NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 15016.

K § 419 c. ř. s.
Pravoplatný rozsudek nelze opravou podle druhé věty § 419 c. ř. s. změniti nebo zrušiti a vydati jiné rozhodnutí.
(Rozh. ze dne 6. března 1936, R I 177/36.)
Podle protokolu o ústním jednání odvolacím vyhlásil odvolací soud rozsudek toho znění, že se odvolání žalovaného nevyhovuje, napadený rozsudek se potvrzuje a že jest žalovaný povinen nahraditi žalobkyni útraty odvolacího řízení do 14 dnů pod exekucí, jak budou v písemném vyhotovení rozsudku upraveny. Po doručení písemného vyhotovení rozsudku, kdy stal se již pravoplatný, vyžádal si odvolací soud doručené rozsudky zpět a vydal usnesení, v jehož důvodech uvedl, že jeho rozhodnutí nedopatřením se nesrovnává s rozhodnutím usneseným a prohlášeným, — Čís. 15016 —
a jímž — odkázav k §§ 419 a 430 c. ř. s. — rozsudek prvního soudu zrušil a jemu uložil, aby nové rozhodnutí vydal a při tom dbal útrat řízení odvolacího. V jednacím protokole byl původní zápis upraven tak, aby odpovídal zrušovacímu usnesení.
Nejvyšší soud zrušil k rekursu žalobkyně toto usnesení odvolacího soudu.
Důvody:
Především jest řešiti otázku, jak daleko jde o oprávnění soudu k opravě podle druhé věty § 419 c. ř. s. a zda jde tak daleko, že může zvrátiti již nabytá práva strany. Původně bylo na konci jednacího protokolu o ústním odvolacím jednání uvedeno, že odvolací soud prohlásil rozsudek, že se odvolání žalovaného nevyhovuje, napadený rozsudek se potvrzuje a že jest žalovaný povinen nahraditi žalobkyní útraty odvolacího řízení do 14 dnů pod exekucí, jak budou v písemném vyhotovení rozsudku upraveny. Záznam byl podepsán předsedou i zapisovatelem a podle toho byl pak skutečně rozsudek vyhotoven, byl předsedou, zpravodajem i zapisovatelem podepsán, byl vypraven, stranám doručen a zůstal nenapaden. Ani z výroku ani z důvodů rozsudku není zřejmo, že by šlo o omyl. Důvody vyvracejí jednotlivě uplatněné odvolací výtky žalovaného a končí větou, »že nebylo lze nedůvodnému odvolání vyhověti«. Teprve po doručení rozsudku stranám vyžádal si odvolací soud sám od sebe od prvního soudu spisy a pak delší čas po pravomoci vydal napadené usnesení, v jehož úvodu se zmínil o tom, že jeho rozhodnutí nedopatřením se nesrovnává s rozhodnutím usneseným a prohlášeným, a jímž — odkázav k §§ 419 a 430 c. ř. s. — rozsudek prvního soudu zrušil a jemu uložil, aby nové rozhodnutí vydal a při tom dbal útrat řízení odvolacího. Odůvodnění se zase přimyká k novému výroku. V jednacím protokole byl původní zápis o prohlášeném rozhodnutí upraven tak, aby odpovídal zrušovacímu usnesení. Z tohoto děje je zřejmo, že odvolací soud původní vyhotovené a doručené rozhodnutí zvrátil jak co do výroku, tak co do důvodů a že žalující straně přiznaný nárok zase odňal, ač dovolání podáno nebylo a ani podáno býti nemohlo, ježto šlo o souhlasné rozsudky v příčině částky 1054 Kč s příslušenstvím (§ 502 odst. 3 c. ř. s.). Není třeba řešiti zde otázku, zda by byl odvolací soud směl založiti svůj postup na § 419 c. ř. s., kdyby bylo první rozhodnutí ještě nevešlo v moc práva, neboť jistě tak nesměl učiniti v souzeném případě. Nemůže býti opravou podle § 419 c. ř. s. ve věci změněno, co již bylo pravoplatně rozhodnuto a založilo právo mezi stranami (§ 411 c. ř. s.). Byla by tím podrývána právní bezpečnost, neboť strana by nebyla pro budoucnost jista, zda pravoplatné rozhodnutí nebude »opravou« zase zvráceno. Nemá tu rozhodujícího významu okolnost, že snad vydaný rozsudek se nesrovnával s rozhodnutím usneseným a prohlášeným. Prohlášený rozsudek musí býti doručen stranám v písemném vyhotovení (§ 414 odst. 3 c. ř. s.) a teprve tímto doručením se stane vůči stranám účinným (§ 416 odst. 1 c. ř. s.) a teprve od nejbližšího dne počíná lhůta k opravnému prostředku, zde k dovolání (§ 505 odst. 2 c. ř. s.). Strany nemusí býti vůbec přítomny prohlášení rozsudku (§ 414 odst. 1 c. ř. s.). »Prohlášení rozsudku nemá specifických účinků a není nic, čeho by stranám neposkytovalo také písemné vyhotovení« (srov. motivy str. 291—292). Vyhradí-li si soud rozhodnutí, nemá vůbec prohlášení rozsudku místa (§ 415 c. ř. s.). Jak již řečeno, rozsudek stane se vůči stranám účinným teprve obligatorním písemným doručením. Zákon nutí k písemnému vyhotovení rozsudku nejen z důvodu sebekontroly soudu a klidného uvážení věci, nýbrž také, aby strana jasně viděla, jak soud rozhodl a proč tak rozhodl. Ze všeho toho jde, že vejde-li písemně vyhotovený rozsudek v moc práva, nelze jej opravou změniti nebo zrušiti a vydati jiné rozhodnutí (srov. k tomu také důvody rozhodnutí čís. 9872 Sb. n. s.). V tom smyslu také Hora »Ueber das Berichtigungsrecht im Zivilprozess« Zentralblatt 1911, zejména str. 803, 806 a 820, kde rovněž zastává názor, že co nemůže býti opraveno kdykoli, aniž by to mělo právní újmu strany, nemůže býti opraveno podle § 419 c. ř. s. vůbec.

Citace:

č. 712. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 596-597.