NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 10496.

Žalovaný nezletilec potřebuje spolupůsobení svého zákonného zástupce, není-li v žalobě omezení, že jest povinen zaplatiti zažalovaný peníz jen pod exekucí na ono jmění, jímž může podle §§ 151, 246 a 247 obč. zák. volně nakládati.
Zjištění (odvolacího) soudu křestním listem, že žalovaný byl v čase podání žaloby nezletilými, může býti vyvráceno jen protidůkazem, že byl žalovaný již dříve propuštěn z otcovské moci. Nabídnutí důkazu křestním listem o nezletilosti žalovaného není nedovolenou novotou.
Jde o zmatek podle § 477 čís. 5 c. ř. s., byl-li nezletilec žalován osobně, aniž tu bylo případu § 2 c. ř. s.
Byl-li rozsudek pro zmeškání přivoděn nezletilcem samým, jenž se nedostavil k roku, nemůže býti nedostatek procesní způsobilosti žalovaného a jeho zákonného zastoupení napraven podíle § 7 c. ř. s.
(Rozh. ze dne 2. února 1931, R I 17/31).
Odvolací soud zrušil rozsudek pro zmeškání, vydaný proti Míně K-ové, i s předchozím řízením pro zmatečnost. Důvody: Odvolání podáno jest otcem žalované, který podepsal plnou moc zástupce žalované strany, a připojen jest k němu rodný list, podle něhož se žalovaná Mina K-ová narodila 11. října 1909. Tímto křestním listem jest prokázáno, že žalovaná Mina K-ová v době podání žaloby (7. června 1930) i v den prvního roku (30. července 1930) byla nezletilou nedosáhnuvši ještě 21. roků svého věku. Žaloba zněla jen na Minu K-ovou a byla doručena jí do vlastních rukou. Nebyla tudíž žalovaná zastoupena v řízení svým zákonným zástupcem a jest proto rozsudek pro zmeškání proti ní vydaný zmatečným podle § 477 čís. 5 c. ř. s. V prosbě žalobní není obmezení, že jest žalovaná povinna zaplatiti zažalovaný peníz pod exekucí na jmění, s nímž podle § 151, 246 a 247 obč. zák. může volně nakládati. Proto potřebovala žalovaná ve sporu spolupůsobení svého zákonného zástupce (a contr. § 2 c. ř. s.). Vedení rozepře nebylo zákonným jejím zástupcem schváleno. Podle obsahu žaloby se sice žalovaná zavázala ústně a písemně dluh Otty H-a zaplatiti, připomínajíc, že za tím účelem chtěla jíti do služby. Toto tvrzení jest však zcela nerozhodné pro posouzení otázky procesní způsobilosti žalované, ano ani není tvrzeno, že se žalovaná zavázala zažalovanou částku zaplatiti z toho, co si ve službě vydělá, a že ve službě skutečně byla nebo jest a vydělala si tam tolik, by žalobní nárok mohla splniti a žádost žalobní ani nezní na zaplacení pod exekucí »na ono jmění, s nímž může podle §§ 151, 246 a 247 obč. zák. volně nakládati« a tím nevyloučila pro tuto rozepři potřebu spolupůsobení zákonného zástupce nezletilé žalované (§ 2 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu, doplnil však napadené usnesení tak, že se žaloba odmítá. Důvody:
Rekurs není opodstatněn. Stěžovatel nevytýká, že křestní list předložený žalovanou v odvolání, na jehož základě měl odvolací soud za prokázáno, že žalovaná byla v čase podání žaloby nezletilá, nedosáhnuvši ještě 21 roků, jest nepravý a neplatný, namítá jen, že křestní list nemůže tvořiti důkaz o tom, že žalovaná nebyla v době podání žaloby zletilá, a že řádný důkaz mohla žalovaná podati o tom jen předložením úředního nebo soudního potvrzení, že nebyla dosud prohlášena za zletilou. Leč námitka neobstojí. Zjistil-li odvolací soud křestním listem, že žalovaná neměla v čase podání žaloby 21 let, jest také správný jeho právní názor, že žalovaná nenabyla v době té ještě zletilosti, ať se již věc posuzuje s hlediska § 1 zákona ze dne 23. července 1919 čís. 447 sb. z. a n. platného v tuzemsku, nebo, je-li žalovaná, jak uvádí rekurs, příslušnicí římsko-německou, s hlediska § 2 obč. zák. platného v Německu. Neboť v obou případech nabyla žalovaná zletilosti teprve dokonaným 21 rokem. Že tomu tak nebylo, mohlo býti vyvráceno protidůkazem, že byla žalovaná propuštěna již dříve z otcovské moci (§ 2 zákona ze dne 23. července 1919 čís. 447 sb. z. a n.). Leč žalobce ani v rekursu netvrdí, že tomu tak bylo. Žalované nebylo proto třeba prováděti důkaz o tom, že nebyla dosud prohlášena za zletilou, ježto rozhodné pro věc skutečnosti, prokázané křestním listem mohly býti vy¬ vráceny, jak již řečeno, jen důkazem, že žalovaná nabyla zletilosti již před dosažením 21. roku svého věku. Výtka, že odvolací soud měl nabídnutý důkaz křestním listem zamítnouti jako nepřípustnou novotu, jest neodůvodněna, protože jest podle § 6 c. ř. s. k nedostatku procesní způsobilosti hleděti z úřední povinnosti v každém období rozepře, a odvolací soud byl proto povinen již z úřadu provésti potřebná šetření k nápravě tohoto nedostatku. Nebyla-li žalovaná v čase podané žaloby zletilá, neměla také, nešlo-li o případ § 2 c. ř. s., způsobilost jednati samostatně jako strana na soudě (§ 1 c. ř. s.), ježto nemohla samostatně vcházeti v platné závazky (§ 865 obč. zák.). Že nešlo o případ § 2 c. ř. s., vysvětlil odvolací soud zcela případně, a stačí po té stránce odkázati stěžovatele na důvody napadeného usnesení, které se kryjí v podstatě se zásadami vyslovenými nejvyšším soudem již v rozhodnutí čís. 6484 sb. n. s. Názor odvolacího soudu, že rozsudek prvého soudu byl stižen zmatečností podle § 477 čís. 5 c. ř. s., jest tedy správný, neboť žalovaná, jsouc žalována osobně, neměla sama procesní způsobilosti, nýbrž potřebovala zákonného zástupce, kterým však nebyla zastoupena. Ježto pak šlo o rozsudek pro zmeškání a zmeškání bylo přivoděno právě nezletilou samou, která se nedostavila k roku, nemůže podle povahy věci zjištěný nedostatek procesní způsobilosti žalované a jejího zákonného zastoupení v případě tomto býti napraven (§ 7 c. ř. s.). Nezbývalo než vyřknouti usnesením zmatečnost řízení tímto nedostatkem stiženého, jakž učinil odvolací soud. Zrušil-li však odvolací soud rozsudek prvého soudu pro zmatečnost a pro vyřízení věci nebylo následkem toho již zapotřebí dalšího jednání, měl ovšem podle § 478 prvý odstavec c. ř. s. vyřknouti zároveň odmítnutí žaloby. Ježto tak neučinit bylo podle § 478 a 513 c. ř. s. usnesení jeho v tom smyslu doplniti.

Citace:

č. 5024. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 894-896.