Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 75 (1936). Praha: Právnická jednota v Praze, 688 s.
Authors:
= Právník, 66 (1927)
PDF

Literární zprávy.


Prof. dr. William Stern:

Jugendliche Zeugen in Sittlichkeitsprozessen. Ihre Behandlung und psychologische Begutachtung.

 Lipsko 1926. Quelle et. Meyer. Str. 193.
Známý specialista v soudní psychologii shrnuje výsledky dosavadního šetření o svědectví osob mladistvých o trestných činech proti mravnosti ve spise, jenž sestává ze dvou dílů. Malá spolehlivost svědectví dětí a nedospělých je dnes všeobecně známa a uznávána. Mezi mladistvými svědky o trestných činech proti mravnosti rozeznává autor několik skupin. Značná část mladistvých svědků a obětí trestného činu, jež označuje jako chronicky ohrožené, potřebuje péče, poněvadž žije v nebezpečném prostředí nebo je stižena vrozenými vadami; je tu proto poměrně nejsnáze možno prohlédnouti, pokud je udání pravdivé, U mladistvých, poškozených cizími osobami střetne se zájem na usvědčení vinníka, jenž žádá svědectví mladistvého, se zájmem na dalším vývoji dítěte, kterému nejvíce prospěje, zapomene-li dítě příběh co nejdříve. Pochybnosti nevznikají tu ani tak o tom, stal-li se příběh, jak svědek udává, jako o tom, je-li pachatelem osoba svědkem označovaná a nejde-li o vadnou agnoskaci. Význačnou skupinu tvoří případy z ovzduší školní výchovy, jichž řešení je psychologicky velmi obtížné. Neboť mladistvý snadno spatřuje ztělesněny sexuální fantasie v subjektivně bezbarvých projevech učitele, na kterého často svádí odhalenou pohlavní poruchu, ať skutečnou, či jen domnělou. Vážné následky, které má obvinění pro učitele, kněze, vychovatele doporučují, aby svědectví mladistvých bylo znalecky oceněno. Mladiství, kteří činem sami zasaženi nebyli, nejsou jako svědci méně nespolehliví. Podléhají silně sugesci, zaměňují snadno přímý zážitek s tím, co slyšeli nebo četli, strach kalí správnost postřehu a spolehlivost výpovědi. Vzhledem k těmto skutečnostem doporučuje autor, aby v trestním řízení bylo dbáno odchylnosti mladistvých svědků. Některé německé státy jako Sasko, Hamburk, Bavorsko učinily již v tomto směru opatření cestou nařizovací. Autor doporučuje v duchu těchto reformních pokusů, aby děti školu ještě nenavštěvující byly slyšeny jen předběžně právníkem psychologicky a pedagogicky školeným a aby jako svědci byly při hlavním přelíčení slyšeny osoby, které se zúčastnily výslechu. Jako horní hranici věkovou doporučuje rok šestnáctý, po př. pozdější při nedostatečné vyspělosti rozumové, tedy stejnou mez jako pro způsobilost k přísaze podle německého práva. Svědectví mladistvých trpí působením sugesce. Hromadění výslechů připomíná dítěti příběh vždy znovu, což může pro ně míti horší následky než čin sám; opakováním výslechů trpí zjišťování pravdy, výpověď ustrne v paměti mladistvého, který ji odříkává jakoby byla naučena; jindy se výpověď mění od výslechu k výslechu a bývá dosti nesnadno rozeznati pravdivé jádro od ilusí. Odtud požadavek, aby výslech konal se pokud možno nejméně často a co nejdříve. Dlužno vyloučiti nežádoucí vlivy rodičů, nutících děti, aby vypovídaly, o čem třeba nic nevědí, omeziti pokud možno výslechy policejními orgány, svěřiti výslech zvláště školeným právníkům-specialistům. Cenné posudky o povaze dítěte může podati učitel, ve složitějších případech jest přibrati znalce psychologa a to podle potřeby již v přípravném stadiu. Znalci sluší poskytnouti možnost, aby poznal povahu dítěte pokud možno nenápadně (jako »pomocný učitel«). Pro hlavní přelíčení, k němuž by bylo zváti znalce, bylo by možno často od výslechu mladistvého upustiti. Velmi zajímavá druhá část knihy přináší vedle otisku předpisů některých německých území v tomto směru pokročilých řadu dokladů, popisujících skutečné případy, při nichž byl znalcem autor nebo jiný odborník (též universitní ústav v Lipsku pro pokusnou pedagogiku a psychologii). Z nich poznáváme, že účast znalců psychologie často usnadnila správné rozhodnutí i umožnila změnu rozhodnutí vadného. — Poněvadž spis obsahuje mnohé podněty, uskutečnitelné též na podkladě zařízení u nás platných, může jeho četba býti plodná pro každého, kdo se s podobnými případy v praxi setkává. Poskytuje názorné vodítko pro hodnocení svědectví mladistvých, úkol tím choulostivější, čím větší je možnost justičního omylu a těžší následky odsouzení.
—ř.
Citace:
Deutsche Juristen-Zeitung XLI, 1. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1936, svazek/ročník 75, číslo/sešit 2, s. 152-152.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).