Čís. 16071.

Na jazykově vadné podání advokáta vystupujícího jako strana vlastním jménem nelze užiti předpisu čl. 4, odst. 1, jaz. nař. č. 17/1926 Sb. z. a n., nýbrž jest je podle odst. 3 řeč. článku bez udělení lhůty k opravě formální vady odmítnouti jako nehodící se k tomu, aby bylo o něm podle zákona zahájeno jednání.
(Rozh. ze dne 30. dubna 1937, Rv I 1987/35.)
Žalovaný — advokát —, který nebyl příslušníkem jazykové menšiny ve smyslu § 2 jaz. zák. č. 122/1920 a čl. 14 a 16 jaz. nař. č. 17/1926 Sb. z. a n., podal proti rozsudku odvolacího soudu dovolací spis v jazyku německém.
Nejvyšší soud odmítl dovolání. Důvody:
Podle § 2 zákona ze dne 29. února 1920, č. 122 Sb. z. a n. a čl. 14 vládního nařízení ze dne 3. února 1926, č. 17 Sb. z. a n. mohou jen státní občané Československé republiky, u nichž jsou splněny podmínky vytčené v čl. 14, používati v podáních jiného jazyka než státního. Dovolatel, jenž jest sám advokátem a nepotřeboval proto podle § 28, odst. 1, c. ř. s. v tomto sporu, jejž sám vedl vlastním jménem, ani v první, ani ve vyšší stolici zastoupení právním zástupcem, podal dovolání jazykem německým. K usnesení dovolacího soudu ze dne 20. března 1937, č. j, Rv I 1987/35-1, prohlásil ve smyslu čl. 16 jaz. nař. podáním ze dne 8. dubna 1937, že není příslušníkem jazyka, v němž dovolání bylo učiněno, žádal však zároveň k odstranění této vady o udělení přiměřené lhůty k podání dovolání v jazyku státním. Této žádosti nebylo lze vyhověti. Podle čl. 4, odst. 1, jaz. nař. se ovšem vrátí, vyjímajíc podání podle článku 5, podání, jež bylo učiněno stranou nezastoupenou právním zástupcem v jiném než státním jazyku, k opravě formální vady v přiměřené krátké době, pokud soudu, úřadu nebo orgánu není známo, že strana je znalá jazyka státního. Ale řečené ustanovení slouží pouze k ochraně osob práv neznalých, o nichž není známo, že jsou znalé jazyka státního; nelze ho tedy užíti, zakročí-li vlastním jménem advokát, kteréhož nelze postaviti na roven straně právně nezastupené. V tom případě jest naopak užiti ustanovení čl. 4, odst. 3, jaz. nař., pročež bez udělení lhůty k opravě formální vady bylo dovolání odmítnouti, ježto se nehodí, aby o něm bylo po zákonu zahájeno jednání.

Citace:

č. 16071. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 586-587.