Čís. 16195.

Odpovědnost notářů.
Jestliže notář nesplnil příkaz strany, aby vložil na nemovitosti zástavní právo pro její pohledávku v určitém pořadí výhradně pro ni samu, a dal v témže pořadí zajistiti zároveň i pohledávku jiného věřitele, porušil povinnosti uložené mu § 1009 obč. zák. Straně, která nic nepodnikla v rozvrhovém řízení o výtěžku nemovitosti k dosažení výhradného uspokojení celé pohledávky z nemovitosti v zapsaném pořadí, nelze přičítati vinu nebo spoluvinu, nedopouštěl-li knihovní stav jiného rozhodnutí exekučního soudu než toho, že přikázal z výtěžku za exekučně vydraženou nemovitost jen poměrnou částku připadající na její pohledávku.
(Rozh. ze dne 11. června 1937, Rv II 4/36.) Žalující firma se na žalovaném notáři domáhá náhrady škody vzniklé jí v zažalované výši 22089 Kč 40 h s přísl. K odůvodnění žalobního nároku uvedla: Na nemovitosti, zapsané ve vložce č. 249 kat, území Š., patřící svého času Josefu a Marii P., která jinak zatížena nebyla, vázla poznámka pořadí k zajištění do výše 60000 Kč, která měla sloužiti zajištění pohledávky žalující firmy proti manželům P. Ti si chtěli u Spořitelny ve S. O. vypůjčiti 70000 Kč a pohledávka měla býti zajištěna na prvním místě. Proto přišli s Antonínem M. k žalobci a žádali na něm, aby poznámku pořadí postoupil ve prospěch uvedené spořitelny. Dále se domluvili, že manželé P. vystaví dlužní úpis na 80000 Kč pro žalující firmu, že dlužní úpis ten bude zajištěn na obou jejich realitách a že žalobkyně dostane ze zápůjčky vyplacené spořitelnou 20000 Kč hotově. Odtud se odebrali manželé P. s Antonínem M. k žalovanému, jehož pověřili sepsáním dlužního úpisu ve prospěch žalobce a intabulací. Žalovaný zavolal telefonicky žalující firmu, zdali došlo k řečené dohodě, na kterýžto dotaz ing. Karel R., zaměstnaný u žalující firmy, který byl u telefonu odpověděl kladně, a dal žalovanému příkaz, aby bylo ve smyslu uvedené dohody zástavní právo pro pohledávku žalující firmy ve výši 90.000 Kč za zástavním právem spořitelny zapsáno. Žalovaný se však neřídil příkazem jemu daným, nýbrž dal v pořadí po pohledávce jmenované spořitelny vložiti nejen pohledávku žalující firmy, ale i pohledávku Antonína M., Boženy a Jana P. O tom žalovaný žalující firmu neuvědomil. Reality manželů P. byly poté prodány nucenou dražbou. Pohledávka žalující firmy činila tehdy 38062 Kč 80 h s útratami 476 Kč 60 h. Následkem stejného pořadí s jinými pohledávkami neobdržela žalobkyně celou pohledávku z rozvrhové podstaty, obdržela jen útraty a část kapitálu a vyšla s další částkou na prázdno. Žalovaný měl v rukou výměr o poznámce pořadí, a směl proto užíti poznámky pořadí pro jiného věřitele jen za souhlasu žalující firmy. Také manželé P. nikdy nedali příkaz v tom smyslu, aby žalovaný dal pohledávku žalující firmy 80000 Kč vložiti v stejném pořadí s jinými pohledávkami. Ani z dlužního úpisu ze dne 10. září 1931, ani ze soudního usnesení ze dne 14. září 1931 nevychází najevo, že bylo vloženo několik pohledávek v stejném pořadí. Zvlášť nemohl žalobce jako laik to seznali z usnesení, které mu bylo doručeno. O tom, že byly další částky 14000 Kč, 10000 Kč, 31000 Kč zajištěny, nebyl žalobce vůbec zpraven. Pohledávka není toho času u manželů P. dobytná, poněvadž jsou nemajetní. Josef P. složil 18. listopadu 1933 manifestační přísahu. Žalobě vyhověly soudy všech tří stolic, nejvyšší soud z těchto
důvodů:
