NPD documents search: Váž. civ., 17 (1935)

Čís. 741.

Trvalý nedostatek fysické nemohoucnosti (§ 60 obč. zák.) jest důvodem neplatnosti manželství, i když nemohoucnost jest nemohoucností pouze relativní a i když tkví v zrůdnosti duševní.
(Rozh. ze dne 2. listopadu 1920, Rv II 184/20.)
Manželka domáhala se, by manželství její bylo prohlášeno neplatným, ježto manžel se sice pokoušel s ní souložiti, že však ku souloži pro jeho nemohoucnost nedošlo. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl. Důvody: Lékařským posudkem je dokázáno, že žalovaný sice objektivně impotentním není, že je možno, že s jinými ženami souložil, ale že je to člověk slabomyslný, abnormálního stavu duševního, slabé vůle, a že následkem těchto svých vlastností zaujal nechuť k jeho ženě, tak že nutno jej poznačiti za relativně impotentního, totiž nezpůsobilého k souloži se žalobkyní; již vědomí nezdařilých pokusů dřívějších o souložení činí ho vůči žalobkyni impotentním, a tato relativní impotence je vzhledem k jeho duševnímu stavu trvalou, a poukázání manželů, by ještě rok spolu žili, bylo by úplně bezvýsledným. Soud vzal tímto posudkem za dokázáno, že je žalovaný trvale nezpůsobilý, aby se žalobkyni tělesně obcoval, následkem své předpojatosti vůči žalobkyni a následkem nelibosti a nechuti vůči ní, a že tato relativní nezpůsobilost k souloži u něho po celou dobu manželství trvá i na dále trvati bude. Proto bylo manželství za neplatné prohlásiti, neboť stačí jako důvod, manželství pro trvalou impotenci za neplatné prohlásiti, i relativní nezpůsobilost a nezpůsobilost, zakládající se na duševních nedostatcích (§ 60 obč. zák.). Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Odvolací důvod nesprávného právního posouzení spatřuje obhájce svazku manželského v tom, že prvý soud neprávem dospěl k přesvědčení, že nemohoucnost žalovaného k tělesnému obcování byla u něho již před uzavřením manželství a že nezpůsobilost ta jest trvalou, neboť bylo prý provedeným důkazem znaleckým zjištěno, že pohlavní ústrojí žalovaného jest normální a že nebyly u něho pozorovány takové fysické nedostatky nebo abnormálnosti, které by vylučovaly možnost soulože se ženou, takže není vyvráceno tvrzení žalovaného, že i po rozvodu jeho manželství se tělesně stýkal s jinými ženami. Avšak zákon v § 60 obč. zák. nemá na mysli jen neschopnost k souloži absolutní, která následkem fy- sické vady pohlavního ústrojí jednoho manžela nebo následkem jiné abnormality se jeví vůči všem osobám druhého pohlaví, nýbrž i nemohoucnost vztažnou (relativní), která se uplatňuje pouze vůči určité osobě, ať už má základ svůj v tělesné soustavě nebo ve stavu duševním onoho manžela, jsouc rázu psychopatického. V případě, o který se jedná, obě strany souhlasně připustily, že žalovaný po uzavření sňatku se sice pokoušel se žalobkyní vykonati soulož, že však k souloži nedošlo, pro nedostatečnou erekci jeho pohlavního ústrojí. Provedeným znaleckým důkazem nebyla ovšem u žalovaného, jehož zevní pohlavní ústrojí jest normální a bez patrných vad, zjištěna absolutní neschopnost k souloži, nýbrž pouze nemohoucnost relativní vůči žalobkyni, která u žalovaného, jenž ani před sňatkem neprojevil náklonnosti k pozdější své ženě, má původ svůj v duševní abnormálnosti jevící se v jakési dětinské slabomyslnosti. Tato relativní nezpůsobilost žalovaného k souloži s manželkou byla u něho, jak vysvítá z marných pokusů o provedení soulože, již v čas uzavření manželství a stupňovala se časem k naprosté nelibosti a nechuti k manželce, projevené tím, že nepřipustil, aby s ním sdílela společné lůžko, zatarasiv jí k němu přístup. Proto prohlásili soudní lékaři tuto relativní neschopnost žalovaného k souloži se žalobkyní se zřetelem na jeho abnormální duševní stav za trvalou, uznavše, že stanovení zkušebního roku ve smyslu § 101 obč. zák. by nemělo výsledku. Na základě tohoto zjištění dospěl první soud právem ku přesvědčení, že tato trvalá nemohoucnost žalovaného k souloži s manželkou byla u něho již v čase uzavření manželství, zakládá důvod § 60 obč. zák., jenž brání vzniku platného manželství a bylo pro očividnou bezvýslednost také právem od stanovení zkušebního roku dle § 101 obč. zák. upuštěno.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání obhájce svazku manželského z důvodů nižších soudů.

Citace:

č. 741. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 640-641.