NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 13633.

Obchodní pomocníci (zákon ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák.).
Otázku, zda konal zaměstnanec vyšší nekupecké služby podle § 1 zákona nelze řešiti podle jeho zaměstnání v době normálního neomezeného provozu podniku zaměstnavatele, nastala-li v provozu podniku zásadní změna omezením výroby a tím i změna zaměstnancova pracovního poměru co do rozsahu a způsobu jeho služeb i co do pracovní doby a úplaty za služby, jíž se zaměstnanec mlčky podrobil.
(Rozh. ze dne 9. června 1934, Rv I 686/33.)
Žalobce byl vedoucím oddělení u žalované firmy. Dne 21. července 1931 dostal žalobce výpověď ke dni 4. srpna 1931. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se žalobce na žalované zaplacení za dobu od 5. srpna 1931 do 30. září 1931, maje za to, že mu jako obchodnímu pomocníku měla býti dána šestinedělní výpověď. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by, doplně řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Odvolací soud má za to, že rozhodnou otázku, zda konal žalobce vyšší nekupecké služby podle § 1 zákona ze dne 16. ledna 1910 čís. 20 ř. zák., jest řešiti podle jeho zaměstnání v době normálního neomezeného provozu podniku žalované firmy. Důsledkem toho zjišťuje rozsudek druh a rozsah žalobcových služeb jen za těchto normálních poměrů a dochází pak k úsudku, že tyto žalobcovy úkony jest považovati za vyšší úkony, přesahující obor a výši výkonnosti obyčejného dělníka. Odvolací soud však přezírá, že žalovaná v řízení u první stolice přednesla, že, počínajíc rokem 1931 nastala v provozu jejího podniku zásadní změna, že provoz v lednu 1931 byl zastaven a, počínajíc měsícem únorem 1931, byl prováděn na zcela jiném podkladě, než v dřívější době, ježto firma objednávky již nevyřizovala vlastní výrobou, nýbrž tím způsobem, že výrobou pověřila jiné tovární podniky a si vlastně jen ponechala expedici takto vyráběného zboží svým zákazníkům. Důsledkem toho nastala i změna v pracovním poměru žalobcově. Byl 18. prosince 1930 vypovězen, avšak k svému vlastnímu přání dále ponechán ve službě žalované, jen že byl jen polodenně zaměstnán a odměňován podle výsledku této skutečně konané práce, musel konati všechny potřebné práce a jeho úkony byly od té doby jen ryze manuelního rázu. Tyto práce konal pak žalobce až do ukončení svého pracovního poměru. Nebylo ovšem předneseno, že dřívější služební smlouva byla dohodou stran výslovně změněna a že žalobce podle této změněné smlouvy byl sjednán, pokud se týče se zavázal k jiným služebním úkonům, než doposud v prvním pracovním období. Nelze však souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že se těmito skutečnostmi na dřívějším pracovním poměru žalobcově nic nezměnilo a že původní smlouva trvala dále, ježto bylo upuštěno od výpovědi a žalobce byl nadále zaměstnán u žalované firmy. Jsou-li tvrzené skutečnosti správné, nemohly žalobci zřejmě ujíti změněné poměry provozovací, musel z toho seznati, že jeho služeb v dřívějším rozsahu a způsobu asi nebude třeba, že bude musiti konati jiné služby, odpovídající nynější organisaci a provozu podniku. Zůstal-li přes to ve službách žalované a podrobil-li se též — hledě k tomuto změněnému stavu — jiným pracovním podmínkám co do pracovní doby a úplaty za služby, jest opodstatněn závěr, že tím nastalá změna žalobcova poměru pracovního mlčky (§ 863 obč. zák.), pročež jest přihlédnouti k pracím, jež žalobce v tomto druhém období skutečně konal, má-li býti rozhodnuto o tom, zda konal vyšší úkony podle § 1 zák. cit.

Citace:

Čís. 13633.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 708-710.