Po právní stránce (§ 503 č. 4 c. ř. s.) nutno vycházeti z toho, že podle zjištění nižších soudů žalobkyně při telefonním rozhovoru, který žalovaný vedl s žalující firmou, za niž jednal inž. Karel R., jehož oprávnění vůbec nebylo vzato v pochybnost, svolila k vkladu zástavního práva za pohledávku spořitelny ve S. O. v prvním pořadí pod podmínkou, že sama dostane z dotčené zápůjčky 20000 Kč v hotovostí a že se pro ni zajistí pohledávka 80000 Kč na obou vložkách dlužníků v druhém pořadí; na otázku žalovaného, zdali dohodu tak může provésti, odpověděl mu jmenovaný zástupce žalující firmy: »Ano, proveďte to tak!« Z uvedených zjištění jest oprávněn právní závěr, že mezi spornými stranami došlo takto k zmocňovací smlouvě a že žalovanému byl k provedení řečené dohody dáni i žalobcův příkaz, který přijal. Nezáleží na tom, že mu, žalobce nepodepsal písemnou plnou moc a že žalovaný v knihovních žádostech vystupoval jen jménem knihovních vlastníků nemovitosti; vždyť jde v souzeném sporu pouze o to, zdali žalovaný v poměru k žalující firmě řádně dostál svým povinnostem, jež také ústně uzavřenou smlouvou převzal. V té souvislosti není ovšem bez významu poměr žalovaného k žalobkyni, založený příkazem ze dne 28. dubna 1931 k provedení poznámky pořadí za žalobkyninu pohledávku ve výši 60000 Kč na sporné nemovitosti. Netřeba dále odůvodňovati, že ke knihovní žádosti o poznamenání pořadí byli jen dlužníci jako knihovní vlastníci formálně legitimováni (§ 53, odst. 1, knih. zák.). Bylo-li jediné vyhotovení soudního výměru (§ 54 kn. zák.) pak doručeno žalovanému, byl povinen vydati je buď věřiteli, jehož pohledávka měla býti takto zajištěna, anebo pro něho je uschovati a s ním nakládati jen se svolením oprávněného. Z důvodů rozhodnutí č. 12321 Sb. n. s. nelze pro souzený případ nic dovoditi, ježto tam byla řešena jiná otázka. Podle dotčené zmocňovací smlouvy nemusel ovšem žalovaný užíti výměru o poznamenání pořadí, již v jeho rukou jsoucího, k zajištění žalobce v prvním pořadí, ale směl ho jinak použíti mezi jiným jen pod podmínkou, že bude žalobcova pohledávka zajištěna na druhém místě. Tu podmínku nelze rozumně vykládati jinak než tak, že zástavní právo v druhém pořadí mělo býti vyhrazeno pouze a jedině žalobci, nikoli tedy společně s jinými nároky ve stejném pořadí. Žalovaný však toho příkazu neuposlechl a porušil povinnosti mu ustanovením § 1009 obč. zák. uložené, nedbaje podmínek žalobcem, mu výslovně kladených, tím, že v témže pořadí na druhém místě dal knihovně zajistiti nejen žalobcovu pohledávku, ale i jiné nároky. Dovolací soud souhlasí také s názorem nižších soudů, že žalobce jako laik nemusil seznati z usnesení knihovního soudu, že jeho pohledávka nepožívala výhradně zástavního práva v druhém pořadí, ačkoliv v soudním výměru byla jmenována předl jinými pohledávkami, nýbrž že několika pohledávkám příslušelo stejné pořadí podle § 29 knih. zák. Naproti tomu musil žalovaný, jenž uvedené knihovní žádosti podal, jako právník věděti o právních důsledcích, žádal-li současně o vklad několika zástavních práv, a nelze proto shledávati zavinění žalobce v tom, neupozornil-li žalovaného již dříve na to, že výsledek činnosti žalovaného neodpovídá žalobcovu příkazu. Škoda ovšem vznikla žalobci teprve tím, že z nejvyššího podání dosaženého za ručící nemovitost dlužníků nebyla a nemohla býti přikázána celá pohledávka žalobcova, nýbrž pouze poměrná část, poněvadž bylo hleděti i k ostatním pohledávkám vinou žalovaného v témže pořadí zajištěným, ačkoliv by žalobcova pohledávka byla došla úhrady v celkové výši, kdyby ostatní pohledávky byly bývaly zajištěny teprve pořadím za ní. Není sporné, že žalobce, jenž sice vznesl při rozvrhovém roku bez udání důvodů odpor proti přihláškám věřitelů zajištěných v stejném pořadí, nepodnikl nic od rozvrhového roku až k provedení rozvrhového usnesení, aby dosáhl výhradného uspokojení celé pohledávky v druhém pořadí, ale v tom nelze spatřovati nějaké jeho zavinění nebo spoluzavinění, neboť knihovní stav nedopouštěl jiné rozhodnutí exekučního soudům, a nebylo žalobcovou povinností vésti dříve nejistý spor proti jiným, knihovním věřitelům. Za tu škodu, jejíž výše není popřena, odpovídá žalobci žalovaný, jenž nevynaloživ potřebné píle, svědomitosti a pečlivosti při provedení žalobcova příkazu, zavinil, že žalobce, jehož přímý dlužník již složil vyjevovací přísahu, vyšel v exekučním řízení co do zažalované částky na prázdno. Nižší soudy posoudily tedy věc správně, uznaly-li žalobu za důvodnou.

Citace:

č. 16195. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 854-857.