Čís. 10823.


Pojišťovací smlouva.
Časové obmezení pojistného nároku, jenž byl pojišťovnou odepřen, musí býti za sporu zvlášť uplatněno. Zrušen-li rozsudek nižší stolice opravnou stolicí proto, že řízení zůstalo kusým, nelze v dalším projednávání rozepře onu obranu dodatečně již uplatniti.

(Rozh. ze dne 28. května 1931, R I 393/31.)
Co do předchozího děje poukazuje se na čís. sb. 9533. V řízení před prvým soudem vznesla žalovaná napotom námitku promlčení, načež procesní soud prvé stolice žalobu zamítl z důvodu, že šestiměsíční lhůta v článku 24 pojišťovacích podmínek k uplatnění nároku pojistníka z pojistky nebyla dodržena. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by ji, vyčkaje pravomoci, znovu projednal a rozhodl. Důvody: Šestiměsíční lhůta stanovená ve článku 24 poj. podmínek na základě § 20 (2) zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. není promlčecí, nýbrž propadná (motivy k poj. řádu u § 20 a Ehrenzweig, pozn. 3 a § 20 citov. zák.). Avšak, jak prvý soud zjistil, žalovaná, ač jí K. oznámil postup pohledávky z pojistky do výše 54000 Kč, dopisem ze dne 28. ledna 1927 oznámila zamítnutí nároku z pojištění pojistníku samému, a upozornila ho na lhůtu článku 24 poj. podmínek k podání žaloby, kterou pak podal dne 24. června 1930, ještě v této lhůtě, tedy včas. Lhůta, nechť je promlčecí neb preklusivní, byla zachována. Žalovaná již v žalobní odpovědi namítala nedostatek aktivního oprávnění žalobce k žalobě, avšak tato námitka týká se již věci hlavní, kterou však prvý soud, vyhověv námitce promlčení, ponechal stranou, pročež, ana žaloba byla podána včas, jest se prvému soudu zabývati věcí hlavní a zkoumati oprávnění žalobce nárok uplatňovati a důvodnost nároku samého v době podání žaloby a vynesení rozsudku.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Časové omezení pojistného nároku, jenž byl odepřen, podle čl. 24 všeob. poj. podm. jest obmezením pojistníkova práva (srov. Hermann-Otavský, Pojišťovací právo 1921, str. 263, Dr. Armin Ehrenzweig, Die Rechtsordnung der Vertragsversicherung, Vídeň 1929 str. 78, a Erläuterungen zur Versicherungsordnung, vydané ministerstvem spravedlnosti ve Vídni, 1915, str. 35), jež podle § 20 (2) zákona o pojišťovací smlouvě může býti smluveno, ale právě proto musí za sporu býti uplatňováno. Neměly se proto nižší soudy zabývati námitkou promlčení žalobního nároku, ana tato obrana v původním řízení nebyla uplatňována (srov. Sb. n. s. čís. 5024), a měl se prvý soud zabývati ostatními námitkami žalované strany v původním řízení vznesenými, ale dosud nevyřízenými, jak mu zdejším rozhodnutím ze dne 17. ledna 1930 Rv I 582/29 (čís. sb. 9533) bylo uloženo. Zrušil-li odvolací soud za tímto účelem rozsudek soudu prvé stolice, stalo se tak právem. Nebylo proto rekursu žalované strany vyhověno a tím odpadlo také přezkoumání otázky, zda šestiměsíční lhůta čl. 24 všeob. poj. podmínek byla či nebyla přetržena žalobou podanou pojistníkem, jenž postoupil nárok na pojistné před podáním žaloby, jemuž však tento nárok ještě za sporu (§ 406 c. ř. s.) byl postoupen zpět.
Citace:
Čís. 10823. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 759-760.