NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Č. 8976.

Učitelstvo: Zákonným dědicem po učiteli, kterému zák. č. 274/ 1919 v § 32 za určitých předpokladů přiznává nárok na pohřebné, je každý, kdo in abstracto spadá pod tento pojem, stanovený v o. z. o, třebas in concreto po učiteli tom cestou zákonné posloupnosti nedědil.
(Nález ze dne 5. ledna 1931 č. 17447/30).
Věc: Julie W. v P. proti ministerstvu školství a národní osvěty o pohřebné po učitelce Pavle L.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.

Důvody: Arnošt P., redaktor »Moderní revue« a spisovatel, podal dne 2. října 1924 u městského výboru školního v Praze žádost za výplatu pohřebného po zemřelé industriální učitelce v Praze Pavle L., která byla jeho tetou a již podle svého tvrzení v nemoci ošetřoval i pohřeb vypravil. Žádost tuto vrátila zšr v Praze výnosem z 9. června 1925, ježto se stalo její vyřizování úmrtím žadatelovým bezpředmětné.
Po té obrátili se na zšr-u Julie W., Arnošt N. a Václav N., jakožto dědicové zemřelého Arnošta P., a odvolávajíce se na předpis § 73 zák. z 19. prosince 1875 č. 86 z. z. česk. ve znění zák. z 27. ledna 1903 č. 16 z. z. česk. tvrdili, že nárok zemřelého Arnošta P. na vyplacení pohřebného přešel na ně jakožto jeho dědice a že tudíž měla býti příslušná žádost zmíněného Arnošta P. meritorně vyřízena i výplata pohřebného jako pohledávka zemřelého jim jakožto dědicům vyplacena.
Žádost tuto zamítla zšr výnosem ze 7. listopadu 1925, poněvadž žadatelé po rozumu předpisu posledního odstavce § 32 zák. 274/19 ani zemřelé v poslední její nemoci neošetřovali, aniž hradili ze svého pohřebních útrat. Další odvolání zamítlo min. škol. výnosem z 18. února 1926, rozhodnutí toto bylo však ke stížnosti Julie W. nss-em zrušeno pro nezákonnost.
Po té rozhodlo min. škol. nař. výnosem ve věci znovu a zamítlo odvolání Julie W., poněvadž Arnošt P. mezitím zemřelý nebyl zákonitým dědicem po Pavle L., neboť se podle usnesení okr. soudu ... po ní pozůstalost pro nedostatek jmění vůbec neprojednávala, a poněvadž Arnošt P. tedy neměl zákonitého nároku na pohřebné podle čtvrtého odstavce § 32 zák. č. 274/29, i nemohl tudíž nárok ten přejíti na jeho dědice. Rozhoduje o stížnosti, řídil se nss těmito úvahami:
Podle třetího odstavce § 32 zák. č. 274/19 náleží pohřebné po učiteli, neni-li po něm vdovy, kteráž by měla na pohřebné nárok, rukou společnou a nerozdílnou především manželským potomkům, o něž pečoval zemřelý učitel, a není-li jich, těm manželským potomkům, kteří ze svého hradili náklady pohřbu stavu přiměřeného, nebo zemřelého v jeho poslední nemoci před smrtí ošetřovali, bylo-li jinak postaráno o pohřeb. Podle čtvrtého odstavce cit. paragrafu platí předpisy třetího odstavce obdobně ve prospěch zákonitých dědiců po každém svobodném nebo ovdovělém bezdětném učiteli.
Kdo jest něčí zákonitým dědicem, o tom mluví třináctá hlava o. z. o., zejména §§ 730, 731 a následující. Zákonitými dědici jsou — nehledíc k pozůstalému manželu — osoby, jež byly se zůstavitelem v určitém svazku příbuzenském, a podle určité posloupnosti. Rozhoduje po té stránce jedině uvedený poměr osobní a nikde v zákoně není podkladu pro úsudek, že by kvalita určité osoby jakožto zákonitého dědice byla podmíněna tím, že došlo v nesporném řízení k projednávání pozůstalosti, že tu bylo v době rozhodné pro projednávání nějaké pozůstalostní jmění, resp. že snad pozůstalost byla aktivní.
Užívaje výrazu »zákonitý dědic« neomezuje zákon č. 274/19 na uvedeném místě význam výrazu toho a nutno výrazu tomu rozuměti v obvyklém významu jeho jak právě byl podán. Je proto zákonným dědicem učitele ve smyslu § 32 cit. zákona každý, kdo in abstracto spadá pod tento pojem, třebas snad in concreto po dotyčném učiteli cestou zákonné posloupnosti nedědil.
V konkrétním případě vycházel však úřad, jak stížnost důvodně namítá, z mylného právního názoru, že Arnošt P., od něhož st-lka odvozuje uplatňovaný nárok, nemohl býti zákonným dědicem učitelky L. ve smyslu cit. ustanovení, když nedošlo k projednávání pozůstalosti po ní, poněvadž tenkráte neexistovalo po ní jmění. Když tedy žal. úřad jedině z toho důvodu zamítl uplatňovaný nárok st-lčin, ocitl se v rozporu se zákonem.

Citace:

č. 8976. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 192-193.