NPD documents search: Váž. civ., 3 (1921)

Čís. 1217.

I učedníci v podnicích v § 2 čís. 2—6 zák. o obch. pom. vyjmenovaných, tedy živnostenskému řádu nepodrobených, jsou učedníky ve smyslu živnostenského řádu a nepodléhají tudíž zákonu o obch. pom.
Pro pojem učedníka jest rozhodno, zda byl přijat na základě smlouvy učňovské.
(Rozh. ze dne 4. října 1921, Rv I 600/21.)
Žalobkyně byla zaměstnána v trafice žalovaného a, byvši jím hrubě uražena, přerušila služební poměr, a domáhala se vyplacení mzdy za lhůtu výpovědní žalobou, jíž procesní soud prvé stolice vyhověl, maje za to, že žalobkyně byla oprávněna přerušiti služební poměr dle § 26 čís. 4 zák. obch. pom., jemuž podléhala a odůvodnil posléz uvedený názor takto: Žalobkyně přijata byla dne 10. října 1920 žalovaným v hlavní jeho trafice jako prodavačka proti mzdě 300 K měsíčně a jako pomocnice žalovaného byla také výnosem okres. finančního ředitelství schválena. Vypomáhala-li žalobkyně dle seznání svědkyně také v domácnosti, nepadá to zde na váhu, poněvadž převážný výkon žalobkyně směřoval a také vykonáván byl v trafice prodáváním zboží. Proto ve smyslu § 2 čís. 6 zák. ze dne 16. ledna 1910, čís. 20 ř. zák. nutno žalobkyni pokládati za obchodní pomocnici přes opačné tvrzení žalovaného a přes to, že jí u nemocenské pokladny nesprávně ohlásil jako učednici, kterouž nebyla a vzhledem ku svému zaměstnání jako prodavačka v trafice oné býti nemohla, a dlužno tudíž jí přiznati ve smyslu ustanovení zákona všechna práva a povinnosti ze zákona toho vyplývající. Odvo1ací soud rozsudek potvrdil v podstatě z týchž důvodů.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by ji znovu projednal a rozsoudil.
Důvody:
Zákon o obchodních pomocnících vztahuje se sice dle § 2 čís. 6 také na poměr osob ustanovených ke konání kupeckých služeb v trafikách, avšak § 5 stanoví, že se nevztahuje na učedníky ve smyslu živnostenského řádu. Trafiky sice nepodléhají živnostenskému řádu (čl. VIII. vyhl. pat. k živn. ř.), nýbrž příslušným předpisům celního a monopolního řádu ze dne 11. června 1835, jak také zákon o obchod. pomoc. v § 2 čís. 6 ve srovnání s čís. 1. na to nazírá, avšak výraz »učedníci ve smyslu živn. řádu« nemá ten smysl, že by učednický poměr skutečně musil podléhati předpisům § 97 a n. n. živn. ř. a že by tedy již podnik sám, v němž učedník zaměstnán jest, musil býti podnikem podle živn. řádu, neboť pak by se došlo k té anomalii, že by jen učedníci podniků dle živn. řádu, zejména tedy též kupečtí, vyloučeni byli z dobrodiní zákona o obch. pom., kdežto učedníci ostatních podniku by dobrodiní těch požívali, ačkoli zákon v prvé řadě stvořen jest, jak již název jeho hlásá, pro pomocníky v živnostech obchodních (nastoupil také místo 6. titulu obch. zák., jenž se vztahoval jen na obchodní pomocníky včetně obchodních učedníku), kdežto pomocníci v podnicích v § 2 vyjmenovaných byli jim pro podstatnou obdobnost svého poměru jen na roveň postaveni. K této anomalii dochází skutečně Mayer-Grünberg Kom. Z. Hgg. 1911 str. 57, ale patrným nedopatřením. Dle něho učedníci, pokud nespadají pod živnostenský řád, podléhají zákonu o obch. pom., раk-li ovšem kupecké neb vyšší nekupecké služby konají. Jinak Randa, zák. o obch. pom. str. 7, jenž učedníky, nespadající pod živn. řád, podrobuje zákonu občanskému, ale ovšem nečítá volontéry, praktikanty a elévy k učedníkům. А k tomuto náhledu dospěje se skutečně bližší úvahou. Smysl výrazu »učedníci ve smyslu živn. řádu« spíše jest toliko ten, že učednický poměr musí býti učednickým podle pojmu, jaký mu vyměřil živnostenský řád, a že se tedy