Nejvyšší soud vyhověl návrhu.

Důvody:
Usnesením prvé stolice ze dne 24. dubna 1924 byl podle §§ 78 a 128 nesp. říz. opatrovníkem pozůstalosti, k níž se dosud zákonní dědicové (soudu známí) nepřihlásili, ustanoven jeden z nich, syn zůstavitelův Emil H. Usnesením ze dne 8. července 1924 odepřel prvý soudce zříditi zvláštního správce pro oddělené jmění, ježto jest již zřízen opatrovník pozůstalosti, a postup tento byl napadeným usnesením schválen. Hlavním účelem oddělení pozůstalostního jmění od jmění dědiců po rozumu §u 812 obč. zák. jest, by smísení obojího jmění bylo zabráněno, pokud pozůstalostní věřitelé nedojdou uspokojení nebo zajištění. Takové opatření jest nutno i před podáním dědických přihlášek, neboť i v tomto období mohou věci pozůstalostní, jsoucí v moci osoby, která pravděpodobně bude k dědictví povolána, jí býti bez zapečetění v jejím schování ponechány (§ 43 nesp. říz.) a může tato osoba, zejména, byla-li již ustanovena opatrovníkem pozůstalosti, při nedostatečném dohledu obojí jmění smísiti. Tudíž v tomto období k návrhu věřitele, odkazovníka nebo nepominutelného dědice jest dle §u 44 nesp. říz. provésti zapečetění pozůstalosti a závěti dle §u 812 obč. zák. správu zvláštním správcem (srovn. Krainz-Ehrenzweig System rak. obč. práva vyd. V. díl II/2 str. 453 a násl.). Ponechala-li by se správa pozůstalosti budoucímu spoludědici, stal by se účel oddělení vlastně zcela problematickým, ježto nelze pochybovati, že právě tímto sjednocením obou funkcí v jedné osobě jest objektivně umožněno a usnadněno smísení obého jmění. K tomu ještě přistupuje, že obsah a časové trvání správy dle §§ 78, 128 a 129 nesp. říz. a správy dle §u 812 obč. zák. nejsou stejny; správa dle §u 812 obč. zák. trvá dokonce i po odevzdání pozůstalosti až do uspokojení nebo zajištění věřitelů. Zákon sám též oba druhy těchto správ v §u 79 nesp. říz. od sebe jasně rozlišuje. I bylo proto dovolacímu rekursu vyhověti a bude nyní věcí prvého soudce, aby rozhodl o osobě, kterou jest stanoviti za správce jmění odděleného.

Citace:

č. 16766. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1939, svazek/ročník 20, s. 373-375.