Čís. 10570.

Spory ze služebních poměrů obecních zřízenců jsou věcmi prázdninovými (§ 224 čís. 7, nový doslov, c. ř. s.)
(Rozh. ze dne 26. února 1931, R II 474/30.)
Žalobce domáhal se na žalované obci, by byla uznána povinnou uznati, že žalobce jest obecním zřízencem trvale ustanoveným a by žalovaná byla uznána povinnou vypláceti žalobci služební požitky. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby. Odvolací soud odmítl odvolání jako opožděné. Důvody: Poněvadž jde o spor ze služebního poměru mezi obcí jako zaměstnavatelkou a žalobcem jako zaměstnancem, jde o věc prázdninovou. Rozsudek doručen byl žalobci dne 25. června 1930, kdežto odvolání podáno bylo k soudu teprve dne 6. září 1930; jest tedy odvolání opožděné a bylo je proto odmítnouti, když se tak nestalo soudem prvé stolice (§ 468 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Podle § 24 zákona ze dne 17. prosince 1919, čís. 16 sb. z. a n. z roku 1920 jsou přikázány spory obecních zřízenců ze služebních poměrů soudům. Platí tedy pro tyto spory předpisy procesního práva podle ustanovení § 224 čís. 7 c. ř. s. v doslovu novely ze dne 19. ledna 1928, čís. 23 sb. z. a n., jež ustanovuje, že spory ze služební, námezdní a učební smlouvy mezi zaměstnavateli a zaměstnanci jakéhokoliv druhu jsou věcmi prázdninovými. Ustanovení to bylo dáno ve prospěch zaměstnanců, by jejich spory byly urychleně rozhodnuty. Jsou tedy tohoto dobrodiní účastni i obecní zřízenci při sporech ze služební smlouvy, ana se i na tyto spory vztahuje příslušnost soudů. Nárok žalobní prýští ze služební smlouvy uzavřené mezi obcí a obecním zřízencem, a otázka, zda je tento služební poměr povahy veřejnoprávní, může zůstati neřešena v souzeném případě, v němž pro rozhodnutí projednávané otázky postačí, že jde o poměr ze služební smlouvy a o rozepři přikázanou k rozhodování řádných soudů. Správnost tohoto názoru potvrzují i motivy k zákonu čís. 23/1928 strana 54, v nichž jest uvedeno, že ustanovení § 224 c. ř. s. bylo rozšířeno na veškeré spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli z poměru služebního, námezdního a učebního, ovšem jen potud, pokud spory tyto na soudy vůbec náležejí.

Citace:

Čís. 10683. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 13/1, s. 510-511.