nesmí v to zahrnovati poměr osob, jež rovněž sice v povolání zvoleném teprv vycvičiti se mají, do něho teprv vstupují a v praxi teprv začátečníky jsou, přece však pod pojem učedníka, jak ho na mysli má § 97 živn. ř., jenž mlčky žije v tradicionelní představě, že učedník koná práce manuelní, nespadají, jako jsou na př. volontéři, praktikanti, elévové a jak jinak se takoví začátečníci jmenují. V tom smyslu jsou i učedníci v podnicích v § 2 čís. 2—6 vyjmenovaných, tedy živnostenskému řádu nepodrobených, učedníky ve smyslu živnostenského řádu a tedy z dobrodiní zákona o obch. pomoc, vyloučeni. Než tedy zákona o obch. pom. na poměr a nárok žalobkyně užiti možno bude, musí napřed býti zjištěno a rozhodnuto, zda byla pomocnicí, jak tvrdí ona, či učednicí, jak tvrdí žalovaný. Kriteriem vlastnosti učednické ve smyslu § 97 živn. ř. není již to o sobě, že osoba do povolání (živnosti) teprv vstupuje a tudíž praktického výcviku teprv nabýti má, nýbrž teprv to, že ji majitel podniku k tomuto účeli, k cíli praktické výuky, také přijímá, slovem že podle úmyslu stran byla uza-vřena smlouva učednická (§ 99 živn. ř.), jejíž podstatným znakem jest, že se majitel podniku zavazuje, začátečníka v odvětví své živnosti vycvičiti (§ 99 čís. 5 živn. ř.). Formálnosti předepsané v § 99 živn. ř. pro učednickou smlouvu v podnicích, živn. řádu podléhajících, nevyhledávají se ovšem v podnicích řádu tomu nepodrobených, tedy také ne pro učednické smlouvy s trafikanty. Za to není podstatným znakem učednického poměru, že, jak pravidelně bývá, začátečník neobdrží žádné mzdy, nýbrž sám musí platiti za učení, neboť dle § 97 a § 99 čís. 6 živn. ř. smlouva učednická může se uzavřití buď proti placení učebného nebo proti placení mzdy, neb i kombinovaně, jak bývá, že pro začátek platí učedník učebné a později, po jakéms výcviku, majitel podniku naopak jemu mzdu. A to patrně nižší stolice zmýlilo; poněvadž žalobkyni slíbena byla mzda 100 K měsíčně a strava, uznaly ji už proto za pomocnici a vyloučily poměr učednický, ke smlouvě vůbec nepřihlédnuvše a obsahu jejího nezjistivše. Prvý soudce začíná své důvody tím, že žalobkyně přijata byla jako prodavačka proti měsíční mzdě, dovozuje z toho, že je obchodní pomocnicí, účastnou tedy dobrodiní zákona o obch. pom. a druhá stolice to schvaluje. Avšak i učedníci mohou, a mají-li se v živnosti vycvičiti, musí zaměstnáni býti jako prodavači, a mohou, jak ukázáno, dostávati mzdu, aniž by to na učednickém poměru co měnilo. To tedy nerozhoduje. O obsahu smlouvy, který jedině je rozhodný, vypověděla sice na otázku zástupce žalobkyně svědkyně K-ová, avšak nižší stolice její výpověď úplně pominuly a žádného zjištění o obsahu smlouvy neučinily. Samo o sobě nerozhoduje ovšem ani to, že žalobkyně byla schválena důchodkovým kontrolním úřadem jako pomocnice začátečnice, ani to, že byla k nemocenské pokladně přihlášena jako učednice, nýbrž rozhodným jest jen a jen obsah smlouvy, nicméně mohou tyto momenty padati na váhu při tvoření soudcovského přesvědčení o obsahu smlouvy, kdyby důkazy, k nimž patří vedle svědeckých i důkaz výslechem stran, pakli by ho třeba bylo, samy o sobě nepostačovaly. Teprv až zjištěn bude obsah smlouvy, bude lze posouditi, byla-li to smlouva pomocnická, či učednická, a podle toho bude potom užiti na poměr předpisů zák. o obch. pom. (§ 2 čís. 6) anebo budou tyto vyloučeny (§ 5) a poměr posuzovati se bude dle obecných předpisů občanského zákona o smlouvě služební, pod jejíž pojem spadá ovšem i smlouva učednická.

Citace:

č. 1217. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 652-654.