NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 5227.

Čin byl spáchán v tiskopise podle § 39, čís. 2 zák. na ochr. rep. pouze tehdy, když byl tiskopis rozšiřován.
Účelem rozšiřování podle § 8 zák. čl. XIV:1914 je, aby se o obsahu tiskoviny dozvěděl větší počet osob předem neurčených; tento požadavek chybí, má-li tiskovina zůstati v úzkém kruhu zájemců.
(Rozh. ze dne 20. února 1935, Zm IV 382/34.)
Nejvyšší soud v trestní věci proti M. B. a spol., obžalovaným z přečinu podle § 24, č. 3 tisk. zák. a j., na základě veřejného líčení následkem zmateční stížnosti obžalovaného M. B. a jeho obhájce, jakož i obžalovaného M. R. vynesl rozsudek, jímž z úřední povinnosti z důvodu zmatku podle § 385, č. 1 a) tr. ř. zrušil rozsudky obou nižších soudů v celém rozsahu a obžalované M. B. a M. R. na základě § 326, č. 1 tr. p. zprostil obžaloby. Zmateční stížnosti poukázal na toto rozhodnutí.
Z důvodů:
Nejvyšší soud, přezkoumávaje tuto trestní věc, se přesvědčil, že se tu vyskytuje důvod zmatku podle § 385, č. 1a) tr. ř., jehož je dbáti z úřední povinnosti ve smyslu posl. odst. cit. paragrafu, poněvadž zmatek byl v neprospěch obžalovaných.
Obžalovaní byli uznáni vinnými jednak přečinem podle § 24, č. 3 zák. čl. XIV:1914, jednak přečinem podle § 14, č. 5 zák. na ochr. rep. Přečinu podle § 24, odst. 3 zák. čl. XIV:1914 dopustili se prý obžalovaní tím, že podepsali navzájem svým jménem dvě tiskoviny označené jako předplatní lístek »Pravdy mládeže« a čísly 5292 a 5293, z nichž každý jednu podržel pro sebe, na nichž však nebylo označeno ani jméno vlastníka tiskárny, ani místo tisku. V tomto činu obžalovaných nelze shledati přečin podle § 24, č. 3 tisk. zákona, neboť schází tu jedna náležitost skutkové podstaty, totiž rozšiřování ve smyslu cit. zákona. Pojem rozšiřování určuje § 8 tisk. zákona jako prodej, rozdělování zdarma, vyložení k veřejnému nahlédnutí, umístění na veřejném místě a rozesílání. Vlastním cílem rozšiřování jest, aby se tiskovina dostala do veřejnosti, aby se o jejím obsahu dozvěděl větší počet osob předem neurčených. Tento požadavek schází, když tiskovina má zůstati v úzkém kruhu zájemců. Poněvadž v souzeném případě šlo o dvě legitimace, z nichž jedna byla určena pro jednoho obžalovaného a druhá pro druhého, a každá byla obžalovanými navzájem podepsána, nešlo tu o rozšiřování ve smyslu § 8 tisk. zák. a proto nelze tu mluviti ani o přečinu podle § 24, č. 3 cit. zákona.
Přečin podle § 14, č. 5 zák. na ochr. rep. byl shledán v tom, že obžalovaní rozšiřovali tiskovinu, v níž se o bezpečnostních úřadech republiky tvrdí, že při vyšetřování komunistických rejdů provádějí triky a násilnosti, a tak veřejně způsobem štvavým hanobili republiku tak, že to mohlo snížiti její vážnost. Jde totiž o to, že na dvou legitimacích, shora označených, bylo vytištěno desatero mladého komunisty, při čemž bod 10., ve kterém je uvedeno inkriminované místo, zněl takto: »Je-li mladý komunista zatčen, nestane se ani policejními triky a násilnostmi zrádcem svých třídních soudruhů a své organisace.« Nejvyšší soud ani neřešil otázku, zda tento obsah naplňuje skutkovou podstatu trestného činu podle § 14, č. 5 zák. na ochr. rep. po stránce objektivní, neboť schází tu náležitost veřejnosti trestného činu ve smyslu § 39, č. 2 zák. na ochr. rep. Obžalovaní mají se totiž podle obžaloby zodpovídati za to, že rozšiřovali tiskovinu tohoto obsahu. Poněvadž však bylo už shora u přečinu § 24, č. 3 tisk. zák. prokázáno, že o rozšiřování nemůže tu býti řeči, schází tu požadavek veřejnosti a čin obžalovaných nemůže býti už z tohoto důvodu podřaděn pod ustanovení § 14, č. 5 zák. na ochr. rep. Z toho, co bylo uvedeno, plyne, že není tu dána skutková podstata ani přečinu podle § 24, č. 3 tisk. zák., ani přečinu podle § 14, č. 5 zák. na ochr. rep. a že rozsudky obou nižších soudů, pokud bylo rozhodnuto opačně, jsou dotčeny zmatkem podle § 385, č. 1a) tr. ř. Proto byly zrušeny podle 1. odst. § 33 por. nov., byl vynesen zprošťující rozsudek a zmateční stížnosti byly poukázány na toto rozhodnutí.

Citace:

č. 5227. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1936, svazek/ročník 17, s. 105-106.