Čís. 1689.

Pojem »služebné osoby« ve smyslu §u 176 II b) a »učedníka« ve smyslu §u 176 II c) tr. zák.
Praktikant při lesní správě není »učedníkem«.
(Rozh. ze dne 1. července 1924, Zm II 95/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zrušil v neveřejném zasedání, vyřizuje zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku zemského trestního jakožto nalézacího soudu v Brně ze dne 17. ledna 1924, pokud jím byl stěžovatel· uznán vinným zločinem krádeže podle §§ů 171, 176, II. písm. c) tr. zák., rozsudek dle §u 290 tr. ř. a vrátil věc soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl. V otázkách, o něž tu jde, uvedl v
důvodech:
Dle §u 290 tr. ř. bylo přihlédnouti l tomu, že právní stanovisko nalézacího soudu není správno po případě opodstatěno náležitými zjištěními skutkovými. Rozsudek uznává obžalovaného vinným zločinem krádeže ve smyslu §§ů 171, 176 II, písm. c) tr. zák. Zjišťuje, že hodnota látky, obžalovaným zcizené, činila 195 Kč, a odůvodňuje zločinnou kvalifikaci krádeže tím, že obžalovaný byl v době spáchání činu zaměstnán u poškozené lesní správy jako praktikant. Dle zákonné stati, soudem nalézacím použité, je krádež zločinem z vlastnosti pachatelovy, když činí více než padesát korun a když ji spáchají živnostníci, učedníci nebo nádeníci na svém mistru nebo na těch, kdož práci zjednali. Že praktikant u lesní správy nemůže býtí pokládán ani za živnostníka, ani za nádeníka, nepotřebuje zajisté bližšího dovozování. Než nelze ho zařadili ani do skupiny učedníků. Nehledě k tomu, že již dle obecného smyslu, přikládaného v nynější mluvě tomuto označení, není učedníkem každý, kdo se připravuje, zaučuje, by nabyl v některém oboru znalosti a dovedností, dlužno pojem učedníka pro výklad použitelnosti oné stati zákona převzíti ze řádu živnostenského (cis. pat. ze dne 20. prosince 1859, čís. 227 ř. zák.), dle něhož se (§ 97) za učedníka pokládá, kdo u majitele živnosti vstoupí do zaměstnání, by se živnosti prakticky naučil, a jenž učedníky čítá v §u 73 k pomocným pracovníkům, za jakéž pokládá osoby pracovní, kteréž při podnicích živnostenských jsou v pravidelném zaměstnání, tedy vedle učedníků zejména pomocníky (obchodní pomocníky, tovaryše, sklepníky, vozky při živnostech dopravních a pod.), dělníky tovární, a pracovníky, používané v živnostech k podřízeným službám pomocným (s vyjimkou nádeníků). Výslovně pak vylučuje zákon ze skupiny pomocných dělníků osoby, ustanovené pro vyšší služby z pravidla s platem ročním nebo měsíčním, jako dílovedoucí, mechaniky, faktory, účetní, pokladníky, expedienty, kresliče, chemiky a pod... Jednak tedy praktikant při lesní správě po- vahou svého zaměstnání a pracovního poměru odlišuje se od. učedníků, jednak nelze o něm tvrditi, že je zaměstnán při podniku živnostenském, V čl. V. písm. a) uvozov. patentu k řádu živnostenskému, pak § 1. živn. řádu). Použití §u 176 II. písm. c) tr. zák. je tedy v tomto případě vyloučeno. V úvahu mohlo by však přijití ustanovení písm. b) II. oddělení §u 176. tr. zák., dle něhož stává se krádež zločinem, činí-li více než 50 korun, a krádež spáchají osoby služebné na svých služebních pánech neb jiných příslušnících domácnosti.
V té příčině dlužno s jedné strany zdůrazniti, že okruh osob služebných ve smyslu této stati zákona přesahuje pojem služebnictva ve smyslu čeládky, zabíraje do sebe také osoby pověřené služebními výkony, jež předpokládají jisté technické dovednosti a odborné vědomosti (jak je tomu na př. u zahradníků, šafářů, hajných, kuchařů a pod.), přece však jsou povahy spíše fysické nebo mechanické a náležejí k úkonům podřadnějším. Se strany druhé dochází okruh ten omezení, nezahrnuje zaměstnanců, jejichž služební úkony, jsouce převahou rázu intelektuálního, předpokládali vyšší průpravu, po případě vzdělání vědecké), na př. pří domácích učitelích, vychovatelích, hospodářských úřednících a pod.) Je tedy použitelnost této stati zákona na čin obžalovaného závislá na zjištění, jakého rázu bylo služební postavení obžalovaného, jaké povahy byly úkony, k nimž ho postavení to opravňovalo po případě zavazovalo a jaké průpravy úkony ty vyžadovaly. Poněvadž pak rozsudek v tom ohledu zjištění neobsahuje a pouhé označení obžalovaného za praktikanta při lesní správě samo o sobě v té příčině vysvětlení nepodává, nelze tou dobou posouditi, je-li krádež obžalovaným spáchaná vypravena kvalifikací zločinnou. Bylo proto dle §§ů 290 a 288 čís. 3 tr. ř. za podmínek §u 5 zákona ze dne 31. prosince 1877, čís. 3 ř. zák. z roku 1878 uznati, jak shora uvedeno.

Citace:

č. 1689. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6, s. 488-489.