Čís. 14077.

Podle rámcové smlouvy sjednané ústřední jednotou čsl. lékařů a říšským svazem německých lékařských spolků s pojišťovací radou, v níž jsou sdruženy svazy, jednoty a Ústředny nemocenských pojišťoven v č. R. jest o nároku lékaře (jeho postupníka) na nezaplacený honorář za léčení i na náhradu za vydané léky jednati v rozhodčím řízení.
(Rozh. ze dne 4. ledna 1935, R II 564/34.) Prvý soud nevyhověl námitce věcné nepříslušnosti z těchto důvodů: Podle rámcové smlouvy sjednané na podkladě § 142 zákona ze dne 9. října 1924 čís. 221 sb. z. a n. v doslovu zákona ze dne 8. listopadu 1928 čís. 184 sb. z. a n. mezi Ústřední jednotou čsl. lékařů a říšským svazem německých lékařských spolků a pojišťovací radou jest o nároku lékaře na nezaplacený honorář za léčení i náhradu za léky jednati v rozhodčím řízení. Třebaže se i v souzeném případě jedná o pohledávku, na niž se úmluva vztahuje, nemůže býti uplatňována v rozhodčími řízení, poněvadž byla postoupena třetí osobě, jež není stranou podle rámcové úmluvy. Výhoda, by o nároku bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, jest spojena právě jen s osobou postupitele jako člena organisace lékařské, která je stranou rámcové smlouvy. Žalobkyně k žalované pojišťovně není v žádném poměru, který má na mysli rámcová úmluva. Rekursní soud námitce věcné nepříslušnosti vyhověl a žalobu odmítl. Důvody: Otázku, zda přejde postupem pohledávky na postupníka i zvláštní příslušnost, jest zodpověděti kladně. Tuto otázku jest řešiti podle hmotného práva, poněvadž procesní právo nemá v tom směru předpisů. Podle § 1394 obč. zák. jsou práva postupníkova a postupitelova totožná, pohledávka sama zůstane nezměněna. Přejde tudíž pohledávka z postupitele na postupníka se všemi výhodami nebo-li, jak se zákon v § 1407 odst. 2 obč. zák. ve znění III. novely vyjadřuje, se všemi vedlejšími právy, která změnou v osobě věřitelově zůstanou nedotčena. Nepřejdou podle § 1393 obč. zák. jen taková práva, která »lpějí na osobě« a tudíž s ní uhasnou. To jsou však ryze osobní práva, i j. práva, která s osobou určitého oprávněného jsou tak spjata, že jejich výkon jinou osobou buď vůbec není možný nebo není aspoň možný beze změny obsahu. O takové právo tu nejde; žalující záložna uvádí, že žalovaná dluží Dr. Arnoštu H. zažalovanou částku. Podle čl. 81 rámcové úmluvy vydané na podkladě § 142 zákona o nem. pojištění č. 221/1924 jest v zájmu klidného a řádného průběhu i vývoje nemocenského pojištění stanoveno, že projednání a rozřešení všech sporů ze služebního poměru mezi lékaři a nemoc, pojišťovnami mělo býti odňato soudům a vyhrazeno rozhodčímu řízení. Čl. 83 upravuje jen, že se smírčí řízení koná za stížnost strany před smírčím sborem. Poněvadž nejde o ryze osobní právo, jest v souzeném případě rozhodovati ve smírčím řízení upraveném rámcovou smlouvou.
Nejvyšší soud dovolacímu rekursu nevyhověl, opraviv usnesení rekursního soudu tak, že se nevyhovuje námitce nepříslušnosti řádných soudů.
Důvody:
Stěžovatelka prohlašuje za správný názor rekursního soudu, že postupem pohledávky přechází na postupníka i ujednání o příslušnosti rozhodčího soudu. Jde tedy jen o to, zda podle rámcové úmluvy sjednané na podkladě § 142 zákona čís. 221/1924 v doslovu zákona č. 184/1928 sb. z. a n. má i o nároku zažalovaném býti rozhodnuto v řízení rozhodčím. Nejvyšší soud odůvodnil v rozhodnutí čís. 12905 sb. n. s. názor, že ku projednání a rozhodování všech sporů mezi nemocenskými lékaři a nemocenskými pojišťovnami, jež mají základ ve smluvním poměru založeném rámcovou smlouvou ze dne 19. června 1931, jest příslušný rozhodčí soud zřízený touto smlouvou. Poněvadž tato rámcová smlouva jedná v odstavci: »Platy lékařů« (čl. 35—61) i o nárocích lékařů na odměnu za ošetřování, má spor o nezaplacený honorář za léčení í o náhradu za vydané léky základ v této rámcové smlouvě. Ostatně nasvědčuje správnosti tohoto názoru i to, že se o nároku Dr. H. konalo smírčí řízení podle čl. 83 a násl. rámcové smlouvy, že Dr. H. odmítl podrobiti se smírčímu návrhu, čímž podle čl. 104 nastává příslušnost rozhodčího soudu. Žalující strana nerozeznává přesně mezi smírčním řízením a mezi rozhodčím řízením. Rekursní soud má právem za to, že jde v souzeném případě o rozhodčí řízení. Že jde o platnou rozhodčí smlouvu podle § 577 c. ř. s., vyplývá jednak z ustanovení § 142 odst. 3 zák. čís. 221/24 (v doslovu zákona čís. 184/1928 sb. z. a n.), jednak z ustanovení čl. 109 rámcové smlouvy, který mluví o rozhodčí smlouvě. Že Dr. H. je členem brněnské župy českých lékařů, která zase patří k Ústřední jednotě československých lékařů, nebylo sporné, smlouva rámcová jest podle čl. 4 závazná pro všechny lékaře, kteří jsou členy lékařských organisací tuto smlouvu uzavřevších. Z rámcové smlouvy také nelze odvoditi, že by žaloba u rozhodčího soudu mohla býti podána jen některou z organisací ujednavších smlouvu a nikoli jednotlivým členem.

Citace:

č. 14077. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 36-38.