NPD documents search: Váž. civ., 4 (1922)

Čís. 1691.

Udána-li za souhlasu obou stran kupní cena penízem nižším, než skutečně umluveno, by zkráceny byly veřejné dávky, jsou kupitelé povinni nahraditi prodatelům polovinu pokuty, již tito následkem nesprávného údaje zaplatili, byť i prodatelé nepotkali stížnosti do výše pokuty.
(Rozh. ze dne 24. května 1922, Rv I 200/22.)
Žalobci prodali žalovaným pozemek sáh po 23 K, v písemném vyhotovení smlouvy však uvedli 10 K za 1 sáh. Ježto pak žalobcům byla vzhledem k tomuto nesprávnému údaji vyměřena dávka z přírustku hodnoty zvýšená о 100 proc., domáhali se polovice tohoto zvýšku na žalovaných. Procesní soud prvé stolice žalobě vyhověl, shledav spoluzavinění žalovaných na nesprávném udání kupní ceny. Odvolací soud žalobu odmítl. Důvody: Právem odvolali se žalovaní, neboť nehledě k tomu, že v tomto případě nejedná se o škodu, kterou by žalovaní byli způsobili žalobcům a není tu důvodu dělení škody dle ustanovení § 1304 obč. zák., když ostatně vina žalovaných ani prokázána není — jest zvýšená dávka zemská o 100 proc. vyšší ve skutečnosti trestem, který zemský inspektorát ukládá osobě, již za proviněnou pokládá. Dle ustanovení § 15 patentu ze dne 29. prosince 1915, čís. 83 z. zák. pro Čechy jest zcizitel povinen platiti dávku z přírůstku hodnoty a teprve v případě nedobytnosti její ručí nabyvatel. Dle § 17 téhož patentu jest povinen úřadu vyměřovacímu oznámiti převod a veškeré vysvětlení dáti ten, kdo dávku jest povinen platiti, tedy zcizitel, a dle ustanovení § 23 cit. pat., když povinný dávkou učiniti tak opomene, může se mu bez trestního řízení zvýšená dávka předepsati. Trest jest tedy uložen žalobcům jakožto zcizitelům a nejsou oprávněni přesunouti jej na osobu jinou, zde žalované.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Vina žalovaných záleží v tom, že v písemní smlouvě udali cenu kupní nesprávně, nižším penízem, než kterým smluvena byla, což nemohlo míti právě jiného účelu, než aby úřad dávky neb poplatky vyměřující byl v omyl uveden a dávka neb poplatek zkráceny, což se dělo patrně také nebo dokonce zvláště v prospěchu žalovaných, kteří dávku z přírůstků hodnoty ve smlouvě na sebe vzali. Že jen žalobci jako zcizovatelé byli k oznámení převodu vůči úřadu povinni a že tedy trest mohl stihnouti jen je, nevadí pranic, neboť nejde o poměr vůči úřadu, nýbrž mezi stranami, a tu přestupek byl ustanovením smlouvy, udávajícím nesprávnou nižší cenu, mezi oběma stranami umluven; právě v intencích toho ustanovení a tedy souhlasné vůle stran neměli zcizovatelé oznámení učiniti jinak, než dle nesprávného obsahu smlouvy, jsou tedy spolu intellektuelnímí původci a pomocníky přestupku, a je to proto spravedlivé, by pokutu nesli spolu také oni. Pokuta je právě škoda, která zcizovatelům z jednání jejich vznikla, a kdyby jen sami na něm byli vinni, nesli by škodu sami, protože však žalovaní jsou spoluvinni, je vina společná a nesou tedy obě strany i škodu společně; společná vina v účincích svých je úplná obdoba t. zv. viny dělené, o níž § 1304 obč. zák. ustanovuje, že obě strany nesou škodu poměrně a když se poměr určiti nedá, rovným dílem, a proto to musí platiti dle § 7 obč. zák. i zde. Odvolací soud dospěv k mylnému názoru, že žalovaná žalobcům za pokutu neručí, nezabýval se odvolacím důvodem žalovaných, že řízení je neúplné, a spadá proto vyřízení důvodu toho na dovolací soud. Prý nezjištěna vina jejich a maximální výše pokuty. Avšak vina vyplývá z toho nezvratného fakta, že podepsali smlouvu u vědomí jejího obsahu, t. j. nesprávného udání ceny (10 K místo 23 K), jak sami přiznávají, a co se týče pokuty, rozhoduje pokuta skutečně uložená, o jejíž výši není sporu, nikoli pokuta, jaká dle předpisu uložena býti měla, neboť trestní vina záleží, jak dovoděno, ve vědomě nesprávném udání kupní ceny, nikoli v nepodání rekursu proti vyměření pokuty.

Citace:

č. 1691. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1924, svazek/ročník 4, s. 526-528.