Č. 3166.

Zajištění bytu: I. *Zajištění dle § 13 zák. z 11./V1I. 1922 č. 225 Sb. ve znění zák. z 26./IV. 1923 č. 87 Sb. není přípustné, uprázdnili se byt státním zaměstnancem obývaný nikoliv služebním přeložením jeho do obce jiné, nýbrž z jiného důvodu. — II. Právní věta jako při Boh. 3155 adm.
(Nález ze dne 25. ledna 1924 č. 707).
Prejudikatura: Boh. 3155 adm.
Věc: Filip Sch. proti župnímu úřadu ve Zvoleni stran zajištění bytu.
Výrok: Naříkané rozhodnutí se zrušuje pro vady řízení.
Důvody: Rozhodnutím z 1. května 1923 zajistil okr. úřad v L. podle § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. v domě st-lově byt, který dosud obýval Jan B., prof. státního gymnasia v L., po odchodu jeho pro profesora Jana K. V důvodech uvedeno, že úřad nemohl přihlížeti k námitce st-lově, že nemůže svou 7člennou rodinu v dosavadním bytě umístiti, poněvadž bylo zjištěno, že obývá 3 místnosti, ve kterých nebydlí sice pohodlně, s nimiž se však při panující bytové krisi musí spokojiti.
Nař. rozhodnutím z 29. srpna 1923 nevyhověl župní úřad ve Zvoleni odvolání, poněvadž není sporno, že byt obýval státní zaměstnanec, který byl přeložen, následkem čehož byt podléhá zajištění.
Námitka majitele domu, že byt potřebuje pro sebe, nepadá na váhu, poněvadž bylo jeho povinností, aby podle § 8 zák. č. 225/22 zažádal o povolení k rozšíření svého bytu, nehledě k tomu, že jde o byt celkem oddělený, který s bytem majitele domu spojen býti nemůže.
Nájemce, pro kterého byl byt zajištěn, se sice bytu toho během zajištění vzdal, tím však nebyl dán důvod ke zrušení zabíracího řízení, poněvadž okr. úřad má právo, označiti jiného státního zaměstnance, který by byl ochoten byt přijmouti.
O stížnosti do rozhodnutí toho podané uvážil nss toto:
Bezdůvodná jest stížnost, pokud namítá, že podle znění § 13 zák. z 11. července 1922 č. 225 Sb. smí byt tam uvedený býti pronajat jen státnímu zaměstnaci, kterého úřad označí, což prý neznamená, že byt musí býti pronajat.
Stížnost přehlíží, že cit. § ve znění zák. z 26. dubna 1923 č. 87 Sb., který zde přichází v úvahu, výslovně stanoví, že uprázdní-li se byt, obývaný dne 19. srpna 1922 státním zaměstnancem tím, že zaměstnanec byl přeložen do obce jiné, musí býti pronajat státnímu zaměstnanci, kterého úřad označí.
V této příčině vyslovil nss v nál. Boh. 3155 adm. právní názor, že zajištění bytu podle § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/23 vylučuje každou jinou disposici majitele domu s bytem zajištěným kromě pronájmu státnímu zaměstnanci úřadem určenému.
Důvodnou shledal však nss stížnost, pokud brojí proti tomu, že zabrání jest vyloučeno, poněvadž byt se neuvolnil služebním přeložením státního zaměstnance do obce jiné.
Z ustanovení § 13 zák. č. 225/1922 ve znění zák. č. 87/1923 plyne, že zákon dovoluje zabrání bytu jediné za předpokladu, že státní neb železniční zaměstnanec byl služebně přeložen a že se přeložení to stalo do obce jiné. Vystěhuje-li se státní zaměstnaec, byt obývající, z obce z jiné příčiny než právě z důvodu služebního přeložení, nebo nevystěhuje-li se vůbec z obce, a uprázdní-li se tedy byt pouhým přestěhováním z jednoho bytu do bytu jiného v obci, tedy nikoliv služebním přeložením do obce jiné, nýbrž z jiného důvodu, není zajištění bytu tohoto ve smyslu cit. zák. přípustno.
Žal. úřad vycházel ze skutkového předpokladu, že byt, o něž jde, uvolnil se tím, že dosavadní nájemce prof. Jan B. byl bezprostředně před zajištěním bytu služebně přeložen do obce jiné.
St-1 již ve správním řízení namítal, že byt se neuprázdnil takovýmto služebním přeložením nájemníka, nýbrž výrokem soudním, že nájemce jest povinen byt pod exekucí vykliditi. Ve stížnosti pak tvrdil, že dřívější nájemník dlí ještě v L. a vůbec nebyl službou do obce jiné přikázán. Ze správních spisů není však patino, uprázdní-li se byt, o nějž jde, skutečně proto, že dosavadní nájemník byl exekučně vyklizen, čemuž by nasvědčilo usnesení okr. soudu v L. ze 17. července 1923 ve spisech založené, či tím, že byl služebně přeložen do obce jiné.
Následkem toho spočívá nař. rozhodnutí na nedostatečně zjištěném skutkovém podkladě, který nss-u bránil zákonitost nař. rozhodnutí spolehlivě přezkoumati, pročež nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss, aniž bylo třeba zaměstnávati se ostatními námitkami stížnosti.

Citace:

č. 3166. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 408-410.